Zápisník

Naštěstí pořád ještě doma

20. září 2010 v 12:36 | Brabikate
avatar
Dnes velké části mých bývalých spolužáků začíná škola - první přednášky i semináře. Je zábavné sledovat všechny ty nářky na facebooku, když můžu být ještě doma! :-) Až do 4. října, pak si začnu taky naříkat.

Nemám ještě sestavený rozvrh, ten si sestavím až za týden. Ale předměty budu mít zajímavé... I když ty nejzajímavější mě teprve čekají. Mám výhodu v tom, že má starší sestřička většinu těch vyučujících zná a předem mě varovala, koho si vybírat nemám a koho zase ano. Takový servis jen tak někdo nemá, nebo snad ano? Ach, ale ještě se mi nechce do školy... Nikdy jsem nebyla ten typ, který by se doma neuměl zabavit. Vždycky je tolik věcí, které se dají dělat!

Pár řádků o podzimu

15. září 2010 v 13:33 | Brabikate
Ten výhled z okna je dnes až příliš depresivní, nezdá se vám? Obloha je pokrytá šedí, je tam šero - až mám dojem, že se teprve rozednívá a že bych měla ještě spát. A mně se chce spát! Navíc mě bolí hlava... Ne, nemám ráda tyhle dny. 

To je taky důvod, proč nemám ráda podzim. Je pořád takhle. Člověk by nejraději zalezl pod peřinu a vylezl až zase na jaře. Samozřejmě, podzim má i své světlé stránky a já mu nechci křivdit. Je krásné jít parkem, který je plný zlatých a červených listů šustících vám pod nohama. Cítit tu vlhkou vůni stromů, země. Procházet se a vyhýbat se těm lesklým kalužím vody, ve kterých se odráží celý svět. Těším se, až zas budu nosit své "elegantní" podzimní botky, podzimní kabát a šálky kolem krku. Mám ráda podzimní módu.

Ale to je asi tak všechno. Stejně se pořád nedokážu ubránit pocitu, že všechno kolem mě umírá. Zelená barva mizí, na pár týdnů ji vystřídá žlutá a oranžová - ale to jsou jen takové výkřiky před tím, než všechno naprosto zhnědne, zešediví a zchladne. Podzim je pro mě vždycky náročné období. Pošmourné počasí ve mě nikdy nevyvolává dobrou náladu.

No, budu se snažit jej letos přestát s co nejmenšími ztrátami. Ale stejně se těším už na jaro!

A jak to s podzimem máte vy? 

Září září?

9. září 2010 v 23:17 | Brabikate
avatar
Tyhle záříjové dny utíkají nějak rychle. Jeden den je stejný jako druhý - spousta mraků, občas vysvitne slunce, ráno dlouho vyspávám a večer trávím s Futuramou, How I met your mother a nakonec s knížkou. Neděje se nic a přitom se děje všechno. Je to příjemný pocit být doma v září, aniž bych byla nemocná nebo "nemocná". Je to vlastně mé první úplně volné září (ta před školkou přirozeně nepočítám). 

Zároveň to jsou ale mé poslední volné týdny před vysokou školou. Na jednu stranu se těším, ale na stranu druhou se mi tam vlastně vůbec nechce. Člověk si jednou uspořádá svůj život, naučí se ho žít, tak jak se mu líbí... A najednou má být všechno jinak? Trochu se obávám, jak všechny ty změny zvládnu. Já nejsem ten typ, který dokáže měnit svůj život ze dne na den. Bude to náročné. A o to víc si chci užít zbytek září.
bor

Ne, nebudu učitelka

2. září 2010 v 23:13 | Brabikate
Je druhého září. Letní počasí se se mnou nejspíš rozloučilo už před pár dny v Barceloně. A prázdniny skončily, všechno nasvědčuje tomu, že začala škola. Jenže... Jenže ne pro mě! Je to neuvěřitelné, ale dům najednou ztichl (bratříček je ve škole) a já jsem tu sama.

Mám to ticho občas ráda.

A ještě o to mi je krásněji, když si uvědomím, že v před rokem jsem v tu samou chvíli měla za sebou už několik vyučovacích hodin a nyní - o rok později - se v tu samou chvíli teprve probouzím. Maturita mě stála hodně sil a nervů, ale když teď vstávám s tím nádherným pocitem, že mým nejnáročnějším úkolem dnes bude zalít muškáty na oknech, tak si říkám, že to stálo za to. Ehm, to teď vyznívá, jako kdybych maturovala jen kvůli nicnedělání, co? :D

Příští týden pojedu do Prahy na zápis. Pořád si ještě můžu vybrat, jaký obor nakonec zvolím, ale já zůstanu u té češtiny. A když už jsme u toho, tady jsou některé reakce, které jsem si vyslechla, když se mě někdo zeptal, kam jdu na vysokou:
  • "Takže budeš učitelka, jo?" - tato reakce byla úplně nejčastější. Ne, nebudu učitelka. Doufám. Nemám nic proti učitelkám, je to důležité a záslužné povolání. Ale já a učitelka, to nejde dohromady. K tomu je potřeba určitá dávka autority, přísnosti a schopnosti zvládat hromady malých dětí/puberťáků. Já bych byla jednou z těch učitelek, které po několika letech tráví letní prázdniny někde v ústavu.
  • "Čeština? To jako práce s knížkama? A to si něco vyděláš? Já každýmu radím, ať jde do potravinářskýho průmyslu. Tam se točej prachy!" - to byla reakce mého "skoro-souseda", který celý život v potravinářském průmyslu pracoval a před pár měsíci se z něj stal důchodce.
A jak vidím svou budoucnost já?

Těžko říct. Já pořád nevím, co ze mě jednoho dne bude. Láká mě několik variant, ale každá z nich je více nepravděpodobná než druhá. Líbila by se mi práce v nějakém nakladatelství. Ale sama vůbec netuším, co to vlastně obnáší. Nebo bych ráda někam psala. Ale nevím co a nevím kam. Jednou bych chtěla napsat knihu, klidně i víc, kdybych měla úspěch. Ale dneska chodí po světě tolik lidí, kteří by knihu chtěli napsat také, proč zrovna já bych měla být ta vyvolená?

Budoucnost tedy vidím mlhavě. Žádný jasný cíl, za kterým bych směřovala. Ale možná je to v něčem dobře, nemyslíte? Alespoň se mi nemůže stát, že bych kvůli zaslepenosti promrhala nějakou neopakovatelnou příležitost (takhle sama sebe chlácholím). :-)

A co vy a vaše budoucnost? Máte všechno jasně naplánované, nebo se necháváte unášet, kam vás vítr zavane?


Zpátky z Barcelony

30. srpna 2010 v 0:26 | Brabikate
Barcelona. Hlavou se mi honí tolik zážitků, že nevím, o kterém začít. Nejradši bych vám popsala každý z nich, kousek po kousku, abyste to zažili se mnou. Ale kdo by tohle četl?
Poprvé jsem letěla letadlem, doteď jsem znala jen zdlouhavé (i několikadenní) cesty autem nebo autobusem. Poprvé jsem byla ve Španělsku. Poprvé jsem jela takzvaně na vlastní pěst

Nejvíc by toho dokázaly říci fotografie. S přítelem jsme jich nafotili přes tisíc a jedna byla hezčí než druhá, opravdu. Bohužel ale není možné, abyste si je mohli prohlédnout. Ani já si je nemohu prohlédnout. Fňuk.
Včera, den před odletem, mi totiž někdo ukradl kabelku. Seděli jsme v jednom fast foodu na Port Vell, uvnitř bylo poloprázdno, kolem nás několik neobsazených stolů, a tak jsem si kabelku pověsila ze strany(!) na opěrátko židle. Když jsem chtěla potom jít na záchod, kabelka tam už nebyla. Měla jsem ji předtím po své pravé ruce a najednou tam bylo prázdno. Vůbec jsme si nevšimli, že by se k nám někdo byť jen přiblížil. 
Kabelka i všechno v ní bylo pryč. A nejvíc mě mrzel ten foťák, byl to dárek k osmnáctinám. A ty fotky... Áchich ouvej.

Shit happens, jak by řekl Forest.

Nechci ale za žádnou cenu dopustit, aby mi tahle špatná událost vrhala stín na všechny ty dny před ní. Byly kouzelné, jedinečné, viděla jsem tolik úžasných věcí, ale fotografie přece nejsou jediným způsobem, jak si to všechno uchovat a zvěčnit.

Při cestě z policie na hotel jsem si řekla, že o tom všem napíšu. O každém dnu, o každém detailu. O horku sálajícím z písku, o sladkých odstínech vycházejícího slunce, o bláznivých a fascinujících stavbách, o úzkých uličkách, o přeplněné La Rambla. O Kryštofovi Kolumbovi čnícím nad městem. O parcích a fontánách. A o spoustě dalších věcí. A když si to po letech přečtu, budu zase tam. Zase v Barceloně. Bude to jen pro mě, nebudu to dávat sem. Můj soukromý cestopis. :-)

Navíc, fotky se přece dají najít na internetu. Sice na nich nejsme my, ale pořídili je z míst, na kterých jsme stáli. Nejspíš nějaké najdu a pak je sem dám. Se zdrojem, samozřejmě. Jen abyste viděli, jak je Barcelona krásná. ;-) 

Barcelona volá

20. srpna 2010 v 17:45 | Brabikate
Balím. Mám na to sice ještě jeden den, ale pro jistotu začínám už teď. A v neděli odlétám s přítelem do Barcelony! Budeme tam do příští neděle a pak zas domů.

Začínám být nervózní, protože si čím dál tím víc uvědomuji několik věcí:
  • V zahraničí jsem byla vždycky s někým, kdo za mě "nesl zodpovědnost" - s rodiči/učiteli apod. Teď tam za sebe ponesu odpovědnost jen já sama.
  • Ubytování i dopravu jsme si zařizovali sami, takže žádná cestovka nám nic nezprostředkovává. Což má výhodu v tom, že jsme ušetřili a sehnali jsme pokoj v centru Barcelony za dost dobrou cenu. Na druhou stranu si ale všechno budeme muset zařídit sami, nikdo se tam o nás starat nebude - sami si zjistíme jak z letadla do hostelu, sami se tam dopravíme a sami se tam (snad) ubytujeme.
  • Podvody. Hostel máme zarezervovaný přes Booking.com. To je uznávaný mezinárodní bookovací server a na nejrůznějších věrohodných webech jej doporučují, ale... Co když se stane, že tam přijdeme, ukážeme jim vytisknutý doklad o rezervaci a oni řeknou, že s tím nemají nic společného?

Jsou to asi přirozené obavy, ale rozhodně nejsou tak silné, že bych tam kvůli nechtěla jet. Naopak, těším se! Na Gaudího stavby, na moře, na pláže, na přístav! Na chrám Santa Maria del Mar, o kterém jsem četla historický román. Na prohlídku největšího evropského akvária i na Camp Nou. Už skoro před dvěma měsíci jsem si pořídila průvodce po Barceloně od National Geographic a čím víc jsem z něj přečetla, tím víc jsem na Barcelonu zvědavá.

To zas bude fotek! ;-)

Ach, ta práce

13. srpna 2010 v 18:10 | Brabikate
Jsem ráda, že už je konečně víkend. Mám za sebou týden brigády a dnes jen polehávám a regeneruju se. Přijali mě do firmy, která vyrábí především obaly na kosmetiku - flakony, lahvičky, víčka. Pokud si třeba jednou koupíte voňavku od Avonu, může se stát, že její víčko prošlo pod mýma rukama. Tím ale na oné práci končí to zajímavé.

Letní deštík

31. července 2010 v 15:21 | Brabikate
Občas se hodí být nemocná. Například někdy v těch dlouhých zimních měsících, kdy Vánoce jsou už zašlou vzpomínkou a další volno na nás mává až kdesi v nedohlednu, venku je ošklivo a světlo je jen pár hodin denně, které stejně prosedíte na hodinách biologie, chemie, fyziky nebo nedejbože matematiky. To je člověk i téměř rád za nějakou tu zvýšenou teplotu, nepříjemný kašel a rýmu, kdy jen tak zaleze do své nory, dívá se na televizi a když se mu přilepší, tak čte i knížky.

Ale být nemocná v létě? O prázdninách? Učebnice biologie, matiky i chemie jsou dávno prodané (a v mém případě už jednou provždy!), venku po obloze plují načechraní beránci a já je mám pozorovat jen z okna? Nehledě na plány, které tím pádem ztroskotaly.

Naštěstí nejsem nemocná nijak moc. Myslím, že pár dní v klidu to určitě spraví, ale stejně. Navíc si za
to můžu nejspíš sama, předevčírem jsem zmokla, a to úplně na kost. Byl to krásný letní déšť, kdy se silnice promění v jednu velkou řeku a v hlavě se vám vynoří scéna z Forresta Gumpa, který ani nevěděl, odkud ta voda vůbec přichází - je totiž všude kolem vás. Pokud se zrovna nikam nechystáte, tak je to i příjemný zážitek. Má imunita byla ale zřejmě jiného názoru.

A další týdny v tahu

27. července 2010 v 12:02 | Brabikate
Poslední dva týdny byly doslova nabyté událostmi. Skoro jsem se nezastavila. Po návratu z Amsterdamu mě čekal odjezd na Šumavu.

Boubínské jezírko © Brabikate 2010

Na otočku doma

17. července 2010 v 11:05 | Brabikate
Měla bych si balit, za hodinu zase odjíždíme. Ale nějak se mi do toho nechce. Tentokrát vyrážíme na Šumavu. Já, zbytek rodiny (kromě sestry) a sestřenka s rodiči. Uvidím, jak to bude probíhat. Ale bereme s sebou notebook, mají tam prý wifi. Takže jestli bude možnost se podívat na internet, nejspíš ji budu využívat.

Chtěla jsem napsat rozsáhlý článek o Amsterdamu, ale za ten jeden den na to nebyl čas. Dlouho jsem spala, dlouho jsem snídala, prohlížela a třídila fotky, psala dopis pro kamarádku do Anglie, šla s ním na poštu, zjistila, že pošta otvírá až za půl hodiny, šla zase domů, napila se (vedro k padnutí), šla znovu na poštu. Pak probíhala prohlídka fotek z Amsterdamu, večer s přítelem (a zase mu odjedu) a pak s kamarádkou. Jednoduše ani chvilka na psaní.

O Amsterdamu tedy napíšu až se vrátím. Takže za týden.

A ještě jedna velká novina - zjistila jsem, jak dopadly přijímačky na Karlovu univerzitu. Čekala jsem na výsledky dvou oborů. A na oba jsem přijatá! :D 
Teď mě čeká rozhodování - mám 4 možnosti. Každá má svá plus a minus. Skoro si říkám, že by bylo lepší, kdybych se dostala jen na jeden obor, to by pak bylo všechno mnohem snadnější... Ale pořád je to ještě příjemné rozhodování. :-)

Musím už jít, za chvíli vyrážíme. Tak se tu mějte. ;-)
 
 

Reklama