na Blog.cz

Projíždím stránky svých oblíbených knihkupců a nakladatelů... Mít v tuhle chvíli čas a nemuset nic načítat do školy, tak hned objednávám! Snad se mi poštěstí a se začátkem semestru si udělám radost. Alespoň některou z nich! :-)

Román o létě, o vzpomínání na dětství a o starém domě s velkou zahradou, ve kterém se odehrálo už mnoho příběhů. Asi tak by se do několika slov dalo shrnout to, co vám tato kniha od německé spisovatelky Kathariny Hageny nabízí. Ale je toho mnohem víc, tudíž... čtěte dále! :-)

Hlavní postava, mladá a jak jinak než nezadaná žena jménem Iris, přijíždí z města na venkov do malé vesnice, kde jako dítě a dospívající dívka pobývala každý rok o prázdninách. Zúčastňuje se pohřbu své babičky a později s překvapením zjišťuje, že ji babička ve své závěti označila za dědičku svého domu. Iris by se tedy měla do domu přestěhovat. Nebo jej snad prodat? Mohla by v tom domě vůbec žít? Iris se nakonec rozhodne strávit v domě pár dní, než se dědictví právně vyřeší. A tím vlastně příběh začíná.

Román je vyprávěn v několika rovinách. V jedné, která se odehrává v současnosti, kdy Iris prozkoumává starý dům, který v ní vyvolává tolik vzpomínek. Kdy se prochází po okolí a chodí si zaplavat do místního jezírka, jako to dělávala v dětství. Samozřejmě také řeší právní záležitosti související s dědictvím a shodou okolností, ten právník, který má tuto záležitost na starost, je Irisin dávný kamarád Max. Max bydlící v sousedství. Vtipný, chytrý a zdrženlivý Max. Ano, chápete správně, romantická zápletka prostě musí být.

Významné artefakty a osobní předměty ze sbírky Lenore Doolanové a Harolda Morrise. Knihy, oblečení, šperky atd. Ano, takto zní celý název knihy, na kterou zde dnes píši recenzi. Kromě názvu aukce se na přední obálce této zelené brožury nachází ještě datum aukce (na sv. Valentýna roku 2009) a jméno pořadatele, tedy Aukční síň Strachan & Quinn. A pochopitelně nemohu opomenout ani dvě figurky pudlíků, jakožto malou ochutnávku obsahu.

Ehm, něco nám tu nehraje, že?

Máme tady před sebou brožuru o sto pětatřiceti stranách, které jsou zaplněné fotografiemi položek již proběhlé aukce. Při zběžném prolistování na nás z knihy vykukují nejrůznější fotky knih, oblečení, váziček, cédéček, usušených květin, osobních fotografií, popsaných papírů, starých vstupenek… Dokonce je tu každá položka i předběžně ohodnocena příslušným počtem USD. Jednoznačně se jedná o aukční katalog, o tom nemůže být pochyb.

Co ale může kohokoli vést k tomu, aby si dobrovolně pořídil a pročítal nějaký starý aukční katalog? V tom musí být něco víc! A po přečtení říkám ano, něco víc v tom opravdu je.

Tohle podzimní mlhavé počasí úplně vybízí k tomu, abychom zůstali zalezlí doma s nějakou knížkou či filmem. Hledáte-li inspiraci, tak následující tři filmy prošly v uplynulých dnech mou důkladnou kontrolou. ;-)

Připadá mi, že nás tento podzim doslova zavalí filmy, které stojí za to vidět! Ve srovnání s předešlými měsíci je to rozhodně výrazná změna k lepšímu, alespoň co se mého filmového vkusu týká. Zajímá-li vás, na které filmy se těším a které si nechci nechat ujít, pokračujte ve čtení. ;-) Upozorňuji, že žádný z nich jsem dosud neviděla (některé již běží v kinech) a teprve se na ně chystám. Pokud máte raději jiné typy filmů, neberu vám to - tohle je jen čistě můj osobní výběr.

Už delší dobu jsem se chtěla s touto klasickou upírskou postavou blíže seznámit - zatím jsem totiž neviděla ani filmové zpracování a ani nečetla knihu. A teď jsou prázdniny, ideální čas na čtení hororů… Obzvlášť v těch uplynulých pošmourných dnech a nocích, deštích a bouřkách je na čtení ta správná atmosféra. A ano, nejdřív kniha, potom film. ;-)

Román Dracula (či také Drákula) byl v angličtině poprvé vydán na sklonku 19. století. Napsal jej Bram Stoker, irský spisovatel žijící v letech 1847-1912, který se při psaní nechal volně inspirovat legendami a lidovými pověrami o upírech, ale zároveň vycházel i z několika ověřených faktů o skutečně žijícím hraběti Draculovi z 15. století. V rámci doposud vydané literatury se ale upírskou tématikou inspirovat nemohl - jeho Dracula je totiž právě oním stěžejním dílem, které upíry přivedlo do literárního světa.

Jsou generace, které vyrostly na Rychlých šípech, na Verneovkách, Foglarovkách či Vinetouovi. Já se hrdě hlásím k tomu, že jsem vyrostla na Harrym Potterovi. Na knížkách, filmech, fanfiction povídkách a dalším humbuku kolem toho. Filmový i knižní Harry rostl společně se mnou a já to všechno prožívala jako žádný jiný příběh předtím. A teď je tu poslední film, žádný další už nebude. Samozřejmě, že když jsem zjistila, že v Lounech budou promítat půlnoční premiéru, musela jsem tam také být!

Následující "recenzi" filmu berte prosím jako zhodnocení pro zasvěcené, kteří již četli knihu. Pokud mezi takové nepatříte a chystáte se na film jít, doporučuji následující řádky raději nečíst.

O Jane Austenové píši a mluvím jako o jedné ze svých nejoblíbenějších spisovatelek, ale ještě jsem jí nevěnovala žádný článek! Dnešním článkem se tento nedostatek pokusím napravit. Povím vám tu, jak jsem se k Jane Austenové dostala, proč se mi líbí a proč by se mohla líbit i vám. Povím vám, komu ji doporučuji a komu ne. Ale ať se vám Jane Austenová líbí či nikoli, znát byste ji měli všichni! Vždyť je to klasika ze všech nejklasičtější... ;-)

…aneb milostný román v dopisech na letní čtení.

Nějaký ten román v dopisech, tzv. epistolární román, se vám pravděpodobně již do rukou dostal (a jestli ne, tak o hodně přicházíte, věřte mi) - ve svém stylu jsou tyto romány velmi zvláštní a neotřelé, protože příběh se v nich nedozvídáte skrz klasického vypravěče, nehovoří k vám autor díla, ale rovnou jeho postavy svou vlastní korespondencí.

Epistolární romány se největší oblibě těšily především v 18. století, kdy začaly knižně vycházet sbírky soukromých dopisů známých osobností, a bylo jen otázkou času, kdy se této formy chytí i fikce. Za přečtení rozhodně stojí např. Nebezpečné známosti od Choderlose de Laclose. Koneckonců o těch jsem tu již jednou psala.

Po nějaké době jsem si udělala čas na pár filmů (to asi tím blížícím se zkouškovým). Co si o nich myslím a jak je hodnotím, se dozvíte v dalších odstavcích.

Přemýšlela jsem, že bych se kromě toho mohla vyjádřit k tématice pátku třináctého, když už jej tu dneska máme, ale nakonec jsem si řekla, že to není nutné. Hokejisté to sice projeli, ale... Já mám na tento den stejný názor, jaký jsem vám tu již kdysi dávno nastínila. ;-)

Ale teď už k filmům.

Jak to všechno dopadne, to vám dojde velmi brzy - zápletka je totiž předvídatelná až na půdu. Další romantická komedie, další ukázka toho, kam nás můžou zavést naše "nevinné" lži, které se nakonec můžou stát i pravdou. Za velký klad filmu považuji to, že mě bavilo sledovat Jennifer Aniston, což se mi od dob, kdy hrála Rachel v Přátelích, dosud nestalo. Tato role jí dle mého naprosto sedla a slušela. Pak také nesmíme zapomenout na fakt, že je to film s Adamem Sandlerem, takže o balancování na hranici trapného a vtipného není nouze. Bylo tam sice hodně scén, které byly hloupé a smích kamsi vyprchal, ale naštěstí nebylo málo ani těch, které přes tu ošemetnou hranici nepřetáhly a já se při nich od srdce rozesmála. Kromě toho to optimistické prostředí Havaje, koktejlů, bazénů a pláží mi navodilo docela příjemný pocit pohody a těšení na léto. ;-)

Sečteno a podtrženo, mám raději jiné typy filmů, ale pokud se chcete zasmát a zarelaxovat (a zároveň nečekáte nic tzv. "intelektuálně stimulujícího"), není to špatná volba.

Kategorie: romantická komedie

ČSFD: 71 % (ke dni 13.5.2011)