Blog Brabikate - Články

A je to v... tiskárně!

Sat, 12 May 2012 15:28:42 +0200

V několika minulých článcích jsem si vám stěžovala (ale zároveň pěla ódy) na předmět nakladatelská praxe, který jsem si tento semestr zapsala. Byl to i jeden z důvodů, proč jsem se tak dlouho neozvala. Byla to úmorná práce, ale nakonec jsme to zvládli (hlavně díky naší obětavé lektorce, musím dodat) a během minulého týdne byly všechny podklady odeslány do tiskárny! Jupíjej!

Obálka knihy © Pavel Cindr

Znamená to, že už na knížce nemusím nic dělat.

Je až k nevíře, jak dobře ta věta vypadá, když se napíše!

Jedinou mou zbývající povinností bude zajet do Příbrami, vyzvednout tam autorské a recenzní výtisky a rozvést je po několika redakcích. Takže v podstatě už jen takový malý výlet. :-)

Opravdu cítím úlevu. Ke konci už mě kolikrát štvalo, že jsem od toho všeho vlastně nikdy neměla pokoj. Byly dny, kdy se mi vůbec nechtělo zapínat počítač, protože jsem věděla, že tam na mě na mailu čekají další problémy k vyřešení, další věci k opravě. A ať vás celá práce sebevíc baví, někdy prostě chcete vypnout a o nic se nestarat. Nebo se pro změnu starat o jiné důležité záležitosti. Na druhou stranu to všechno ale určitě stálo za to. Je to velká zkušenost, které by bylo škoda nevyužít... Ehm, přesně těmito slovy jsem se utěšovala, kdy mi při x-tých korekturách docházela trpělivost!

Pokud máte v následujícím týdnu - tak jako já - namířeno na veletrh Svět knihy, můžete se zastavit u stánku L106 nakladatelství Pistorius & Olšanská a do knihy nahlédnout, případně si ji koupit. Je to sice odborná publikace, ale sama za sebe musím uznat, že i filmového laika může zaujmout a místy docela pobavit. Překvapivě se totiž filmové publikum vlastně příliš nezměnilo, ani za tak dlouhou dobu.

A co z toho všeho vyplývá? Vypaá to, že celá tahle událost je za mnou a já budu mít ve svém volnu čas i na jiné věci! Blog nevyjímaje. :-)

Vydáváme knížku (2. část)

Sun, 01 Apr 2012 19:44:00 +0200

Před několika týdny jsem napsala článek o tom, jak vydáváme knihu v semináři nakladatelské praxe. Že jsme na to dvě (a bdí nad námi zkušená lektorka a nakladatel) a máme na starosti kompletní redaktorskou práci - od zpracování licenčních smluv, propočtů předběžných kalkulací a výběru formátu knihy až po korektury textu a komunikaci s autorkou a typografem či psaní anotací a textů na záložky.

(můj "korektorský" binec :-) )

Řeknu vám, že i když dopředu tušíte, že s tím bude práce až nad hlavu, je té práce ještě daleko více. Nejvíc času nám zabraly korektury. Já, moje "kolegyně" a naše lektorka jsme si rukopis vytiskly a pomocí korektorských značek jsme jej během volných chvilek opravovaly. Následně jsme se několikrát sešly - někdy na dvě hodiny, někdy na celý den (!) - a opravy jsme stránku po stránce porovnávaly a sjednocovaly, abychom měly všechny tři stejnou verzi. Vypadalo to většinou tak, že já na stránce našla vždy tak maximálně 5 chyb, zatímco naše lektorka jich viděla i 20. Neopravovaly jsme jen pravopis, ale i různě "učesávaly" formulace, nahrazovaly opakující se nebo jinak nehodící se slova atd. Zároveň bylo potřeba podle databáze Národní knihovny ČR zkontrolovat celou bibliografii (jedná se totiž o odbornou knihu), aby se ani po této stránce knížce nedalo nic vytknout. Jinak řečeno: práce na několik desítek hodin.

V praxi to samozřejmě chodí jinak - korektury většinou dělá jen jeden člověk (obvykle redaktor, případně se na to najímá korektor). Také záleží na konkrétním textu - v odborném textu, kde se autor spíše než na formu sdělení soustředí na jeho obsah, píše ve složitějších větných konstrukcích a často cituje z jiné literatury, bývá prý chyb více než v beletrii. Pokud se totiž už dopředu zdá, že by beletristické dílo vyžadovalo velké množství korektur, redaktor jej už předem odmítne, zatímco odborný text se díky vědeckému či jinému přínosu jen tak neodmítá.

Takže když jsme si opravy sjednotily, domluvily jsme si schůzku s autorkou a všechny chyby s ní prodiskutovaly. S některými souhlasila, s jinými ne. I to zabralo téměř celý den. Na závěr jsme doma musely všechny ty opravy z počmáraných papírů přenést do Wordu. Tomu se říká "zanášení korektur". Kromě toho je ještě potřeba v celém textu sjednotit další věci: jednotné grafické značení kapitol, podkapitol, názvů, odborných hesel, citací… …ale také užívání -koli/-koliv, zvláště/zvlášť apod.

A v tuhle fázi jsme dokončily včera. Ale že to dalo zabrat!

Co je před námi? Teď nějakou dobu nic, text bude zpracovávat typograf a vše ostatní už máme hotovo. Dokonce už máme od typografa připravenou obálku, je fakt pěkná. Až bude hotovo úplně všechno, ukáži vám ji! ;-)

Když typograf text zpracuje, dostaneme jej ještě na finální korektury. Tam už se budou řešit ty problémy, které nám při domácích korekturách unikly, nebo které vznikly až typografickou úpravou. A pak už to půjde do tisku! :-)

Jak jsem psala v úvodu, práce je s tím až nad hlavu. Přijde mi, snad ani nepočítají s tím, že kromě tohoto máme i jiné povinnosti. Prostě to na vás hodí a starejte se. Na druhou stranu to ale můžu považovat za jakýsi křest ohněm, a jestli bych chtěla opravdu pracovat v tomto oboru, budu s určitostí vědět, co ta práce obnáší. Pořád totiž nepřestávám doufat, že se mi všechno tohle úsilí jednou vrátí! :-)

Inheritance, poslední díl Odkazu Dračích jezdců

Fri, 30 Mar 2012 23:34:17 +0200

Nakladatelství Fragment obdařilo před několika týdny padesátku šťastlivců takzvanými reading copies knihy Inheritance od Christophera Paoliniho. Jednou z nich jsem byla i já. Recenze na fantasy knih se na tomto blogu neobjevují příliš často, nejsem vyhraněný čtenář fantasy žánru. Na druhou stranu ale nejsem ani vyhraněný "nečtenář" fantastiky - tu a tam po nějaké sáhnu ráda. Vlastně pro mě ani není důležité, zda je kniha fantasy či není. Jde mi jen o to, jestli je dobrá. V uplynulých několika týdnech jsem tedy četla Inheritance a teď se musím rozhodnout - byla dobrá?

Předchozí díly tetralogie Odkazu Dračích jezdců jsem četla během jednoho horkého léta jednak z nudy a jednak ze zvědavosti, čím že ten mladičký Paolini tak dokázal poblouznit všechny ty davy fanoušků. Přinesl něco nového? Něco velkolepého? Napínavého? Strhujícího? Po přečtení Eragona, Eldesta a Brisingera jsem musela uznat, že z části určitě ano. Stranou vezměme neoriginalitu jeho kouzelné Alagaësie a její tolkienovské zpracování, protože jen málokterá fantasy přichází s něčím, co ještě nikdo nikdy nenapsal. Důležité je především to, že ty tři knihy mají dohromady více než 1 500 stran a já je všechny přečetla během několika dní!

Okouzlil mě svět elfů, spojení Jezdců a draků, Safira, Arya, příběh Rorana a Kate, smutný osud Broma, vývoj Eragona z mladého vystrašeného chlapce odkudsi z odstrčené vesnice v jednu z nejobávanějších a zároveň nejváženějších postav celého království. Bavila mě jeho výuka a postupné zdokonalování, jak se krůček po krůčku vypracovával do vyšších sfér svých možností. Držela jsem mu palce ve všech těch bojích, které musel po boku Safiry zvládnout. Paolini dokázal svůj svět vylíčit kouzelně, udržel čtenáře napjatého téměř po celou dobu četby, až dokud nepřišla poslední stránka. Ale ani tam to nekončilo. Odkaz Dračích jezdců je jedním z těch příběhů, o kterých rádi přemýšlíte i po přečtení.

Jak si ale povede ve srovnání s předchozími díly?

Čtvrtý z románů má v kapse hned několik trumfů, ale nacházím bohužel i pár negativ. Už jen letmý pohled na knihu čítající téměř 700 stran nabádá k otázce, zda byla taková délka nutná. Po přečtení mám dojem, že nebyla. Alespoň pro mě ne. Paolini velkou část knihy věnuje popisům nejprve plánům a taktikám jednotlivých bitev a posléze i jejich samotnému průběhu. Je očividné, že se autor v této tématice bezpochyby vyzná a alespoň po teoretické stránce nastudoval mnoho historických bitev, a vytvořil si tak perfektní základ k tomu, aby dokázal pak jakoukoli bitvu přiblížit velmi realisticky. Ale dvě stě stran o dobývání dvou měst! Není to trochu moc?

Chvílemi jsem se musela do čtení nutit. Kdyby se Paolini nechal méně unést svými znalostmi bojové taktiky a více by zapracoval na samotném příběhu, mohl by z každého výtisku ušetřit desítky stran papíru (a ekologové by zaplesali radostí!) a zároveň ulehčit svému poměrně hutnému příběhu. Samozřejmě chápu, že postupné ovládnutí země se jen tak neobejde bez obléhání měst, pro fungování příběhu to tam musí být. Ale mohlo to být popsáno jinak, stručněji, záživněji.

Ani v dalších pasážích se Paolini neubránil jakési rozvláčnosti, i když ne už tak patrné jako v úvodních částech knihy. Jako kdyby si s vidinou blížícího se konce své tetralogie uvědomil, že nám toho ještě musí tolik říci… Na druhou stranu ale musím uznat, že tím pro mě veškeré nedostatky, byť poměrně zásadní, zřejmě končí.

I v posledním díle se totiž Eragon mnohé naučí a jeho učiteli jsou skuteční mistři, od kterých bychom to už ani neočekávali. Eragon tu opět překonává sám sebe - vidíme jej místy tak slabého a zranitelného a ve druhé chvíli opět zatvrzelého a odhodlaného, že jeho postava naštěstí ani po takové době nepřestává být plastická a zajímavá. Jeho city k Arye (ale také její city k Eragonovi) se nadále vyvíjejí a Paolini naštěstí nenechal celou tu jejich zvláštně vystavěnou atmosféru přijít jen tak vniveč. Dal jim prostor, který potřebovali. Při pročítání zahraničních diskuzních fór jsem se setkala s názorem, že jejich osud byl nakonec jedním velkým zklamáním. Já jsem ale naopak přesvědčená, že těmto dvěma postavám dal autor přesně to, co jim dát měl. Ne více, ne méně. Cokoli jiného by do jejich příběhu nepatřilo.

Napětí prostupující příběhem strmě narůstá a průběh závěrečné bitvy nakonec čtete se zatajeným dechem. Jeden velkolepý příběh se blíží ke konci a vy nedokážete odložit knihu, dokud se nedozvíte, jak to celé skončí. Je to jedna z nejlepších částí celého příběhu.

Při hodnocení ale nemohu opomenout ani "mimopříběhové" zpracování knihy, které je jako v ostatních dílech Odkazu Dračích jezdců dovedeno k dokonalosti. Kromě tradiční mapy Alagaësie v knize najdete i několik dalších vychytávek usnadňující čtenářům orientaci ve vybájeném světě i příběhu. Oceňuji především shrnutí předchozích dílů na začátku - mnohé souvislosti za tu dlouhou dobu už z živé paměti dávno vyprchají a je lepší si je ve stručnosti připomenout, než číst vše od začátku. Stejně tak rejstřík a slovníky v zadní části jsou praktickou pomůckou pro zapomětlivé.

Hodnocení :

Jednu hvězdičku z plného počtu odbírám za rozvláčnost. Druhou za to, že bojů bylo na můj vkus až příliš. Kdyby v knize bylo víc elfského a dračího filozofování, které podle mě celé tetralogii vždy dodávalo na hloubce, a méně bojového taktizování, mělo by Inheritance k dokonalosti už mnohem blíže. Pokud ale je bojová taktika právě tím, co vás na fantasy příbězích baví, klidně si tu jednu hvězdičku navíc přimyslete. ;-)

Děkuji nakladatelství Fragment za laskavé poskytnutí reading copy.

Vydalo nakladatelství Fragment, březen 2012, 672 stran.

Vydáváme knížku

Thu, 08 Mar 2012 14:18:04 +0100

Ve škole jsem si na letní semestr zapsala volitelný seminář Nakladatelská praxe. Měla jsem to v plánu v podstatě už od chvíle, kdy jsem si ještě na gymplu prohlížela stránky katedry a zjistila, že se tenhle předmět pravidelně jednou za rok vyučuje. Podmínkou pro zapsání je absolvování druhého volitelného semináře - Nakladatelské teorie, který jsem absolvovala na podzim. Obojí vyučuje přímo Vladimír Pistorius, nakladatel a mimo jiné i autor známé příručky Jak se dělá kniha, a vzhledem k tomu, že bych se jednou ráda viděla v nějakém nakladatelství, nemohla jsem se na tenhle seminář jen tak nepřihlásit! :-)

Moje skupinka (čítající mě a ještě jednu studentku) dostala za úkol redakčně připravit knížku Čtenáři filmu - diváci časopisu. Bude to drobná odborná knížka, vydá se jen 250 kusů. Ale opravdu se vydá, půjde na pulty (některých) knihkupců a dokonce budu napsaná vzadu v tiráži jakožto odpovědná redaktorka. Odměnou mi bude právě tahle drobná zmínka na konci knížky, jeden volný výtisk a 4 kredity na konci semestru.

A v čem že spočívá ta redakční příprava?

Na začátku jsme se spolužačkou dostaly rukopis. Ve Wordu. Nejprve jsme z něj musely odstranit veškeré zásahy formálního rázu - odsazování tabulátorem, vložené obrázky, nechtěně zdvojené mezery, různé typy písma... Pak jsme si text vytiskly a nyní je na nás, abychom si jej slovo od slova prošly a pomocí korektorských značek rukopis opravily. Ať už se nám nezdá slovosled, pravopis, dodržování citačních norem atd. atd., všechno musí být správně a nic by nemělo uniknout naší pozornosti. Nakonec ještě opravy projdeme s autorkou a rukopis může jít do další fáze - do zlomu a k typografovi. Ten z wordovského dokumentu psaného Times New Roman udělá skutečnou knihu vhodnou k vytištění.

Vedle toho je také úkolem redaktora připravit veškeré finanční, výrobní a propagační záležitosti - musíme sepsat anotace, informace o autorce, vymyslet texty na záložky, připravit licenční smlouvy, navrhnout finanční kalkulaci, vymyslet optimální podobu knihy (materiál, formát atd.), napsat podklady pro typografa, vymyslet, kam poslat recenzní výtisky atd. atd.

Přiznám se, že poslední dobou nestíhám nic jiného. Všechno totiž musíme dělat samy, vyučující i lektor (kromě p. Pistoria máme totiž ještě každá skupinka lektora, který s námi např. prochází korektury a podobné zásadnější věci), na každý úkol máme termín, který musíme dodržet, a nikdo se nestará, jestli náhodou nemáme povinnosti do jiných předmětů. A když už si myslíme, že je hotovo a úkol odešleme s předstihem, přijde nám o několik hodin později mail s poznámkami, co máme udělat jinak. Nikdo to za nás neopraví.

Takhle práce je asi jedním z hlavních důvodů, proč jsem se tak dlouho neozvala. Vážně je to náročné.

Ale baví mě to, což je hlavní! :-)

Volný čas sice také mám, ale pozoruji na sobě tendence k tomu, abych své volné chvilky po všem tom pracovním i školním vypětí trávila spíš nějak pasivně. Na něco tvůrčího už nenacházím nemám energii. A tak foťák zůstává vypnutý. A blog prázdný. Místo toho si po večerech pouštím filmy a seriály. Nebo čtu knížky, které bych číst neměla. Alespoň u nás ve škole by mě za ně nikdo nepochválil...

Tak jako tak se ale upřímně těším na to, až tu knížku budu držet v ruce! :-)

Můj knižní "wishlist"

Fri, 10 Feb 2012 01:33:22 +0100

Projíždím stránky svých oblíbených knihkupců a nakladatelů... Mít v tuhle chvíli čas a nemuset nic načítat do školy, tak hned objednávám! Snad se mi poštěstí a se začátkem semestru si udělám radost. Alespoň některou z nich! :-)

April Lindnerová: Jane

Literatura anglických romantických spisovatelek 18. a 19. století je mi velmi blízká - ať už se jedná o Jane Austenovou nebo o sestry Brontëovy. Jejich příběhy jsou dodnes populární a mnohý z nich se dočkal i nějaké té novodobé aktualizace - někdy povedené, jindy trochu rozpačitější (vzpomeňme třeba na takový Deník Bridget Jonesové).

Spisovatelka April Lindnerová se rozhodla přenést do současného světa příběh Jane Eyerové, původně sepsaný Charlotte Brontëovou. Těžko dopoředu hodnotit, zda se jí to povedlo či nikoliv, každopádně mě ale velmi láká mít tu možnost a posoudit to podle svého. Nehledě na to, že už jen ta obálka s prostým a jasným titulkem JANE si o pozornost vyloženě žádá...

Vydalo nakladatelství Ikar, únor 2012, 344 stran.

Daniel Glattauer: Každá sedmá vlna

Před časem se tu objevila recenze na knihu Dobrý proti severáku, zábavný román o tak trochu jiném milostném vztahu napsaný formou e-mailů. Emmi a Leo se na jeho konci rozešli (i když spíš by se zde hodilo napsat ukončili korespondenci) a rozhodli se žít dál ve skutečném světě. Zřejmě s tím ale nebyli dlouho spokojení (a fanoušci příběhu také ne) a e-mailová korespondence se v pokračování nazvaném Každá sedmá vlna rozjíždí nanovo. Upřímně, docela se na to těším! :-)

Tip: Od příštího týdne putuje po českých divadlech představení Dobrý proti severáku, a to v rámci projektu Listování. Pokud by vás to zajímalo, přečtěte si program.

Vydalo nakladatelství Host, únor 2012, 264 stran.

Alain de Botton: Umění cestovat

Esejistická kniha o cestování z pohledu filozofie. Ne o tom, kam jet, ale o samotné psychologii cestování - co člověka vůbec vede k tomu, aby cestoval a opouštěl známé prostředí? Co při tom prožívá a jak by mohl prožívat ještě víc? Vše je proložené beletristickým popisem vlastních zážitků autorových i zážitky a podněty literárních a výtvarných osobností typu Baudalaire, van Gogh, Flaubert apod. Pro milovníky cestování (byť mnohdy i jen prstem po mapě) snad zajímavé čtení... Uvidíme.

Vydalo nakladatelství Kniha Zlín, 2010, 224 stran.

A co vy? Jaké knihy jsou právě teď na vašem "wishlistu"?

Chuť jablečných jadýrek

Tue, 31 Jan 2012 17:03:04 +0100

Román o létě, o vzpomínání na dětství a o starém domě s velkou zahradou, ve kterém se odehrálo už mnoho příběhů. Asi tak by se do několika slov dalo shrnout to, co vám tato kniha od německé spisovatelky Kathariny Hageny nabízí. Ale je toho mnohem víc, tudíž... čtěte dále! :-)

Hlavní postava, mladá a jak jinak než nezadaná žena jménem Iris, přijíždí z města na venkov do malé vesnice, kde jako dítě a dospívající dívka pobývala každý rok o prázdninách. Zúčastňuje se pohřbu své babičky a později s překvapením zjišťuje, že ji babička ve své závěti označila za dědičku svého domu. Iris by se tedy měla do domu přestěhovat. Nebo jej snad prodat? Mohla by v tom domě vůbec žít? Iris se nakonec rozhodne strávit v domě pár dní, než se dědictví právně vyřeší. A tím vlastně příběh začíná.

Román je vyprávěn v několika rovinách. V jedné, která se odehrává v současnosti, kdy Iris prozkoumává starý dům, který v ní vyvolává tolik vzpomínek. Kdy se prochází po okolí a chodí si zaplavat do místního jezírka, jako to dělávala v dětství. Samozřejmě také řeší právní záležitosti související s dědictvím a shodou okolností, ten právník, který má tuto záležitost na starost, je Irisin dávný kamarád Max. Max bydlící v sousedství. Vtipný, chytrý a zdrženlivý Max. Ano, chápete správně, romantická zápletka prostě musí být.

Druhá rovina je složená ze vzpomínek, kterými je příběh postupně a nenásilně prokládán. Dům, zahrada i celá vesnice jsou propleteny příběhy z minulosti - žila tu babička už jako dítě a mladá žena se svou sestrou, přivedla si sem manžela, se kterým měla tři dcery, na léto sem jezdívaly vnučky Iris a Rosemarie. O každé z těchto postav se dozvídáme skrz jakési střípky z minulosti - někdy vzdálené, někdy blízké. A dohromady tvoří velmi zajímavou mozaiku. Každá z postav měla nějaké osobní tragédie, skrývaná tajemství, ale i štěstí. Právě tuhle rovinu příběhu považuji asi za to nejzdařilejší z celého románu, autorce se to povedlo poutavě zachytit.

Další věc, která se mi líbí, je celá ta letní atmosféra, která z románu přímo dýchá. Pro ty, co vědí, jaké to je trávit léto na vesnici a v domě se zahradou, bude snadné celé této sálající a sladké atmosféře podlehnout. Léto a hořkosladké vzpomínky, to je to, co je na téhle knize to nejlepší.

Na druhou stranu ale nemůžu říct, že by se mi kniha líbila naprosto bez výhrad. Na románu mi vadily dvě podstatné věci - jednak ona "milostná" zápletka mezi Iris a Maxem, která by mohla být krásná a precizně vypracovaná, ale bohužel není. Měla jsem z toho vážně pocit, že je tam ten jejich příběh navíc, jen aby to mělo "tu šťávu", ale jako celek byla poměrně ošizená. Nijak zvlášť mě to nedojímalo, nebyla jsem zvědavá, jestli spolu nakonec budou nebo ne - a to jednoduše proto, že to bylo jasné už na začátku. Měli spolu hezké scény, ale tak trochu toporné a neúplné ve srovnání s tím, co přinášel zbytek příběhu.

A další mou výtkou je místy až příliš popisný styl. Takové ty situace, kdy si Iris např. bere hrnek z kuchyňské linky a autorka vám k tomu ještě dovypráví, jaké další hrnky v kuchyňské lince jsou, kdo s nimi rád pil, který byl oblíbený a který nikoli, jak vypadají a jestli nejsou někde potlučené, případně jak k potlučení došlo. Pokud se přitom dozvíte nějakou cennou informaci, tak to chápu. Ale mnohdy to vůbec k ničemu není. Má to sice za důsledek to, že se vám může zdát, že příběh, dům i zahradu znáte v celé své šíři a ve všech detailech, ale někdy je myslím dobré nechat něco málo z popisovaného i na čtenářově fantazii. Je to ale pochopitelně věcí vkusu a názoru, někdo jiný možná právě tento styl ocení...

Chuť jablečných jadýrek je tedy příjemná oddychová četba, zvlášť když se vám stýská a po létě a zajímají vás příběhy, které skrývají staré půdy plné věcí a vzpomínek. Není to ale knížka, kterou byste po přečtení nedokázali dostat z hlavy. Zavřete ji a tím pro vás skončí.

Mé hodnocení:

Knihu vydalo nakladatelství Host v roce 2010, 240 stran, překlad Petr Štědroň.

Zdroj obálky: www.nakladatesltvi.hostbrno.cz

Líto vyhodit

Tue, 24 Jan 2012 16:20:49 +0100

Mám teď před sebou důležité rozhodování. Moje 16GB paměťová karta je z 95 % plná a já už ji tedy musím po několika měsících cvakání konečně vyčistit. Většinu fotek, které jsem si z toho obrovského množství chtěla uchovat, jsem si už průběžně ukládala do PC a na externí pevný disk, ale přesto tam je i dost těch, u kterých jsem si řekla, že se k nim ještě vrátím (a nakonec jsem se nevrátila). Mám se k nim vracet teď? Které smazat a které ještě nechat? A je to vůbec k něčemu dobré? :D

Tady je pár fotek, které jsem zatím vylovila a trochu "oprášila".

Vzpomínka na jedno letní odpoledne. Byl to takový rychlý výcvak - mé bosé nohy a náš spící Miky. Něco mě nutilo se nad tou fotkou vždycky pozastavit. Asi ta kompozice, i když není ideální... :D

Jedna z Paříže.

Tvář na Montmartru.

Další spící.

No jo, zase on. Tahle fotka vznikla ve smutné době. Na podzim, když Miky kvůli úrazu přestal chodit. Pomalu ale jistě se do toho ale po několika měsících zase vrátil, naštěstí.

Občas si fotím nohy. :D Tahle je z Elby, z jedné pláže s černým pískem. Trochu připomíná bláto, že? :D

Větve a stíny. Tak trochu jako abstraktní obraz.

A to je pro dnešek asi vše. Jestli ještě nějakou fotku ušetřím tlačítka delete, uvidíte ji. ;-)

Včera jsem pokračovala v úpravách nového designu - položka Profil už funguje (přepsala jsem jeden starý článek), změnila jsem formu komentářů + pár menších detailů, kterých si ani nevšimnete. :-)

Změna je život

Sun, 22 Jan 2012 14:26:35 +0100

Po roce a půl jsem tu změnila design. Současný stav berte spíš jako provizorní, pravděpodobně totiž projde ještě několika úpravami, než s ním budu spokojená jako s předchozím. Asi se mi po něm trochu zasteskne, ale změna už byla nutná. Předešlý design tu byl dlouho, už jsem jej měla okoukaný a zatoužila jsem po něčem jiném. Tentokrát jsem ale chtěla něco jednoduššího a jen s jedním sloupcem, no a nakonec z toho vyplynulo tohle. Tak snad vám tu bude příjemně.

Fotku v záhlaví jsem vyfotila před pár dny někdy kolem půlnoci, kdy mě náhle osvítil nápad, jak fotkou propojit literární i fotografické zaměření blogu. :-) Bylo šero, takže jsem fotku musela dost upravovat ve Photoshopu a obrazová kvalita není nic moc, ale svůj účel fotka splnila. Ten foťáček je přívěsek na klíče, který jsem dostala od své sestřičky k Vánocům. Při zmáčknutí spouště z něj vyletí "blesk" a ozve se zvuk závěrky. Stylové. :D

Omluvte tedy zatím nefunkčnost některých odkazů, ještě to budu doplňovat.

Šestka je mé šťastné číslo

Sun, 01 Jan 2012 19:47:41 +0100

Dnes mi přišel krásný mail. Rozhodně na něj musím odepsat. Dobří lidé nevymřeli! :-)

Pak jsem si taky uvědomila, že má tenhle blog přesně dnes výročí. Připíjím tedy neexistující sklenkou šampaňského a gratuluji mu k jeho šestileté existenci. Páni, šest let! Nechce se mi tomu ani věřit, ale vážně je to tak. Před šesti lety mé znuděné patnáctileté já brouzdalo internetem a zkusilo - jen tak z dlouhé chvíle, samozřejmě - založit si blog. Je zajímavé, jak se blog za tu dobu změnil. Je zajímavé, že úplně stejně jsem se změnila i já. Ono by to ale jinak ani nešlo, že? Trochu se stydím, když se na ty články podívám - je to hrůza. Ale nedokážu to smazat. Alespoň si díky tomu uvědomím, že každý nějak začíná...

Možná bych měla tenhle blog už konečně obdarovat nějakým novým kabátkem, zasloužil by si to, nemyslíte? Už mu to slibuji dost dlouho.

Když už jsme u těch kabátků, i já jsem se jedním obdarovala. Je červený a koupený v téměř 50% slevě. Mám ho pověšený na skříni a pořád se pohledem na něj kochám ! :D Nakupování ve slevách má své kouzlo... No jo, mám ráda hezké věci. :-)

Jsem ráda, že na rozdíl od loňského roku mi je na Nový rok dobře a žádná otravná kocovina se neukazuje. Však ona si to před pár dny vybrala dost dopředu. U mě stačí málo - trocha pití, trocha hlasité hudby, cesta domů a foukající vítr jsou dost na to, abych druhý den strávila schovaná ve svém pokoji s třeštící hlavou.

Jinak si ale nemám nač naříkat, naopak - právě prožívám poměrně příjemné a pohodové období! :-) Žádné hádky a všechno je fajn. Možná je to ticho před bouří, protože za týden mi začne zkouškové, a to jde vždycky všechno s kopce.

Jak na Nový rok, tak po celý rok. Letošní rok by se tím mohl řídit... A jaké bylo vaše vykročení do roku 2012?

Hodně štěstí v novém roce! ;-)

Konečně klid

Wed, 21 Dec 2011 20:51:29 +0100

Právě teď mi začínají Vánoce! Před dvěma hodinami mi skončila škola, před hodinou jsem v přelidněném Tescu na Andělu koupila poslední dárek a teď už mám úplné volno - jen ještě přijet z koleje domů, všechny ty dárky zabalit a jsem naprosto připravená na Štědrý den! :-) Znám sice pár lidí, co mají všechno hotovo už několik týdnů, ale to není můj styl... Jak se říká, co můžeš udělat dnes, odlož na pozítří - a máš dva dny volno! :-) Občas se tenhle přístup člověku vymstí, ale prokrastinace je bohužel vážná nemoc a není snadné se jí ani při nejlepší vůli zbavit. Už je to bohužel tak.

Celý prosinec byl neuvěřitelně hektický, tak doufám, že alespoň teď až do toho Silvestra bude klid a nikdo po mě nebude nic chtít. Žádný referát do školy, žádné běhání po obchodech, toho už bylo dost.

Poslední předvánoční víkend jsem včetně pátku strávila na brigádě. Už jsem tu o ní letmo psala. Dostala jsem velké červené triko, bílou kšiltovku a rozdávala jsem po obchodním centru letáčky. Práce nic moc, ale za ty peníze jsem to snad ani nemohla nevzít. Navíc jsem se v sobotu naučila takový grif, že jsem rozdala i většinu letáčků na neděli, takže jsem druhý den zvolnila a víc než polovinu času jsem se jen tak procházela po obchodech a stejně za to dostávala zaplaceno. Nicméně jsem i přesto ráda, že tam už nemusím.

Zítra se po dlouhé době uvidím s Aničkou, spolužačkou z gymplu. Už jsme se zase neviděly celou věčnost. Kátěnka, tak mi nikdo jiný neříká, jen ona (i když vlastně jich je víc, ale Anička byla první! :D). Už se nemůžu dočkat! :-) A v pátek se chci pustit do našeho kokršpanělího chundeláče a ostříhat mu všechny ty zplstnatělé kusy srsti, ale už vidím, jaký to s ním bude boj. Kromě toho si budu jen číst, dívat se na filmy a odpočívat...

A pak už bude Štědrý den!

Hm, najednou všechno vidím pozitivně.

Snad jen jedna věc je smutná. Nechci vás tu balamutit nějakou falší a kýčovitými gesty, které se na nás v těchto dnech valí snad odevšad. Ke všem těm statusům, svíčkám, videím a fotografiím už ani není co dodat, snad jen přikývnout a někdy souhlasit. Nemůžu si ale odpustit zopakovat jedno milionkrát opakované heslo... Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Už je to ohrané, že? Ale je to ta nejhezčí věta, kterou znám. Neříkám, že je pravdivá, bohužel mnohdy to dopadá úplně obráceně. Ale dokud tu větu budeme znát, dokud ji budeme chápat a řídit se jí, bude svět to nejideálněšjí místo k žití. Děkuju za lidi, jako byl Václav Havel.

A to je pro dnešek vše.

Přeji Vám krásné Vánoce. ;-)

Milostný příběh... z aukčního katalogu?

Mon, 12 Dec 2011 19:26:20 +0100

Významné artefakty a osobní předměty ze sbírky Lenore Doolanové a Harolda Morrise. Knihy, oblečení, šperky atd. Ano, takto zní celý název knihy, na kterou zde dnes píši recenzi. Kromě názvu aukce se na přední obálce této zelené brožury nachází ještě datum aukce (na sv. Valentýna roku 2009) a jméno pořadatele, tedy Aukční síň Strachan & Quinn. A pochopitelně nemohu opomenout ani dvě figurky pudlíků, jakožto malou ochutnávku obsahu.

Ehm, něco nám tu nehraje, že?

Máme tady před sebou brožuru o sto pětatřiceti stranách, které jsou zaplněné fotografiemi položek již proběhlé aukce. Při zběžném prolistování na nás z knihy vykukují nejrůznější fotky knih, oblečení, váziček, cédéček, usušených květin, osobních fotografií, popsaných papírů, starých vstupenek… Dokonce je tu každá položka i předběžně ohodnocena příslušným počtem USD. Jednoznačně se jedná o aukční katalog, o tom nemůže být pochyb.

Co ale může kohokoli vést k tomu, aby si dobrovolně pořídil a pročítal nějaký starý aukční katalog? V tom musí být něco víc! A po přečtení říkám ano, něco víc v tom opravdu je.

Celý tento netradiční výtvor má na svědomí Leanne Shaptonová, americká ilustrátorka a spisovatelka. Rozhodla se vyprávět milostný příběh, ale zvolila si netradiční a neokoukanou formu - aukční katalog. Prohlížíte si jednotlivé obrázky, pročítáte vysvětlivky a popisky, otáčíte stránku za stránkou a najednou před vašima očima začíná vystupovat příběh. Romantická zápletka o začátku, průběhu a i postupném rozpadu jednoho mladého newyorkského páru, novinářky Lenore a fotografa Harolda.

Jejich příběh nám ale není servírován polopaticky a doslovně, jak jsme zvyklí z románů a filmů. Je to, jako kdyby před nás postavili krabici plnou předmětů, které po těch dvou zbyly, a my se jí prohrabávali a postupně se tak díky všem těm fragmentům dobrali k tomu, jak to s těmi dvěma vlastně bylo. Příběh nám tu nevyprávějí slova seskládaná do vět a odstavců, ale fotografie rozbitých hrníčků, Lenořiny nikdy neodeslaná psaníčka pro Harolda zapomenutá v jednom z jejích kabátů, či kýčovité figurky psů, které dostávala od Haroldovy matky.

Ač se to na první pohled možná nezdá, tak všechny tyhle věci seskládané za sebou spolu vytvářejí poměrně zajímavou koláž, která sama o sobě dokáže říci víc než hustě popsané stránky jiných knih.

Forma aukčního katalogu je zajímavá i v tom, že spoustu toho nechává na čtenářově fantazii, protože právě tam se příběh odehrává. Fotografie a popisky k nim připsané jsou jen jakýmisi vodítky a berličkami, o které se čtenář opírá.

Příběh sám o sobě není ničím zvláštní, je v podstatě banální a tisíckrát napsaný i prožitý. Je to především forma, co může čtenáře okouzlit a navíc i nutit k zamyšlení… Jak by vypadal náš vlastní aukční katalog? A nakolik o nás dokáží mluvit věci, kterými se ve svém životě obklopujeme? Přesně tyhle a další myšlenky mi při čtení probleskly hlavou.

Je až překvapivé, jak celá tahle netradiční věc dobře funguje. Je to originální a osvěžující, zvlášť pro někoho, kdo hodně čte a je těžké pro něj objevit něco neotřelého a zajímavého. Nejsem si jistá, jestli bych v knihkupectví tuto knížku koupila jen tak sama pro sebe, ale právě jako osobitý dárek pro náročnějšího čtenáře je to víc než dobrá alternativa, která určitě potěší.

Rozhovor s autorkou:

A pro zájemce zde mám ještě jeden zákulisní drb - je dost možné, že se kniha dočká i svého filmového zpracování, přičemž v hlavních rolích by neměl být nikdo jiný než Brad Pitt a Natalia Portman.

Mé hodnocení: 70%

Knihu vydalo nakladatelství Kniha Zlín v roce 2011, 135 stran, překlad Petr Eliáš.

Ilustrace: www.knihazlin.cz

Děkuji nakladatelství Kniha Zlín za poskytnutí recenzního výtisku.

Díra v archivu

Thu, 08 Dec 2011 14:34:17 +0100

Dlouho jsem se neukázala, ale tímto článkem se chystám zase vrátit vše do starých kolejí!

Neměla jsem žádnou krizi, nic takového, prostě jsem jen potřebovala řešit věci s blogem nijak nesouvisející. Hodně mého času a energie si vyžádala především škola, jelikož jsem kromě běžných povinností (jako snažit se přečíst několik knih za týden) musela odreferovat hodinu dlouhý referát. Ještě k tomu byl na téma, které není jen tak snadno k sehnání, takže jsem spoustu času trávila po knihovnách. Ale teď už je referát za mnou a já mám zápočet snad v kapse! ;-)

Vedle toho je tu ta věc s blížícími se Vánocemi, že. A také s blížícími se narozeninami dvou mých blízkých (maminka i můj přítel jsou totiž oba dva prosincoví Střelci). Ale neměla jsem jen starosti - také jsem oslavovala svůj svátek, po mnoha letech jsem se sešla se svou kamarádkou ze základní školy a zavzpomínala na všechny ty krásně bezstarostné roky. Navíc jsem si ještě sehnala brigádu, prošla všemi fázemi rýmy, což ale zrovna dvakrát milé nebylo, no a teď tu sedím s notebookem a snažím se něco rychle sepsat. Za chvíli se totiž pustím do vanilkových rohlíčků, abych aspoň s něčím doma pomohla. Navíc mi tu po domě pochoduje náš uzdravující se (a zase zlobící) pes Miky.

Inu, to by bylo vše k vysvětlení, za čím vězí ta prázdná díra v archivu tohoto blogu! Zítra nebo v sobotu se tu objeví další článek, tentokrát recenze na jednu zajímavou knihu, kterou mi zaslalo nakladatelství Kniha Zlín ke zrecenzování. Je to vážně zvláštní kniha, ale jsem ráda, že jsem si vybrala z jejich nabídky právě tuhle. Možná vás také zaujme, je to takový... dosti netradiční kousek. Ale víc až příště. ;-)

Teď už ale opravdu musím jít na ty vanilkové rohlíčky!

A jak zatím vypadá váš advent? Klid a mír a pokoj v duši? Přála bych vám to! :-)

Divný pátek

Sat, 19 Nov 2011 14:55:12 +0100

Včerejšek byl divný den. Ten pocit jsem měla už od rána a neopustil mě ani večer. Hned po probuzení jsem se dozvěděla, že na Peruci vykradli Galerii Emila Filly - pokud jste dnes sledovali média, pravděpodobně jste to také zaregistrovali. Ne že by se mě ta ztráta nějak přímo dotkla, ale Peruc je asi tak 7 km od mého domova, moje vesnice spadá pod peruckou samosprávu a navíc jsem tam strávila podstatnou část svého dětství a dospívání, jelikož jsem tam chodila na ZŠ. Jednoduše, Peruc je mojí srdeční záležitostí. Mohla bych vám tu o ní dlouze vyprávět, má zajímavou historii a to místo je celkově... tak nějak kouzelné a svou podstatou romantické. :-)

A pak se člověk dozví, že provozovatel galerie nemá obrazy v hodnotě desítek miliónů korun ani pojištěné a jedinou jejich ochranou je alarm, který zloději dává k dispozici krásných 15 minut do příjezdu policie. Jedna slečna z Peruce na Facebooku trefně poznamenala, že bylo jen otázkou času, kdy si tam ty obrazy někdo "vyzvedne".

Peruc si tak odbyla svou chvilku slávy např. v takových Událostech na ČT1, které se včera mimochodem také příliš nevydařily. Byly kratší - skončily už v 19:20, prý kvůli technickým potížím. Nedívám se sice na zprávy denně, ale tohle jsem ještě nezažila.

Kromě toho jsem si nesehnala boty, které jsem si chtěla sehnat (a i když je to největší malichernost ze všech zmiňovaných, tak mě to promarněné odpoledne štve ze všeho nejvíc! :D ), nepřečetla jsem ani řádku žádné knížky, kterou jsem si naplánovala, a večer jsem zůstala sama doma, protože mě večer rozbolela hlava. Kromě toho mě dál děsí představa blížících se Vánoc, a to z jednoho prostého důvodu: nemám peníze na dárky a brigáda se mi nedaří sehnat. Kdybyste o nějaké možnosti přivýdělku věděli, určitě se mi ozvěte! Pěkně prosím. ;-)

Naštěstí ale nebyl jen včerejší den, byl třeba i čtvrtek, který jsem strávila víc než příjemně. Mimo jiné jsem dočetla Babičku od Němcové, k čemuž jsem se odhodlávala už několik let. A musím s potěšením říct, že i když jsem nikdy nechápala, jak může Babička vyhrávat čtenářské soutěže, tak najednou chápu.

Babičce dávají hlasy jednak ti, kteří ji četli kdysi ve škole a nic jiného z české literatury pomalu ani neznají, ale také ti, kteří Babičce dali šanci, přestáli pasáže, které dnešnímu čtenáři už nemají příliš co říct, a nechali k sobě promluvit to kouzlo starých časů a tu krásnou naivitu 19. století. Musím se přiznat, že jsem měla zpočátku co dělat, abych při čtení udržela pozornost. Zároveň ale dodávám, že hořkosladký závěr mě dojal takovým způsobem, jako už dlouho žádné jiné dílo. Bylo to tak dojemné, smutné a k pláči a přitom stejnou měrou krásné. Jak už říkala, najednou chápu.

Teď mi ještě zbývá načíst (pro účely mého studia) nějaké ty odborné studie, které byly o Babičce sepsány a které mi jako vždy otevřou oči a ukážou, že jsem v tom viděla něco úplně jiného. Alespoň tak tomu se mnou obvykle bývá! :-) Ale nevadí, je zajímavé dozvědět se něco, co mi při čtení naprosto uniklo.

A jaký byl váš pátek? A četli jste Babičku?

Pondělní mráz

Mon, 14 Nov 2011 16:29:20 +0100

Miluju své volné pondělky! :-) Jeden z nejkritičtějších dní v týdnu a já můžu být doma - o tom se mi celou střední ani nesnilo! Je fakt, že velkou část toho dne mi zabere příprava na následující školní dny, ale i tak si to užívám. Třeba už jen proto, že si prostě můžu udělat přestávku a vyjít si s foťákem na zahradu, jako třeba dnes. Hm, hm, vysoká škola prostě má své výhody. O nevýhodách dnes pomlčíme, ano?

A teď už jen horký čaj, nějaká ta dobrá knížka (já teď do školy načítám Babičku a knihu Editor a text, ale jak už jsem říkala, o nevýhodách dnes ani slovíčko! :D), teplá deka a za okny mráz... Sice jsem zastánce jara a léta, ale i ta nadcházející zima má něco do sebe. Co myslíte?

Před dvěma měsíci...

Sat, 12 Nov 2011 01:00:48 +0100

...jsem se vyhřívala kdesi na pláži u moře! Ach jo. Ale na druhou stranu jsem před sebou měla ještě stres kvůli nahánění posledních kreditů nutných k postupu do druháku. To už bych si zopakovat nechtěla, pravda.

Elby ale není nikdy dost, v listopadu obzvlášť. ;-)

Následující fotky jsem vám ještě neukázala. Všechny jsou ze září 2011. Nejsou zrovna dokonalé, ale potřebovala jsem si ve Photoshopu pohrát s něčím z léta, aby ze mě spadly všechny ty podzimní chmury.

Zkušenosti s Kindlem

Sun, 06 Nov 2011 17:03:42 +0100

Už je to zhruba 2 měsíce, co vlastním čtečku Amazon Kindle 3, a tak si říkám, že bych vám tu o něm mohla něco napsat. Nebudu zde psát ale obvyklý popis možností, které taková čtečka má (myslím, že např. takový Gemik to na svém blogu článkem Amazon Kindle od A po Z/recenze popsal tak důkladně, že ani snad není nutné cokoli dodávat), ale pustím se spíše do výčtu zkušeností, které s Kindlem zatím mám a které by se vám případně mohly hodit.

(na obrázku: můj vlastní Amazon Kindle 3 s dokoupeným koženkovým obalem)

Zdroje a studium

Musím říct, že studium je pro mě najednou o mnoho pohodlnější. Velká část beletrie, kterou musím načíst teď v zimním semestru (tedy literatura 19. století + starší česká literatura), je na internetu dostupná v elektronické podobě a během pár minut si můžu číst. Stejně tak i nějaká ta odborná literatura (obzvlášť ta nejpoužívanější) je na internetu k dostání, takže nemusím ztrácet čas výjezdem do knihovny. Zásadní ale je vědět, kde takové e-knihy vlastně hledat. Já osobně používám následující zdroje:

E-knihy vytvářené Městskou knihovnou v Praze - V současné chvíli je zde volně ke stažení 229 e-knih (a bude jich samozřejmě ještě víc), jsou k dispozici v mnoha formátech, není nutné být registrovaným čtenářem - stahovat může kdokoli. Jedná se o knihy převážně české (ale i světové) klasiky.
Fórum serveru Amazon-kindle.cz - Tady můžete najít všechno možné, klasiku, současnou beletrii, naučnou literaturu atd. Kromě toho jsou zde i diskuse plné rad a tipů k užívání Kindlu.
E-book fórum - Zatím asi nejrozšířenější databáze linků ke stažení e-knih, na kterou jsem na českém internetu narazila. Bohužel ale ne všechny odkazy jsou funkční, takže někdy to chce při hledání pevné nervy, ale nakonec se hledání většinou vyplatí.
Edice E Ústavu pro českou literaturu AV ČR - pro studium českého jazyka a literatury naprosto ideální, jsou zde antologie, sborníky, příručky, akademické dějiny... Bohužel jen ve formátu .pdf, ale naštěstí jsou knihy kvalitně naskenovány, takže i v Kindlu v nich lze dobře číst.
E-knihy nakladatestlví Academia
Necteme.cz
Palmknihy.cz
E-knihovna Ústavu české literatury a literární vědy FF UK - pouze pro registrované (tedy studenty a pracovníky ÚČLLV)
Uloz.to - zde je možné najít až překvapivě velké množství e-booků, bohužel se ale většinou jedná o nekvalitně naskenované PDF soubory, které nemusí být na Kindlu k přečtení. Ale za pokus to vždycky stojí. Pokud najdete e-knihu v .doc formátu, máte ale vyhráno. Stejně tak se vám může podařit najít e-knihu obyčejným googlováním.

Zdrojů existuje pochopitelně mnohem více, tohle je seznam těch, se kterými jsem se zatím setkala já. Pokud používáte nějaký další, podělte se o něj v komentářích, prosím. ;-)

Za další výhodu při studiu považuji bezesporu fakt, že mám najednou mnohem lehčí tašku: místo několika knih a desek s vytisknutým materiálem na semináře, které dávaly mým ramenům pořádně zabrat, mám už jen Kindle. Samozřejmě ale i nadále je sem tam potřeba skutečně zajít do knihovny, ale čtečka vám v mnohém ulehčí práci.

Formáty a jejich převod

Kindle bohužel neumí zobrazit všechny formáty, které otevřete ve svém počítači - je tedy nutné je nějakým způsobem převést. Buď vám některé z nich převede sám Amazon (např. pokud máte soubory .doc, .docx a další), nebo si je převedete sami prostřednictvím nějakého konvertoru. V takovém případě máte dvě možnosti - můžete si stáhnout speciální program, ale také můžete využít některého z dostupných online konvertorů. Obojí má své výhody, záleží na tom, co bude vyhovovat zrovna vám. Ve všech případech je ale převod formátů záležitostí malé chvilky, která se opět nedá ani srovnávat s tím, kolik časů vám zabere shánění "opravdové" knížky.

Více o převodu formátů např. zde.

Doplňky pro Kindle

Zpětně musím říct, že čtečka sama o sobě nestačí. Výhodou Kindlu je fakt, že je to pravděpodobně nejrozšířenější čtečka, takže doplňků k ní vzniká ze všech čteček nejvíce, a to jak těch užitečných a sloužících k ochraně vašeho přístroje, tak těch čistě "pro parádu".

Já osobně si pořídila koženkový obal, který můžete vidět na fotografiích. Jednak zaručuje ochranu čtečky při jejím přenášení (bez ní jej raději nikam neberu), ale také se s ním mnohem příjemněji čte - lépe se drží a zároveň trochu připomíná knihu, případně jej můžete i postavit.

Jsou k dispozici i další "vychytávky", záleží už jen na vás, co od svého Kindlu vlastně chcete.

Tipy k nákupu

Kindle pochopitelně můžete pořídit i v Čechách, ale musím říci, že takovým krokem opravdu prohloupíte. Amazon Kindle 3 můžete totiž i třeba jen se základní znalostí angličtiny pořídit za $139. Samotnou přepravu pak můžete kontrolovat přes internet (je zajímavé sledovat, jak k vám putuje až ze Spojených států!) a během 3 pracovních dnů máte svůj Kindle doma. U nás za Amazon Kindle 3 přitom dáte zhruba 3 500 Kč a více.

Stejně tak doporučuji i nákup doplňků (v mém případě pouzdra) přes zahraniční obchody. Přes doporučení jsem si obal objednala na www.ids.hk a obal mě i s poštovným vyšel zhruba na 250 Kč. V českých obchodech ceny začínají většinou na 400 Kč. Přeprava sice tentokrát netrvala 3 dny ale něco přes týden, ale není se co divit, když mi ten obal posílali až z Hong Kongu (jak jsem potom ke svému překvapení zjistila podle obálky). Sice nechápu, jak se jim to může vyplatit, ale nabízejí poštovné do celého světa zdarma.

Závěrem snad už jen dodám, že papírová kniha je vždycky víc než kniha elektronická a já doufám, že u běžného "volnočasového" čtenáře bude mít vždy své místo. Nemyslím si, že v dohledné době e-knihy papírové knihy zcela nahradí, podle mě budou spíš fungovat (a fungují) vedle sebe. Pro studium je ale čtečka velmi praktická a ušetří vám mnohé patálie s obíháním knihoven a tisknutím desítek stran na vašich domácích tiskárnách. Sečteno, podtrženo: Amazon Kindle 3 doporučuji a nelituji toho, že jsem si jej pořídila! :-)

A co vy? Vlastníte čtečku? Plánujete její pořízení? Nebo se naopak o čtečku nestojíte? Názory jsou vítány. ;-)

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNEK:

Elektronické čtečky, nebo papírové knihy? (březen 2011)

Podzimní zahrada

Sat, 05 Nov 2011 14:34:48 +0100

Pár fotek ze včerejšího večera. Oproti létu je tu ta nevýhoda, že během patnácti minut focení vám ruce prochladnou tak, že v nich přestáváte mít cit a manipulace s foťákem je čím dál obtížnější. Chtělo by to nějaké rukavice, ale ani ty nejsou na focení ideální... Inu, ideální počasí na dlouhé venkovní focení už máme pryč.

(edit: aj, koukám, že mi blog.cz fotky trochu přeostřil... škoda... :-/ Až budu mít chvilku, tak je nahraji i na DA, tam snad budou v pořádku)

A na závěr ještě jedna fotka, která je ale staršího data. Ve skutečnosti je totiž jarní. Dlouho se mi jen tak válela v počítači, až jsem si řekla, že už by sem mohla jít. A k podzimu se celkem hodí.

3 filmové tipy

Sat, 29 Oct 2011 12:49:37 +0200

Tohle podzimní mlhavé počasí úplně vybízí k tomu, abychom zůstali zalezlí doma s nějakou knížkou či filmem. Hledáte-li inspiraci, tak následující tři filmy prošly v uplynulých dnech mou důkladnou kontrolou. ;-)

Bláznivá, zatracená láska

Romantické komedie se podle mého názoru natáčí dvojího typu - ty "chytré" a ty "blbé". Je to možná až příliš škatulkovací rozdělení, ale překvapivě stále dobře funguje a dá se snadno uplatnit! :-) Bláznivou, zatracenou lásku jsem jednoznačně zařadila do romantických komedií "chytrého typu" po boku Lásky nebeské, Má mě rád, nemá mě rád a dalších. Neříkám, že je to dokonalý film, to vůbec ne. Je prosycený řadou hollywoodských klišé (např. obliba ve veřejných proslovech, při kterých si postava uvědomí nějakou zásadní věc, a nastává tak zvrat v příběhu) a v podstatě nám neříká nic nového. Na druhou stranu je ale ve filmu tak krásně vybalancovaná dramatická, romantická a humorná složka, že celých 118 minut filmu uteče, ani nevíte jak. Velmi příjemný film. A nenechte se zmást trailerem filmu, mám dojem, že tak úplně nevystihuje to, co od filmu můžete čekat.

Mé hodnocení: 85%

Profil filmu: ČSFD

Půlnoc v Paříži

Tak trochu netypický allenovský film. První minuty nás (bez herců) provedou nejrůznějšími scenériemi současné Paříže - především ale těmi líbivými a okouzlujícími - a teprve poté se začne rozjíždět film v allenovsky konverzačně-intelektuálně-vztahovém stylu. Hlavní postavou je americký spisovatel, který do Paříže přijel se svou ne tolik bohémsky smýšlející snoubenkou. Mohla bych tu dál vyprávět o tom, že se hlavní hrdina každou půlnoc propadá do Paříže 20. let a že se tam seznámí s krásnou ženou atd. atd., ale to by byla nejspíš ztráta času. Řeknu to asi takhle: máte-li rádi filmy Woodyho Allena, tenhle vás rozhodně nezklame, protože patří k jeho nejlepším. I když tedy musím říct, že třeba filmy Viky, Christina, Barcelona a Match Point mám o něco radši. A naopak, pokud vás Woody Allen nikdy nebavil, nejspíš ani tento film nebude pro vás tím pravým.

Mé hodnocení: 70%

Profil filmu: ČSFD

The Guard

Tenhle film jsme si s přítelem pustili úplně čirou náhodou. Moc jsem od toho nečekala, ale nakonec jsem byla velmi mile překvapená. Jedná se o suchou irskou komedii, jejíž veškerá komičnost vychází z nerudné, konfliktní a především osobité postavy seržanta Gerryho Boyla, kterého skvěle zahrál Brendan Gleeson. Že vám to jméno nic neříká? A Harryho Pottera jste viděli? Pokud ano, znáte i Gleesona jakožto kulhavého a jednookého bystrozora Alastora (Pošuka) Moodyho.

Překvapivě moc dobrý film.

Mé hodnocení: 70%

Profil filmu: ČSFD

A co vy? Zaujal vás v poslední době nějaký film?

Nabídka Národní knihovny

Fri, 28 Oct 2011 11:34:16 +0200

Stala se taková velmi zvláštní věc.

Napsala mi Národní knihovna.

Což o to, z NK mi píšou poměrně často, jelikož jsem tam zaregistrovaná - většinou mi v těch e-mailech oznamují, že v ty a ty dny budou zkrácené otevírací hodiny, že se tam a tam koná výstava zaštiťována Národní knihovnou, atd. atd.

Tentokrát mi ale NK napsala úplně něco jiného.

Chce můj blog (tento blog!) zařadit do projektu WebArchiv, a archivovat tak brabikate.blog.cz, aby byl přístupný i budoucím generacím. Více se o WebArchivu dočtete buď přímo na stránkách projektu či na Wikipedii.

Ehm, asi si umíte představit, jakou mi to udělalo radost. Zároveň pořád přemýšlím nad tím, čím se tento blog o takovouto čest vlastně zasloužil... Víte, co jsem zatím tak dívala, většina blogů a webů, které NK archivuje, je nějak tematicky zaměřená. Pokud není tematicky zaměřená, je vytvářena nějakou známou či významnou osobností. Můj blog je oproti tomu takovým mišmašem, není zaměřený na jedno téma (protože ze zkušeností už o sobě vím, že jedno téma je pro mě málo a pokud se mám věnovat jen jedné věci, dlouho u toho nevydržím) - mám tu články ze života, amatérskou fotografii, recenze knih, filmů, sem tam nějaký článek úplně jiného zaměření. A známá/významná osoba už tuplem nejsem! A přesto jsem byla vybrána. Abych se přiznala, jsem z toho nadšená, ale proč zrovna já, to je pro mě záhadou... :-)

Teď ještě zajít na poštu s vyplněnou smlouvou.

Další záhadou pro mě je to, jak na mě vlastně v NK narazili. Buď to byl někdo přímo z NK, nebo mě knihovně navrhnul někdo z mých čtenářů. Pokud mě někdo z vás navrhnul, tak vám dlužím skutečně velký dík, takže se o něj přihlaste, ať vám můžu být náležitě vděčná! :-)

Pokud nemusíte být v práci (což není ani o státní svátek žádnou výjimkou, bohužel),

užívejte si volného dne a mějte se krásně! ;-)

Černobílé středomoří (1. část)

Mon, 24 Oct 2011 13:46:23 +0200

Včerejší černobílé fotky zaujaly rodiče natolik, že po mě chtějí, abych do černobílé hodila i nějaké starší fotky z dovolených - a ty se pak octnou na chodbě místo okoukaných obrázků, které tam visí už opravdu dlouho. Prodírám se zatím jen složkami, které mám v počítači, do dalších se pustím až zase o víkendu, až přijedu ze školy, takže pravděpodobně vznikne i druhá část článku. Moc fotek do užšího výběru nepostoupilo, ale některé z nich mě zaujaly.

^{Fotka z městečka Alberobello, které je díky své zvláštní architektuře (těm domečkům se říká trulli) na seznamu památek UNESCO. Byli jsme tam o prázdninách 2008.}

^{Rozbouřené moře na Gargánu, taktéž z dovolené 2008.}

^{A pravděpodobně jste poznali, že na posledních třech fotografiích jsou Benátky.}

Pro dnešek to bylo fotek až až, mám spousty práce. Teď se pustím do příprav na zítřejší seminář a do ošetřování našeho nemocného psa - je to s ním čím dál lepší, ale v pořádku bude až za několik týdnů. Uf, už aby to bylo.