Zápisník

Živago, prodloužená a trocha sentimentu k tomu

15. listopadu 2008 v 15:12 | Brabikate
Včera jsem se byla podívat bráchovi v tanečních na prodloužené. Bylo zvláštní tam být, když se vás to už vlastně netýká. Podobné, jako když jsem se před půl rokem byla podívat na akademii mé základky. Najednou jsem viděla věci, kterých jsem byla kdysi součástí. Ale teď už je všechno jen mlhavé a zastřené... a svým způsobem i dojemné. A vidím už jen to hezké.
Což je nejspíš dobře. Hezké vzpomínky jsou přece nejdůležitější, ne?
V úterý jsme měli rodičák a známky na čtvrtletí dopadly podle očekávání. Mám co zlepšovat, ale hrozné to není. Už bylo hůř. :o) Já tu školu až zas tak moc neřeším. :o)
Jediná věc, která mě poslední dobou opravdu začíná štvát, je, že nemám moc času na psaní. Většinou si nechávám volnou chvíli večer, před tím než jdu spát. Ale otevřu si Word, napíšu pár vět a najednou to nejde dál. Jsem unavená. Nevím, jak z toho ven. Možná je to prostě tím podzimem, nevím.
Po večerech tedy poslouchám Meredith Brooks, obzvlášť písničky Sin city se nemůžu nabažit, a postupně se taky prokousávám seriálem Black Books, který na uvolnění nálady taktéž doporučuju. :o) Takže čistě pasivní činnost.
A chtěla jsem se zeptat... Neviděl někdo z vás film Doktor Živago? Já teď čtu knížku (povinně, musím o ní udělat referát) a chtěla bych vědět, jestli má smysl shánět si i film.
Zatím se tu mějte, možná se tu dneska objeví ještě jeden článek. A když ne dneska, tak tu bude zítra. ;o)

Aktualizace (16.11.): Tak nakonec ten nový článek odsouvám na zítra. Ale už definitivně. Nakonec byl totiž tenhle víkend hektičtější, než bylo původně v plánu. O to víc se budu snažit, aby se vám líbil. ;)

Podzimní Drážďany

29. října 2008 v 0:15 | Brabikate
Dnes jsem podruhé ve svém životě navštívila Drážďany. A stejně jako posledně, i dneska pršelo. Zvláštní, že? Ale nebudu to brát osobně. :D
Tenhle dnešní výlet jsem dostala jako dárek k narozeninám od mé starší sestřičky a jejího přítele. Tentokrát jsme ale nezamířili na Pragerstrasse s obchody a oblečením, i když... asi bych nebyla proti. :o) Dnes jsme si namísto toho prošli město, centrum, prohlédli si historické budovy, nově postavené historické budovy (velká část města byla totiž po bombardování v roce 1945 v troskách), kavárny a panoramata v okolí nábřeží. A především jsme několik hodin strávili ve Zwingeru, což je jedna z významných evropských galerií. Můžete tu vidět obrazy od Tiziana, Rembrandta, Raffaela a spousty dalších. Známá je zejména Sixtinská Madonna (hlavně detail "buclatých andílků"). Každý den bych v tak velké galerii trávit nechtěla, ale jednou za čas to neuškodí.
Přikládám několik fotek, ale připomínám, že jsou foceny za špatného počasí, mnohdy dokonce za deště, takže podle toho taky vypadají. Ale dokumentace být musí. ;o)

Podzim plyne...

27. října 2008 v 13:44 | Brabikate
Letošní podzim je zvláštní. Je jiný než několik předešlých podzimů. Líbí se mi. Líbí se mi to oranžové, žluté či temně rudé listí šustící pod nohama. Líbí se mi to bláto nabalující se na boty. Líbí se mi mlhy, kdy se mi zdá, že nevidím ani na krok před sebe. Zvlášť když mám někoho, kdo mě tou mlhou provede.
Jindy mi to všechno připadalo depresivní. Vždycky se na podzim děly nějaké věci, ze kterých jsem měla špatnou náladu, která končívala až s příchodem jara.
Ale teď podzim plyne a já... nic špatného nevidím.
Možná ale ještě něco přijde... koneckonců je ještě půl podzimu před námi.

Osmnáct

13. října 2008 v 22:43 | Brabikate

Tak nakonec se mi ty narozeniny vydařily i nevydařily zároveň. Oslava se nakonec bude konat o víkend později, kdy doma nebudu mít rodiče, kteří velkoryse vyklidí pole a odjedou ke známým do Mostu, a zároveň už nebudu mít zánět spojivek.
Ano, čtete správně, tentokrát mi do cesty vlezl ten.

Změna je život

9. června 2008 v 22:34 | brabikate
Změna je život. A tenhle blog nějaké to oživení potřeboval.
Ačkoliv fialovou barvu miluji, zdála se mi tady postupem času příliš těžká, příliš zimní... depresivní. A tak sem dávám takový letní (možná i ještě jarní) layout, s kterým jsem si dneska opravdu vyhrála... raději ani nebudu počítat, kolik času jsem nad ním strávila.

Sázení stromků

10. května 2008 v 12:19 | brabikate
Původně jsem tenhle článek vůbec neměla v plánu, ale nakonec jsem si řekla, že když už sem chci dávat všechno, tak sem budu dávat všechno!
Nemyslete si, že bych byla nějaký ekologický aktivista, nebo prostě jen aktivní občan, ale před dvěma týdny, jsem se s několika dalšími lidmi dohodla, že v naší malé milé vesničce zasázíme celé řady nových stromků. Nakonec nás sázelo 7 lidí, několik dalších se přišlo podívat, co to provádíme, někdo pro nás za odměnu připravil občerstvení (ale musím přiznat, že klobásou s hořčicí zrovna mě příliš neodměnili ) a pár starších a zkušenějších nám přišlo poradit co a jak.
V článku si můžete prohlédnout nějaké fotografie z té naší akcičky a vysvětlení, co nás k takové ušlechtilé činnosti vedlo. Touha rozšiřovat zeleň to totiž nebyla…

Jarní nálada a několik fotek

13. dubna 2008 v 16:26 | brabikate
Jaro tu máme už hezkou řádku dní, uvědomuju si to, ale já se po té dlouhé otupělé zimě probudila až v posledních dnech. Možná za to mohla moje dlouhá nemoc, kdy jsem probouzení přírody doslova zaspala zavřená doma a zalezlá v posteli, možná za to mohlo to věčné učení do školy, které mi bránilo dívat se na svět kolem sebe, nebo za to možná mohly všechny mé osobní problémy, které se mi ale před několika dny podařilo vyřešit. Nevím. Nejspíš za to mohlo tohle všechno dohromady.
Ale teď už to jaro cítím při každém nadechnutí - díky květinám, které mi tu voní ve vázičce, z otevřeného okna ke mě doléhá zpívání ptáků ze zahrady, kteří nejspíš posedávají na tom zlatém dešti, který je doslova obsypán záplavou žlutých květů. Připadá mi, jako kdyby se příroda probudila stejně jako já. A stejně jako já byla znovu veselá. A šťastná.
Včera jsem v náhlém jarním popudu vytáhla ven mou kamarádku, bydlí jen pár stovek metrů ode mě, takže zase tak náročné to nebylo. Napadlo mě vzít si i foťák - je sice pravda, že ten můj staroušek není žádná zrdcadlovka, ale přece jen jsem něco nafotila. Večer jsem si s tím pohrála ve Photoshopu a výsledek můžete vidět v "celém článku". Na fotografiích tedy figuruje Verča, která byla tak ochotná a nechala se vyfotit, okolí Pátku (což je vesnice, ve které žiju), řeka Ohře, která kolem Pátku protéká, a Débeřský potok, který se kousek za vesnicí vlévá do řeky.
Tak co, která fotka se vám líbí?
 
 

Reklama