Zápisník

A ještě více zasně(že)ná

17. prosince 2010 v 23:45 | Brabikate
Bílé Vánoce. Zasněžený advent. Prokřehlé prsty v rukavicích a horká pára vznášející se od promrzlých úst. Bílé vločky usazené na řasách.
A stopy v nedotknutém sněhu. Nechala jsem se unést okamžikem. A třpytem sněhu za okny.
Takhle by to přece mělo být! Takhle by to mělo o Vánocích vypadat! Na žádné vánoční pohlednici nenajdete rozmáčenou půdu, louže, bláto... ani zmrzlou hnědou hlínu. Každý rok si přejeme bílý advent, Vánoce pokryté vločkami sněhu, ale když to tu zase po dlouhé době máme, každý si jen stěžuje a nadává.

Ano, to se mi snadno řekne, když nemám auto, které by zapadlo do sněhu, když nesedím ve vlaku, který už dvě hodiny nevyjel ze stanice, když jsem neuklouzla na ledu a když nečekám v mrazu na autobus, který stejně nepřijede. Ne, já vám tu netvrdím, že ten sníh je něco úžasného - naopak, přináší spousty starostí, nepříjemností a někdy bohužel i neštěstí a oběti.

Ale je tu a my s tím nic nenaděláme. Tak proč si ho trochu neužít? Proč se na něj nepodívat z jiného pohledu? Podívejte se na ty stopy v nedotknutém sněhu, jako kdyby jste šlápli na zem, na kterou nikdo před vámi nevstoupil. Horký čaj nikdy nechutná lépe. A ten třpyt, který ani v noci nepřestává... Kdy jindy si tahle malá kouzla užívat, než teď o Vánocích.

Tak se pořád jen nerozčilujte, ničemu to nepomůže. Buď se s tím naučte žít, nebo... Nebo se přestěhujte někam do teplých krajin. Ten sníh nemůže za to, že padá.  ;-)

Zkouškové se blíží, aneb jeden článek o škole

9. prosince 2010 v 20:36 | Brabikate
Týden se s týdnem sešel a já píši další článek. To není zrovna frekvence přispívání, kterou bych si představovala. To ta škola - cítím, že už přituhuje. Sice mnoho lidí o škole čte nerado, ale já mám dneska chuť si nad školou zanaříkat! Nebo zanaříkat... Spíše o ní mluvit. Nebo mluvit... Psát! Koho tedy povídání o strastech začínajícího vysokoškoláka nijak zvlášť nebere, nechť zbytek článku ani nečte.

Zasně(že)ná

2. prosince 2010 v 22:45 | Brabikate
Poslední dny jsem neměla náladu na psaní blogu. Slíbila jsem recenzi na Harryho Pottera, ale ani na ni jsem neměla sílu (ač jsem z něj byla nadšená a šla jsem na něj dokonce dvakrát - jednou s titulky, podruhé s dabingem). To ten podzim. Všechno si beru až moc k srdci, až moc osobně, když nastane tohle období. Ale kupodivu v sobotu, těsně před tím prvním velkým sněhem, se to změnilo. Přišla zima a bylo dobře. Ani nevíte, jak jsem ráda, že jsem z podzimu venku!

Střípky chaotických listopadových myšlenek

13. listopadu 2010 v 14:44 | Brabikate
Je to zvláštní, ale když mám poměrně málo témat, o kterých bych mohla psát, píše se mi snáz, než když je tomu opačně. Jako třeba teď. Už přes týden jsem si nedokázala sednout k počítači a prostě jen tak začít psát, co se mi honí hlavou.
Možná je to ale taky proto, že se mi toho hlavou honí až moc a je to až moc nesourodé a chaotické na to, abych o tom dokázala napsat ucházející článek.

Podzim už to rozjel na plné obrátky, ale připadá mi, že jej letos ani tolik nevnímám jako jindy. Jako kdybych ani neměla čas zaobírat se něčím do hloubky. Vidím spadané listí, oblékám se do kabátu, koupila jsem si nové podzimní boty… Ale tím to asi tak končí.

Medvědí dny

27. října 2010 v 19:58 | Brabikate
Tak, poslední školní říjnový den mám za sebou. Sedím teď doma, ve svém fialovém pokoji, popíjím pomerančový džus a... Je mi celkem fajn. :-)

V posledních dnech na mě padla podzimní únava - celé dny mě jen bolí hlava, chce se mi spát, ze všeho jsem vyčerpaná. Ani jsem se dnes nedonutila dojít do školy a už ráno jsem jela domů - a celé odpoledne pak prospala v posteli. Ale najednou mi je dobře! Asi jsem potřebovala na chvíli se zahrabat a dobít energii někde v klidném prostředí... No, každopádně zítřejší svátek, páteční děkanské volno a celý víkend mi rozhodně přichází vhod.¨


Už nejsem teenager

14. října 2010 v 17:56 | Brabikate
V úterý jsem měla narozeniny. Byly to vůbec první narozeniny, které jsem netrávila doma. Trochu jsem se obávala, že to bude smutné a ne tak krásně sváteční jako doma, ale nakonec na žádný smutek nebyl čas... A ani chuť. :-) Nebudu tu ale popisovat, jak jsem ty své narozeniny oslavila, ale... Co to pro mě vlastně znamená, že mi je dvacet? Znamená to vůbec něco?

Vysokoškolačka

8. října 2010 v 11:26 | Brabikate
Mám za sebou několik prvních dní na vysoké škole. Několik prvních dní v Praze. A několik prvních dní na koleji. Už od včerejška jsem ale doma, protože v pátek mi něco odpadlo, zůstala jen krátká přednáška a mně se nechtělo trávit středeční odpoledne a celý čtvrtek někde v Praze jen kvůli ní. Takže jsem ve středu odpoledne nasedla na autobus a do Prahy se vrátím zase až v pondělí ráno. Teď si užívám přírody a klidu tady u nás na vesnici. ;-)

Jak jsem poznala "klíč k úspěšnému životu" a další události

2. října 2010 v 16:17 | Brabikate
Dva dny do konce prázdnin. Pak to vypukne.

V minulém článku jsem se zmiňovala o plánované návštěvě IKEY. Návštěva nakonec padla na včerejší odpoledne. Pořídila jsem si hromadu věcí - přehoz přes postel, jasně zelenou "rohož" na okno, kterou připevním kolem postele (a zakryje se ta hrozná špína), polštářek hrající všemi barvami, malou vázičku a do ní látkovou kytičku, barevné krabice na poličky, barevné šanony a závěsné plátěné přihrádky do skříně. No, jsem zvědavá, jak to nakonec bude vypadat. Ale rozhodla jsem se, že čím barevnější, tím lepší. :-)

Ladím optimistickou vlnu

27. září 2010 v 11:40 | Brabikate

Minulý článek byl tak trochu depresivní, že? Přesně tak totiž vypadal uplynulý víkend. A když se vám dva dny v hlavě honí takové černé myšlenky (viz minulý článek) a je vám mizerně, protože máte teplotu a už víc než 24 hodin vás bez přestání bolí hlava, není divu, že se to potom odrazí na vaší náladě. To pak vidíte černě úplně všechno.

Dnes ráno jsem se ale probudila s mnohem lepší náladou. Hlava už mě nebolí, teplotu nemám. Nastavila jsem si budík, abych náhodou nezaspala online zápisy seminářů na zimní semestr.

Z čeho mi jde hlava kolem, tentokrát v 8 bodech

25. září 2010 v 21:46 | Brabikate
avatar
Poslední dobou se toho děje nějak moc. A ještě víc mě čeká! Jde mi z toho hlava kolem... Předchozími třemi větami jsem dokonale shrnula všechno, co vám tu chci říct. Pro ty, co se s třemi větami nespokojí, je tu následující článek.

A z čeho že mi to jde hlava kolem? Vezmu to hezky polopatě:
 
 

Reklama