O knihách a filmech
30. března 2012 v 23:34 | Brabikate
N
akladatelství Fragment obdařilo před několika týdny padesátku šťastlivců takzvanými
reading copies knihy
Inheritance od Christophera Paoliniho. Jednou z nich jsem byla i já. Recenze na fantasy knih se na tomto blogu neobjevují příliš často, nejsem vyhraněný čtenář fantasy žánru. Na druhou stranu ale nejsem ani vyhraněný "nečtenář" fantastiky - tu a tam po nějaké sáhnu ráda. Vlastně pro mě ani není důležité, zda je kniha fantasy či není. Jde mi jen o to, jestli je dobrá. V uplynulých několika týdnech jsem tedy četla
Inheritance a teď se musím rozhodnout - byla dobrá?
Předchozí díly tetralogie Odkazu Dračích jezdců jsem četla během jednoho horkého léta jednak z nudy a jednak ze zvědavosti, čím že ten mladičký Paolini tak dokázal poblouznit všechny ty davy fanoušků. Přinesl něco nového? Něco velkolepého? Napínavého? Strhujícího? Po přečtení Eragona, Eldesta a Brisingera jsem musela uznat, že z části určitě ano. Stranou vezměme neoriginalitu jeho kouzelné Alagaësie a její tolkienovské zpracování, protože jen málokterá fantasy přichází s něčím, co ještě nikdo nikdy nenapsal. Důležité je především to, že ty tři knihy mají dohromady více než 1 500 stran a já je všechny přečetla během několika dní!
10. února 2012 v 1:33 | Brabikate
Projíždím stránky svých oblíbených knihkupců a nakladatelů... Mít v tuhle chvíli čas a nemuset nic načítat do školy, tak hned objednávám! Snad se mi poštěstí a se začátkem semestru si udělám radost. Alespoň některou z nich! :-)
April Lindnerová: Jane Literatura anglických romantických spisovatelek 18. a 19. století je mi velmi blízká - ať už se jedná o Jane Austenovou nebo o sestry Brontëovy. Jejich příběhy jsou dodnes populární a mnohý z nich se dočkal i nějaké té novodobé aktualizace - někdy povedené, jindy trochu rozpačitější (vzpomeňme třeba na takový Deník Bridget Jonesové). Spisovatelka April Lindnerová se rozhodla přenést do současného světa příběh Jane Eyerové, původně sepsaný Charlotte Brontëovou. Těžko dopoředu hodnotit, zda se jí to povedlo či nikoliv, každopádně mě ale velmi láká mít tu možnost a posoudit to podle svého. Nehledě na to, že už jen ta obálka s prostým a jasným titulkem JANE si o pozornost vyloženě žádá...
Vydalo nakladatelství Ikar, únor 2012, 344 stran. |
Daniel Glattauer: Každá sedmá vlna Před časem se tu objevila recenze na knihu Dobrý proti severáku, zábavný román o tak trochu jiném milostném vztahu napsaný formou e-mailů. Emmi a Leo se na jeho konci rozešli (i když spíš by se zde hodilo napsat ukončili korespondenci) a rozhodli se žít dál ve skutečném světě. Zřejmě s tím ale nebyli dlouho spokojení (a fanoušci příběhu také ne) a e-mailová korespondence se v pokračování nazvaném Každá sedmá vlna rozjíždí nanovo. Upřímně, docela se na to těším! :-) Tip: Od příštího týdne putuje po českých divadlech představení Dobrý proti severáku, a to v rámci projektu Listování. Pokud by vás to zajímalo, přečtěte si program.
Vydalo nakladatelství Host, únor 2012, 264 stran. |
Alain de Botton: Umění cestovat Esejistická kniha o cestování z pohledu filozofie. Ne o tom, kam jet, ale o samotné psychologii cestování - co člověka vůbec vede k tomu, aby cestoval a opouštěl známé prostředí? Co při tom prožívá a jak by mohl prožívat ještě víc? Vše je proložené beletristickým popisem vlastních zážitků autorových i zážitky a podněty literárních a výtvarných osobností typu Baudalaire, van Gogh, Flaubert apod. Pro milovníky cestování (byť mnohdy i jen prstem po mapě) snad zajímavé čtení... Uvidíme.
Vydalo nakladatelství Kniha Zlín, 2010, 224 stran. |
A co vy? Jaké knihy jsou právě teď na vašem "wishlistu"?
31. ledna 2012 v 17:03 | Brabikate
Román o létě, o vzpomínání na dětství a o starém domě s velkou zahradou, ve kterém se odehrálo už mnoho příběhů. Asi tak by se do několika slov dalo shrnout to, co vám tato kniha od německé spisovatelky Kathariny Hageny nabízí. Ale je toho mnohem víc, tudíž... čtěte dále! :-)
Hlavní postava, mladá a jak jinak než nezadaná žena jménem Iris, přijíždí z města na venkov do malé vesnice, kde jako dítě a dospívající dívka pobývala každý rok o prázdninách. Zúčastňuje se pohřbu své babičky a později s překvapením zjišťuje, že ji babička ve své závěti označila za dědičku svého domu. Iris by se tedy měla do domu přestěhovat. Nebo jej snad prodat? Mohla by v tom domě vůbec žít? Iris se nakonec rozhodne strávit v domě pár dní, než se dědictví právně vyřeší. A tím vlastně příběh začíná.
Román je vyprávěn v několika rovinách. V jedné, která se odehrává v současnosti, kdy Iris prozkoumává starý dům, který v ní vyvolává tolik vzpomínek. Kdy se prochází po okolí a chodí si zaplavat do místního jezírka, jako to dělávala v dětství. Samozřejmě také řeší právní záležitosti související s dědictvím a shodou okolností, ten právník, který má tuto záležitost na starost, je Irisin dávný kamarád Max. Max bydlící v sousedství. Vtipný, chytrý a zdrženlivý Max. Ano, chápete správně, romantická zápletka prostě musí být.
12. prosince 2011 v 19:26 | Brabikate
Významné artefakty a osobní předměty ze sbírky Lenore Doolanové a Harolda Morrise. Knihy, oblečení, šperky atd. Ano, takto zní celý název knihy, na kterou zde dnes píši recenzi. Kromě názvu aukce se na přední obálce této zelené brožury nachází ještě datum aukce (na sv. Valentýna roku 2009) a jméno pořadatele, tedy Aukční síň Strachan & Quinn. A pochopitelně nemohu opomenout ani dvě figurky pudlíků, jakožto malou ochutnávku obsahu.
Ehm, něco nám tu nehraje, že?
Máme tady před sebou brožuru o sto pětatřiceti stranách, které jsou zaplněné fotografiemi položek již proběhlé aukce. Při zběžném prolistování na nás z knihy vykukují nejrůznější fotky knih, oblečení, váziček, cédéček, usušených květin, osobních fotografií, popsaných papírů, starých vstupenek… Dokonce je tu každá položka i předběžně ohodnocena příslušným počtem USD. Jednoznačně se jedná o aukční katalog, o tom nemůže být pochyb.
Co ale může kohokoli vést k tomu, aby si dobrovolně pořídil a pročítal nějaký starý aukční katalog? V tom musí být něco víc! A po přečtení říkám ano, něco víc v tom opravdu je.
29. října 2011 v 12:49 | Brabikate
Tohle podzimní mlhavé počasí úplně vybízí k tomu, abychom zůstali zalezlí doma s nějakou knížkou či filmem. Hledáte-li inspiraci, tak následující tři filmy prošly v uplynulých dnech mou důkladnou kontrolou. ;-)
27. září 2011 v 20:09 | Brabikate
Připadá mi, že nás tento podzim doslova zavalí filmy, které stojí za to vidět! Ve srovnání s předešlými měsíci je to rozhodně výrazná změna k lepšímu, alespoň co se mého filmového vkusu týká. Zajímá-li vás, na které filmy se těším a které si nechci nechat ujít, pokračujte ve čtení. ;-) Upozorňuji, že žádný z nich jsem dosud neviděla (některé již běží v kinech) a teprve se na ně chystám. Pokud máte raději jiné typy filmů, neberu vám to - tohle je jen čistě můj osobní výběr.
26. července 2011 v 13:15 | Brabikate
Už delší dobu jsem se chtěla s touto
klasickou upírskou postavou blíže seznámit - zatím jsem totiž neviděla ani filmové zpracování a ani nečetla knihu. A teď jsou prázdniny, ideální čas na čtení hororů… Obzvlášť v těch uplynulých pošmourných dnech a nocích, deštích a bouřkách je na čtení ta správná atmosféra. A ano, nejdřív kniha, potom film. ;-)
Román Dracula (či také Drákula) byl v angličtině poprvé vydán na sklonku 19. století. Napsal jej Bram Stoker, irský spisovatel žijící v letech 1847-1912, který se při psaní nechal volně inspirovat legendami a lidovými pověrami o upírech, ale zároveň vycházel i z několika ověřených faktů o skutečně žijícím hraběti Draculovi z 15. století. V rámci doposud vydané literatury se ale upírskou tématikou inspirovat nemohl - jeho Dracula je totiž právě oním stěžejním dílem, které upíry přivedlo do literárního světa.
14. července 2011 v 14:10 | Brabikate
Jsou generace, které vyrostly na Rychlých šípech, na Verneovkách, Foglarovkách či Vinetouovi. Já se hrdě hlásím k tomu, že jsem vyrostla na Harrym Potterovi. Na knížkách, filmech, fanfiction povídkách a dalším humbuku kolem toho. Filmový i knižní Harry rostl společně se mnou a já to všechno prožívala jako žádný jiný příběh předtím. A teď je tu poslední film, žádný další už nebude. Samozřejmě, že když jsem zjistila, že v Lounech budou promítat půlnoční premiéru, musela jsem tam také být!
Následující "recenzi" filmu berte prosím jako zhodnocení pro zasvěcené, kteří již četli knihu. Pokud mezi takové nepatříte a chystáte se na film jít, doporučuji následující řádky raději nečíst.
6. července 2011 v 18:21 | Brabikate
O Jane Austenové píši a mluvím jako o jedné ze svých nejoblíbenějších spisovatelek, ale ještě jsem jí nevěnovala žádný článek! Dnešním článkem se tento nedostatek pokusím napravit. Povím vám tu, jak jsem se k Jane Austenové dostala, proč se mi líbí a proč by se mohla líbit i vám. Povím vám, komu ji doporučuji a komu ne. Ale ať se vám Jane Austenová líbí či nikoli, znát byste ji měli všichni! Vždyť je to klasika ze všech nejklasičtější... ;-)
24. června 2011 v 13:25 | Brabikate
Daniel Glattauer: Dobrý proti severáku
…aneb milostný román v dopisech na letní čtení.
Nějaký ten román v dopisech, tzv. epistolární román, se vám pravděpodobně již do rukou dostal (a jestli ne, tak o hodně přicházíte, věřte mi) - ve svém stylu jsou tyto romány velmi zvláštní a neotřelé, protože příběh se v nich nedozvídáte skrz klasického vypravěče, nehovoří k vám autor díla, ale rovnou jeho postavy svou vlastní korespondencí.
Epistolární romány se největší oblibě těšily především v 18. století, kdy začaly knižně vycházet sbírky soukromých dopisů známých osobností, a bylo jen otázkou času, kdy se této formy chytí i fikce. Za přečtení rozhodně stojí např.
Nebezpečné známosti od Choderlose de Laclose. Koneckonců o těch jsem tu již
jednou psala.
brabikate@seznam.cz
