HP fanfiction - jednorázové

A svět už se netočí (2.část)

19. února 2008 v 22:58 | brabikate
2.část

A svět už se netočí (1.část)

19. února 2008 v 22:55 | brabikate
O jednom milostném trojúhelníku, díky kterému to všechno vlastně začalo. Něčí svět se začne točit až v okamžiku, kdy se ten váš točit přestane. Tak to prostě je a vy s tím nic nenaděláte. Nebo snad ano? ... romantická jednorázovka z období studií Jamese Pottera
(povídka je příliš dlouhá - blog mi ji nevzal celou, tak jsem ji rozdělila do dvou částí)

Pomník

19. února 2008 v 22:38 | Brabikate
Pomník je krátká jednorázovka - možná i jen pouhé zamyšlení nad tím, co se bude dít bezprostředně několik měsíců po závěrečné bitvě na konci sedmého dílu. A jak už je u mě obvyklé, nebude chybět trocha melancholie, sentimentu ani romantiky. Hlavní postavy tady v popisku neprozradím, jelikož bych "nezasvěceným" poodhalila něco málo ze sedmého dílu a já bych je o to napětí nerada připravila! Po dlouhé době jsem tedy něco sesmolila, snad vás to bude bavit. ;o)

U jezera

14. února 2007 v 17:14 | brabikate
Napadlo mě, že bych vám mohla dát nějaký valentýnský dáreček (ti, co nemají tenhle "svátek" rádi, nechť mlčí). Přemýšlela jsem, co by to mohlo být a nakonec jsem si vzpomněla na jednu jednorázovku, která se mi povaluje v počítači už pár týdnů... Sedla jsem si k ní a dokončila ji. Nevím, jestli bych ji zveřejňovala nebýt tohoto dne, ke kterému se celkem hodí...
Nečekejte nic víc, než romantickou slátaninu J/L. :o) Pusťte si k tomu nějakou přeslazenou písničku a přečtěte si, co se stalo jednoho večera u jezera...
(dost jsem si pohrávala s retrospektivou, tak doufám, že se mi v tom neztratíte ;o)

Budeme přáteli

18. října 2006 v 16:32 | brabikate
Takže lidičky,
(zbytek úvodu je v článku, nechci tím zatěžovat úvodní stránku)

Neplakej...

28. července 2006 v 11:39 | brabikate
Povím vám příběh o ženě, kterou potkalo za život víc než jen jedno malé neštěstí. Musela toho vydržet opravdu moc. Žila v pekle. A přesto s ním bojovala. Je to příběh plný strachu, temna a bolesti. A to vše začalo tehdy, když zemřel její Vyvolený.
Omezení: Od 12-ti let
Varování: psáno (pro mne) netradičním stylem
Pairing: H/G

Ztráta pojmu o kráse

30. června 2006 v 17:52 | brabikate
Tak... tuhle jednorázovku jsem vůbec neměla v plánu napsat. Napadla mě dneska, když jsem přišla za školy a přečetla si někde na netu citát, který si můžete přečíst na konci povídky.
Je to asi zvláštní vzhledem k tomu, že začínají prázdniny, ale je to smutná povídka. Hlavním hrdinou je James Potter. Odehrává se to na začátku sedmého ročníku. Je to jakýsi zlom v jeho životě. Není to romantika, ale zároveň tam Lily taky vystupuje. Jen ale na konci. U ní taky dojde k jistému zvratu, ale k docela jinému než u Jamese.
Není to nijak skvělá jednorázovka. Měla jsem ji rychle hotovou a sepsanou. Řekla bych, že je to jedna z těch "vypisovacích" jednorázovek, u kterých se vypíšu z depky, která na mě pomalu leze. Je to asi divná povídka, protože si nemyslím, že se to takhle stalo, ale přesto ji vkládám.
No... už to nebudu okecávat.

Trapné odpoledne

7. dubna 2006 v 22:18 | dominica
Autorkou této jednorázovky je úplně skvélá holka... Docela lituji, že jí neznáte... Už téměř pět let spolu sedíme v jedné lavici, víme všechno o té druhé... Nedá se říct, že je to pouhé kamarádství... tohle je přátelství!
Ehm... no... To jsem se trochu nechala unést. Takže dominica napsala tuhle svělou povídku a dovolila mi jí tady u sebe zveřejnit. Je to Ronovi a Hermioně a Harrrym a Ginny, kteří spolu stráví odpoledne v Prasinkách. Je to něco mezi komedií, romantikou a možná i parodií...
Když jsem si to četla, vybuchovala jsem smíchy! :o)
Takže pojďte si přečíst, jak by mohlo probíhat takové jedno odpoledne bez Voldemorta a všeho zla a napište komentář - je to její první zveřejňovaná povídka...
A ještě jednou... děkuji dominice...

Jen sám tu jsem

4. dubna 2006 v 18:57 | brabikate

Tak tohle mám v počítači už delší dobu, snad se to ale bude líbit! :o)
Píšu smaila, ale povídka je to docela smutná, posuďte sami...
Je to o R.L. a o tom jak vlastně zůstal naprosto sám. Sirius, James , Petr... dva z nich považoval za mrtvé a jeden je všechny zradil... a do toho všeho přichází další úplněk...

Když nebe pláče...

25. března 2006 v 12:54 | brabikate
Je to kratičká jednorázovka na téma, které bylo už nejednou zpracováno, takže nebudu asi moc originální... Vyšlo to ze mě ale tak nějak samo, potřebovala jsem se vypsat a nemohla jsem to ovlivnit. Snad se vám to bude líbit. A je to smutný a možná trochu přehnaně romantický - varuji předem.
No, nemyslím, že je to dobré, ale měla jsem "menší" depku a docela mi to pomohlo. Takže jestli chcete, máte možnost si to přečíst.
 
 

Reklama