Blog Brabikate - Články

Můj knižní "wishlist"

Fri, 10 Feb 2012 01:33:22 +0100

Projíždím stránky svých oblíbených knihkupců a nakladatelů... Mít v tuhle chvíli čas a nemuset nic načítat do školy, tak hned objednávám! Snad se mi poštěstí a se začátkem semestru si udělám radost. Alespoň některou z nich! :-)

April Lindnerová: Jane

Literatura anglických romantických spisovatelek 18. a 19. století je mi velmi blízká - ať už se jedná o Jane Austenovou nebo o sestry Brontëovy. Jejich příběhy jsou dodnes populární a mnohý z nich se dočkal i nějaké té novodobé aktualizace - někdy povedené, jindy trochu rozpačitější (vzpomeňme třeba na takový Deník Bridget Jonesové).

Spisovatelka April Lindnerová se rozhodla přenést do současného světa příběh Jane Eyerové, původně sepsaný Charlotte Brontëovou. Těžko dopoředu hodnotit, zda se jí to povedlo či nikoliv, každopádně mě ale velmi láká mít tu možnost a posoudit to podle svého. Nehledě na to, že už jen ta obálka s prostým a jasným titulkem JANE si o pozornost vyloženě žádá...

Vydalo nakladatelství Ikar, únor 2012, 344 stran.

Daniel Glattauer: Každá sedmá vlna

Před časem se tu objevila recenze na knihu Dobrý proti severáku, zábavný román o tak trochu jiném milostném vztahu napsaný formou e-mailů. Emmi a Leo se na jeho konci rozešli (i když spíš by se zde hodilo napsat ukončili korespondenci) a rozhodli se žít dál ve skutečném světě. Zřejmě s tím ale nebyli dlouho spokojení (a fanoušci příběhu také ne) a e-mailová korespondence se v pokračování nazvaném Každá sedmá vlna rozjíždí nanovo. Upřímně, docela se na to těším! :-)

Tip: Od příštího týdne putuje po českých divadlech představení Dobrý proti severáku, a to v rámci projektu Listování. Pokud by vás to zajímalo, přečtěte si program.

Vydalo nakladatelství Host, únor 2012, 264 stran.

Alain de Botton: Umění cestovat

Esejistická kniha o cestování z pohledu filozofie. Ne o tom, kam jet, ale o samotné psychologii cestování - co člověka vůbec vede k tomu, aby cestoval a opouštěl známé prostředí? Co při tom prožívá a jak by mohl prožívat ještě víc? Vše je proložené beletristickým popisem vlastních zážitků autorových i zážitky a podněty literárních a výtvarných osobností typu Baudalaire, van Gogh, Flaubert apod. Pro milovníky cestování (byť mnohdy i jen prstem po mapě) snad zajímavé čtení... Uvidíme.

Vydalo nakladatelství Kniha Zlín, 2010, 224 stran.

A co vy? Jaké knihy jsou právě teď na vašem "wishlistu"?

Chuť jablečných jadýrek

Tue, 31 Jan 2012 17:03:04 +0100

Román o létě, o vzpomínání na dětství a o starém domě s velkou zahradou, ve kterém se odehrálo už mnoho příběhů. Asi tak by se do několika slov dalo shrnout to, co vám tato kniha od německé spisovatelky Kathariny Hageny nabízí. Ale je toho mnohem víc, tudíž... čtěte dále! :-)

Hlavní postava, mladá a jak jinak než nezadaná žena jménem Iris, přijíždí z města na venkov do malé vesnice, kde jako dítě a dospívající dívka pobývala každý rok o prázdninách. Zúčastňuje se pohřbu své babičky a později s překvapením zjišťuje, že ji babička ve své závěti označila za dědičku svého domu. Iris by se tedy měla do domu přestěhovat. Nebo jej snad prodat? Mohla by v tom domě vůbec žít? Iris se nakonec rozhodne strávit v domě pár dní, než se dědictví právně vyřeší. A tím vlastně příběh začíná.

Román je vyprávěn v několika rovinách. V jedné, která se odehrává v současnosti, kdy Iris prozkoumává starý dům, který v ní vyvolává tolik vzpomínek. Kdy se prochází po okolí a chodí si zaplavat do místního jezírka, jako to dělávala v dětství. Samozřejmě také řeší právní záležitosti související s dědictvím a shodou okolností, ten právník, který má tuto záležitost na starost, je Irisin dávný kamarád Max. Max bydlící v sousedství. Vtipný, chytrý a zdrženlivý Max. Ano, chápete správně, romantická zápletka prostě musí být.

Druhá rovina je složená ze vzpomínek, kterými je příběh postupně a nenásilně prokládán. Dům, zahrada i celá vesnice jsou propleteny příběhy z minulosti - žila tu babička už jako dítě a mladá žena se svou sestrou, přivedla si sem manžela, se kterým měla tři dcery, na léto sem jezdívaly vnučky Iris a Rosemarie. O každé z těchto postav se dozvídáme skrz jakési střípky z minulosti - někdy vzdálené, někdy blízké. A dohromady tvoří velmi zajímavou mozaiku. Každá z postav měla nějaké osobní tragédie, skrývaná tajemství, ale i štěstí. Právě tuhle rovinu příběhu považuji asi za to nejzdařilejší z celého románu, autorce se to povedlo poutavě zachytit.

Další věc, která se mi líbí, je celá ta letní atmosféra, která z románu přímo dýchá. Pro ty, co vědí, jaké to je trávit léto na vesnici a v domě se zahradou, bude snadné celé této sálající a sladké atmosféře podlehnout. Léto a hořkosladké vzpomínky, to je to, co je na téhle knize to nejlepší.

Na druhou stranu ale nemůžu říct, že by se mi kniha líbila naprosto bez výhrad. Na románu mi vadily dvě podstatné věci - jednak ona "milostná" zápletka mezi Iris a Maxem, která by mohla být krásná a precizně vypracovaná, ale bohužel není. Měla jsem z toho vážně pocit, že je tam ten jejich příběh navíc, jen aby to mělo "tu šťávu", ale jako celek byla poměrně ošizená. Nijak zvlášť mě to nedojímalo, nebyla jsem zvědavá, jestli spolu nakonec budou nebo ne - a to jednoduše proto, že to bylo jasné už na začátku. Měli spolu hezké scény, ale tak trochu toporné a neúplné ve srovnání s tím, co přinášel zbytek příběhu.

A další mou výtkou je místy až příliš popisný styl. Takové ty situace, kdy si Iris např. bere hrnek z kuchyňské linky a autorka vám k tomu ještě dovypráví, jaké další hrnky v kuchyňské lince jsou, kdo s nimi rád pil, který byl oblíbený a který nikoli, jak vypadají a jestli nejsou někde potlučené, případně jak k potlučení došlo. Pokud se přitom dozvíte nějakou cennou informaci, tak to chápu. Ale mnohdy to vůbec k ničemu není. Má to sice za důsledek to, že se vám může zdát, že příběh, dům i zahradu znáte v celé své šíři a ve všech detailech, ale někdy je myslím dobré nechat něco málo z popisovaného i na čtenářově fantazii. Je to ale pochopitelně věcí vkusu a názoru, někdo jiný možná právě tento styl ocení...

Chuť jablečných jadýrek je tedy příjemná oddychová četba, zvlášť když se vám stýská a po létě a zajímají vás příběhy, které skrývají staré půdy plné věcí a vzpomínek. Není to ale knížka, kterou byste po přečtení nedokázali dostat z hlavy. Zavřete ji a tím pro vás skončí.

Mé hodnocení:

Knihu vydalo nakladatelství Host v roce 2010, 240 stran, překlad Petr Štědroň.

Zdroj obálky: www.nakladatesltvi.hostbrno.cz

Líto vyhodit

Tue, 24 Jan 2012 16:20:49 +0100

Mám teď před sebou důležité rozhodování. Moje 16GB paměťová karta je z 95 % plná a já už ji tedy musím po několika měsících cvakání konečně vyčistit. Většinu fotek, které jsem si z toho obrovského množství chtěla uchovat, jsem si už průběžně ukládala do PC a na externí pevný disk, ale přesto tam je i dost těch, u kterých jsem si řekla, že se k nim ještě vrátím (a nakonec jsem se nevrátila). Mám se k nim vracet teď? Které smazat a které ještě nechat? A je to vůbec k něčemu dobré? :D

Tady je pár fotek, které jsem zatím vylovila a trochu "oprášila".

Vzpomínka na jedno letní odpoledne. Byl to takový rychlý výcvak - mé bosé nohy a náš spící Miky. Něco mě nutilo se nad tou fotkou vždycky pozastavit. Asi ta kompozice, i když není ideální... :D

Jedna z Paříže.

Tvář na Montmartru.

Další spící.

No jo, zase on. Tahle fotka vznikla ve smutné době. Na podzim, když Miky kvůli úrazu přestal chodit. Pomalu ale jistě se do toho ale po několika měsících zase vrátil, naštěstí.

Občas si fotím nohy. :D Tahle je z Elby, z jedné pláže s černým pískem. Trochu připomíná bláto, že? :D

Větve a stíny. Tak trochu jako abstraktní obraz.

A to je pro dnešek asi vše. Jestli ještě nějakou fotku ušetřím tlačítka delete, uvidíte ji. ;-)

Včera jsem pokračovala v úpravách nového designu - položka Profil už funguje (přepsala jsem jeden starý článek), změnila jsem formu komentářů + pár menších detailů, kterých si ani nevšimnete. :-)

Změna je život

Sun, 22 Jan 2012 14:26:35 +0100

Po roce a půl jsem tu změnila design. Současný stav berte spíš jako provizorní, pravděpodobně totiž projde ještě několika úpravami, než s ním budu spokojená jako s předchozím. Asi se mi po něm trochu zasteskne, ale změna už byla nutná. Předešlý design tu byl dlouho, už jsem jej měla okoukaný a zatoužila jsem po něčem jiném. Tentokrát jsem ale chtěla něco jednoduššího a jen s jedním sloupcem, no a nakonec z toho vyplynulo tohle. Tak snad vám tu bude příjemně.

Fotku v záhlaví jsem vyfotila před pár dny někdy kolem půlnoci, kdy mě náhle osvítil nápad, jak fotkou propojit literární i fotografické zaměření blogu. :-) Bylo šero, takže jsem fotku musela dost upravovat ve Photoshopu a obrazová kvalita není nic moc, ale svůj účel fotka splnila. Ten foťáček je přívěsek na klíče, který jsem dostala od své sestřičky k Vánocům. Při zmáčknutí spouště z něj vyletí "blesk" a ozve se zvuk závěrky. Stylové. :D

Omluvte tedy zatím nefunkčnost některých odkazů, ještě to budu doplňovat.

Šestka je mé šťastné číslo

Sun, 01 Jan 2012 19:47:41 +0100

Dnes mi přišel krásný mail. Rozhodně na něj musím odepsat. Dobří lidé nevymřeli! :-)

Pak jsem si taky uvědomila, že má tenhle blog přesně dnes výročí. Připíjím tedy neexistující sklenkou šampaňského a gratuluji mu k jeho šestileté existenci. Páni, šest let! Nechce se mi tomu ani věřit, ale vážně je to tak. Před šesti lety mé znuděné patnáctileté já brouzdalo internetem a zkusilo - jen tak z dlouhé chvíle, samozřejmě - založit si blog. Je zajímavé, jak se blog za tu dobu změnil. Je zajímavé, že úplně stejně jsem se změnila i já. Ono by to ale jinak ani nešlo, že? Trochu se stydím, když se na ty články podívám - je to hrůza. Ale nedokážu to smazat. Alespoň si díky tomu uvědomím, že každý nějak začíná...

Možná bych měla tenhle blog už konečně obdarovat nějakým novým kabátkem, zasloužil by si to, nemyslíte? Už mu to slibuji dost dlouho.

Když už jsme u těch kabátků, i já jsem se jedním obdarovala. Je červený a koupený v téměř 50% slevě. Mám ho pověšený na skříni a pořád se pohledem na něj kochám ! :D Nakupování ve slevách má své kouzlo... No jo, mám ráda hezké věci. :-)

Jsem ráda, že na rozdíl od loňského roku mi je na Nový rok dobře a žádná otravná kocovina se neukazuje. Však ona si to před pár dny vybrala dost dopředu. U mě stačí málo - trocha pití, trocha hlasité hudby, cesta domů a foukající vítr jsou dost na to, abych druhý den strávila schovaná ve svém pokoji s třeštící hlavou.

Jinak si ale nemám nač naříkat, naopak - právě prožívám poměrně příjemné a pohodové období! :-) Žádné hádky a všechno je fajn. Možná je to ticho před bouří, protože za týden mi začne zkouškové, a to jde vždycky všechno s kopce.

Jak na Nový rok, tak po celý rok. Letošní rok by se tím mohl řídit... A jaké bylo vaše vykročení do roku 2012?

Hodně štěstí v novém roce! ;-)

Konečně klid

Wed, 21 Dec 2011 20:51:29 +0100

Právě teď mi začínají Vánoce! Před dvěma hodinami mi skončila škola, před hodinou jsem v přelidněném Tescu na Andělu koupila poslední dárek a teď už mám úplné volno - jen ještě přijet z koleje domů, všechny ty dárky zabalit a jsem naprosto připravená na Štědrý den! :-) Znám sice pár lidí, co mají všechno hotovo už několik týdnů, ale to není můj styl... Jak se říká, co můžeš udělat dnes, odlož na pozítří - a máš dva dny volno! :-) Občas se tenhle přístup člověku vymstí, ale prokrastinace je bohužel vážná nemoc a není snadné se jí ani při nejlepší vůli zbavit. Už je to bohužel tak.

Celý prosinec byl neuvěřitelně hektický, tak doufám, že alespoň teď až do toho Silvestra bude klid a nikdo po mě nebude nic chtít. Žádný referát do školy, žádné běhání po obchodech, toho už bylo dost.

Poslední předvánoční víkend jsem včetně pátku strávila na brigádě. Už jsem tu o ní letmo psala. Dostala jsem velké červené triko, bílou kšiltovku a rozdávala jsem po obchodním centru letáčky. Práce nic moc, ale za ty peníze jsem to snad ani nemohla nevzít. Navíc jsem se v sobotu naučila takový grif, že jsem rozdala i většinu letáčků na neděli, takže jsem druhý den zvolnila a víc než polovinu času jsem se jen tak procházela po obchodech a stejně za to dostávala zaplaceno. Nicméně jsem i přesto ráda, že tam už nemusím.

Zítra se po dlouhé době uvidím s Aničkou, spolužačkou z gymplu. Už jsme se zase neviděly celou věčnost. Kátěnka, tak mi nikdo jiný neříká, jen ona (i když vlastně jich je víc, ale Anička byla první! :D). Už se nemůžu dočkat! :-) A v pátek se chci pustit do našeho kokršpanělího chundeláče a ostříhat mu všechny ty zplstnatělé kusy srsti, ale už vidím, jaký to s ním bude boj. Kromě toho si budu jen číst, dívat se na filmy a odpočívat...

A pak už bude Štědrý den!

Hm, najednou všechno vidím pozitivně.

Snad jen jedna věc je smutná. Nechci vás tu balamutit nějakou falší a kýčovitými gesty, které se na nás v těchto dnech valí snad odevšad. Ke všem těm statusům, svíčkám, videím a fotografiím už ani není co dodat, snad jen přikývnout a někdy souhlasit. Nemůžu si ale odpustit zopakovat jedno milionkrát opakované heslo... Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Už je to ohrané, že? Ale je to ta nejhezčí věta, kterou znám. Neříkám, že je pravdivá, bohužel mnohdy to dopadá úplně obráceně. Ale dokud tu větu budeme znát, dokud ji budeme chápat a řídit se jí, bude svět to nejideálněšjí místo k žití. Děkuju za lidi, jako byl Václav Havel.

A to je pro dnešek vše.

Přeji Vám krásné Vánoce. ;-)

Milostný příběh... z aukčního katalogu?

Mon, 12 Dec 2011 19:26:20 +0100

Významné artefakty a osobní předměty ze sbírky Lenore Doolanové a Harolda Morrise. Knihy, oblečení, šperky atd. Ano, takto zní celý název knihy, na kterou zde dnes píši recenzi. Kromě názvu aukce se na přední obálce této zelené brožury nachází ještě datum aukce (na sv. Valentýna roku 2009) a jméno pořadatele, tedy Aukční síň Strachan & Quinn. A pochopitelně nemohu opomenout ani dvě figurky pudlíků, jakožto malou ochutnávku obsahu.

Ehm, něco nám tu nehraje, že?

Máme tady před sebou brožuru o sto pětatřiceti stranách, které jsou zaplněné fotografiemi položek již proběhlé aukce. Při zběžném prolistování na nás z knihy vykukují nejrůznější fotky knih, oblečení, váziček, cédéček, usušených květin, osobních fotografií, popsaných papírů, starých vstupenek… Dokonce je tu každá položka i předběžně ohodnocena příslušným počtem USD. Jednoznačně se jedná o aukční katalog, o tom nemůže být pochyb.

Co ale může kohokoli vést k tomu, aby si dobrovolně pořídil a pročítal nějaký starý aukční katalog? V tom musí být něco víc! A po přečtení říkám ano, něco víc v tom opravdu je.

Celý tento netradiční výtvor má na svědomí Leanne Shaptonová, americká ilustrátorka a spisovatelka. Rozhodla se vyprávět milostný příběh, ale zvolila si netradiční a neokoukanou formu - aukční katalog. Prohlížíte si jednotlivé obrázky, pročítáte vysvětlivky a popisky, otáčíte stránku za stránkou a najednou před vašima očima začíná vystupovat příběh. Romantická zápletka o začátku, průběhu a i postupném rozpadu jednoho mladého newyorkského páru, novinářky Lenore a fotografa Harolda.

Jejich příběh nám ale není servírován polopaticky a doslovně, jak jsme zvyklí z románů a filmů. Je to, jako kdyby před nás postavili krabici plnou předmětů, které po těch dvou zbyly, a my se jí prohrabávali a postupně se tak díky všem těm fragmentům dobrali k tomu, jak to s těmi dvěma vlastně bylo. Příběh nám tu nevyprávějí slova seskládaná do vět a odstavců, ale fotografie rozbitých hrníčků, Lenořiny nikdy neodeslaná psaníčka pro Harolda zapomenutá v jednom z jejích kabátů, či kýčovité figurky psů, které dostávala od Haroldovy matky.

Ač se to na první pohled možná nezdá, tak všechny tyhle věci seskládané za sebou spolu vytvářejí poměrně zajímavou koláž, která sama o sobě dokáže říci víc než hustě popsané stránky jiných knih.

Forma aukčního katalogu je zajímavá i v tom, že spoustu toho nechává na čtenářově fantazii, protože právě tam se příběh odehrává. Fotografie a popisky k nim připsané jsou jen jakýmisi vodítky a berličkami, o které se čtenář opírá.

Příběh sám o sobě není ničím zvláštní, je v podstatě banální a tisíckrát napsaný i prožitý. Je to především forma, co může čtenáře okouzlit a navíc i nutit k zamyšlení… Jak by vypadal náš vlastní aukční katalog? A nakolik o nás dokáží mluvit věci, kterými se ve svém životě obklopujeme? Přesně tyhle a další myšlenky mi při čtení probleskly hlavou.

Je až překvapivé, jak celá tahle netradiční věc dobře funguje. Je to originální a osvěžující, zvlášť pro někoho, kdo hodně čte a je těžké pro něj objevit něco neotřelého a zajímavého. Nejsem si jistá, jestli bych v knihkupectví tuto knížku koupila jen tak sama pro sebe, ale právě jako osobitý dárek pro náročnějšího čtenáře je to víc než dobrá alternativa, která určitě potěší.

Rozhovor s autorkou:

A pro zájemce zde mám ještě jeden zákulisní drb - je dost možné, že se kniha dočká i svého filmového zpracování, přičemž v hlavních rolích by neměl být nikdo jiný než Brad Pitt a Natalia Portman.

Mé hodnocení: 70%

Knihu vydalo nakladatelství Kniha Zlín v roce 2011, 135 stran, překlad Petr Eliáš.

Ilustrace: www.knihazlin.cz

Děkuji nakladatelství Kniha Zlín za poskytnutí recenzního výtisku.

Díra v archivu

Thu, 08 Dec 2011 14:34:17 +0100

Dlouho jsem se neukázala, ale tímto článkem se chystám zase vrátit vše do starých kolejí!

Neměla jsem žádnou krizi, nic takového, prostě jsem jen potřebovala řešit věci s blogem nijak nesouvisející. Hodně mého času a energie si vyžádala především škola, jelikož jsem kromě běžných povinností (jako snažit se přečíst několik knih za týden) musela odreferovat hodinu dlouhý referát. Ještě k tomu byl na téma, které není jen tak snadno k sehnání, takže jsem spoustu času trávila po knihovnách. Ale teď už je referát za mnou a já mám zápočet snad v kapse! ;-)

Vedle toho je tu ta věc s blížícími se Vánocemi, že. A také s blížícími se narozeninami dvou mých blízkých (maminka i můj přítel jsou totiž oba dva prosincoví Střelci). Ale neměla jsem jen starosti - také jsem oslavovala svůj svátek, po mnoha letech jsem se sešla se svou kamarádkou ze základní školy a zavzpomínala na všechny ty krásně bezstarostné roky. Navíc jsem si ještě sehnala brigádu, prošla všemi fázemi rýmy, což ale zrovna dvakrát milé nebylo, no a teď tu sedím s notebookem a snažím se něco rychle sepsat. Za chvíli se totiž pustím do vanilkových rohlíčků, abych aspoň s něčím doma pomohla. Navíc mi tu po domě pochoduje náš uzdravující se (a zase zlobící) pes Miky.

Inu, to by bylo vše k vysvětlení, za čím vězí ta prázdná díra v archivu tohoto blogu! Zítra nebo v sobotu se tu objeví další článek, tentokrát recenze na jednu zajímavou knihu, kterou mi zaslalo nakladatelství Kniha Zlín ke zrecenzování. Je to vážně zvláštní kniha, ale jsem ráda, že jsem si vybrala z jejich nabídky právě tuhle. Možná vás také zaujme, je to takový... dosti netradiční kousek. Ale víc až příště. ;-)

Teď už ale opravdu musím jít na ty vanilkové rohlíčky!

A jak zatím vypadá váš advent? Klid a mír a pokoj v duši? Přála bych vám to! :-)

Divný pátek

Sat, 19 Nov 2011 14:55:12 +0100

Včerejšek byl divný den. Ten pocit jsem měla už od rána a neopustil mě ani večer. Hned po probuzení jsem se dozvěděla, že na Peruci vykradli Galerii Emila Filly - pokud jste dnes sledovali média, pravděpodobně jste to také zaregistrovali. Ne že by se mě ta ztráta nějak přímo dotkla, ale Peruc je asi tak 7 km od mého domova, moje vesnice spadá pod peruckou samosprávu a navíc jsem tam strávila podstatnou část svého dětství a dospívání, jelikož jsem tam chodila na ZŠ. Jednoduše, Peruc je mojí srdeční záležitostí. Mohla bych vám tu o ní dlouze vyprávět, má zajímavou historii a to místo je celkově... tak nějak kouzelné a svou podstatou romantické. :-)

A pak se člověk dozví, že provozovatel galerie nemá obrazy v hodnotě desítek miliónů korun ani pojištěné a jedinou jejich ochranou je alarm, který zloději dává k dispozici krásných 15 minut do příjezdu policie. Jedna slečna z Peruce na Facebooku trefně poznamenala, že bylo jen otázkou času, kdy si tam ty obrazy někdo "vyzvedne".

Peruc si tak odbyla svou chvilku slávy např. v takových Událostech na ČT1, které se včera mimochodem také příliš nevydařily. Byly kratší - skončily už v 19:20, prý kvůli technickým potížím. Nedívám se sice na zprávy denně, ale tohle jsem ještě nezažila.

Kromě toho jsem si nesehnala boty, které jsem si chtěla sehnat (a i když je to největší malichernost ze všech zmiňovaných, tak mě to promarněné odpoledne štve ze všeho nejvíc! :D ), nepřečetla jsem ani řádku žádné knížky, kterou jsem si naplánovala, a večer jsem zůstala sama doma, protože mě večer rozbolela hlava. Kromě toho mě dál děsí představa blížících se Vánoc, a to z jednoho prostého důvodu: nemám peníze na dárky a brigáda se mi nedaří sehnat. Kdybyste o nějaké možnosti přivýdělku věděli, určitě se mi ozvěte! Pěkně prosím. ;-)

Naštěstí ale nebyl jen včerejší den, byl třeba i čtvrtek, který jsem strávila víc než příjemně. Mimo jiné jsem dočetla Babičku od Němcové, k čemuž jsem se odhodlávala už několik let. A musím s potěšením říct, že i když jsem nikdy nechápala, jak může Babička vyhrávat čtenářské soutěže, tak najednou chápu.

Babičce dávají hlasy jednak ti, kteří ji četli kdysi ve škole a nic jiného z české literatury pomalu ani neznají, ale také ti, kteří Babičce dali šanci, přestáli pasáže, které dnešnímu čtenáři už nemají příliš co říct, a nechali k sobě promluvit to kouzlo starých časů a tu krásnou naivitu 19. století. Musím se přiznat, že jsem měla zpočátku co dělat, abych při čtení udržela pozornost. Zároveň ale dodávám, že hořkosladký závěr mě dojal takovým způsobem, jako už dlouho žádné jiné dílo. Bylo to tak dojemné, smutné a k pláči a přitom stejnou měrou krásné. Jak už říkala, najednou chápu.

Teď mi ještě zbývá načíst (pro účely mého studia) nějaké ty odborné studie, které byly o Babičce sepsány a které mi jako vždy otevřou oči a ukážou, že jsem v tom viděla něco úplně jiného. Alespoň tak tomu se mnou obvykle bývá! :-) Ale nevadí, je zajímavé dozvědět se něco, co mi při čtení naprosto uniklo.

A jaký byl váš pátek? A četli jste Babičku?

Pondělní mráz

Mon, 14 Nov 2011 16:29:20 +0100

Miluju své volné pondělky! :-) Jeden z nejkritičtějších dní v týdnu a já můžu být doma - o tom se mi celou střední ani nesnilo! Je fakt, že velkou část toho dne mi zabere příprava na následující školní dny, ale i tak si to užívám. Třeba už jen proto, že si prostě můžu udělat přestávku a vyjít si s foťákem na zahradu, jako třeba dnes. Hm, hm, vysoká škola prostě má své výhody. O nevýhodách dnes pomlčíme, ano?

A teď už jen horký čaj, nějaká ta dobrá knížka (já teď do školy načítám Babičku a knihu Editor a text, ale jak už jsem říkala, o nevýhodách dnes ani slovíčko! :D), teplá deka a za okny mráz... Sice jsem zastánce jara a léta, ale i ta nadcházející zima má něco do sebe. Co myslíte?

Před dvěma měsíci...

Sat, 12 Nov 2011 01:00:48 +0100

...jsem se vyhřívala kdesi na pláži u moře! Ach jo. Ale na druhou stranu jsem před sebou měla ještě stres kvůli nahánění posledních kreditů nutných k postupu do druháku. To už bych si zopakovat nechtěla, pravda.

Elby ale není nikdy dost, v listopadu obzvlášť. ;-)

Následující fotky jsem vám ještě neukázala. Všechny jsou ze září 2011. Nejsou zrovna dokonalé, ale potřebovala jsem si ve Photoshopu pohrát s něčím z léta, aby ze mě spadly všechny ty podzimní chmury.

Zkušenosti s Kindlem

Sun, 06 Nov 2011 17:03:42 +0100

Už je to zhruba 2 měsíce, co vlastním čtečku Amazon Kindle 3, a tak si říkám, že bych vám tu o něm mohla něco napsat. Nebudu zde psát ale obvyklý popis možností, které taková čtečka má (myslím, že např. takový Gemik to na svém blogu článkem Amazon Kindle od A po Z/recenze popsal tak důkladně, že ani snad není nutné cokoli dodávat), ale pustím se spíše do výčtu zkušeností, které s Kindlem zatím mám a které by se vám případně mohly hodit.

(na obrázku: můj vlastní Amazon Kindle 3 s dokoupeným koženkovým obalem)

Zdroje a studium

Musím říct, že studium je pro mě najednou o mnoho pohodlnější. Velká část beletrie, kterou musím načíst teď v zimním semestru (tedy literatura 19. století + starší česká literatura), je na internetu dostupná v elektronické podobě a během pár minut si můžu číst. Stejně tak i nějaká ta odborná literatura (obzvlášť ta nejpoužívanější) je na internetu k dostání, takže nemusím ztrácet čas výjezdem do knihovny. Zásadní ale je vědět, kde takové e-knihy vlastně hledat. Já osobně používám následující zdroje:

E-knihy vytvářené Městskou knihovnou v Praze - V současné chvíli je zde volně ke stažení 229 e-knih (a bude jich samozřejmě ještě víc), jsou k dispozici v mnoha formátech, není nutné být registrovaným čtenářem - stahovat může kdokoli. Jedná se o knihy převážně české (ale i světové) klasiky.
Fórum serveru Amazon-kindle.cz - Tady můžete najít všechno možné, klasiku, současnou beletrii, naučnou literaturu atd. Kromě toho jsou zde i diskuse plné rad a tipů k užívání Kindlu.
E-book fórum - Zatím asi nejrozšířenější databáze linků ke stažení e-knih, na kterou jsem na českém internetu narazila. Bohužel ale ne všechny odkazy jsou funkční, takže někdy to chce při hledání pevné nervy, ale nakonec se hledání většinou vyplatí.
Edice E Ústavu pro českou literaturu AV ČR - pro studium českého jazyka a literatury naprosto ideální, jsou zde antologie, sborníky, příručky, akademické dějiny... Bohužel jen ve formátu .pdf, ale naštěstí jsou knihy kvalitně naskenovány, takže i v Kindlu v nich lze dobře číst.
E-knihy nakladatestlví Academia
Necteme.cz
Palmknihy.cz
E-knihovna Ústavu české literatury a literární vědy FF UK - pouze pro registrované (tedy studenty a pracovníky ÚČLLV)
Uloz.to - zde je možné najít až překvapivě velké množství e-booků, bohužel se ale většinou jedná o nekvalitně naskenované PDF soubory, které nemusí být na Kindlu k přečtení. Ale za pokus to vždycky stojí. Pokud najdete e-knihu v .doc formátu, máte ale vyhráno. Stejně tak se vám může podařit najít e-knihu obyčejným googlováním.

Zdrojů existuje pochopitelně mnohem více, tohle je seznam těch, se kterými jsem se zatím setkala já. Pokud používáte nějaký další, podělte se o něj v komentářích, prosím. ;-)

Za další výhodu při studiu považuji bezesporu fakt, že mám najednou mnohem lehčí tašku: místo několika knih a desek s vytisknutým materiálem na semináře, které dávaly mým ramenům pořádně zabrat, mám už jen Kindle. Samozřejmě ale i nadále je sem tam potřeba skutečně zajít do knihovny, ale čtečka vám v mnohém ulehčí práci.

Formáty a jejich převod

Kindle bohužel neumí zobrazit všechny formáty, které otevřete ve svém počítači - je tedy nutné je nějakým způsobem převést. Buď vám některé z nich převede sám Amazon (např. pokud máte soubory .doc, .docx a další), nebo si je převedete sami prostřednictvím nějakého konvertoru. V takovém případě máte dvě možnosti - můžete si stáhnout speciální program, ale také můžete využít některého z dostupných online konvertorů. Obojí má své výhody, záleží na tom, co bude vyhovovat zrovna vám. Ve všech případech je ale převod formátů záležitostí malé chvilky, která se opět nedá ani srovnávat s tím, kolik časů vám zabere shánění "opravdové" knížky.

Více o převodu formátů např. zde.

Doplňky pro Kindle

Zpětně musím říct, že čtečka sama o sobě nestačí. Výhodou Kindlu je fakt, že je to pravděpodobně nejrozšířenější čtečka, takže doplňků k ní vzniká ze všech čteček nejvíce, a to jak těch užitečných a sloužících k ochraně vašeho přístroje, tak těch čistě "pro parádu".

Já osobně si pořídila koženkový obal, který můžete vidět na fotografiích. Jednak zaručuje ochranu čtečky při jejím přenášení (bez ní jej raději nikam neberu), ale také se s ním mnohem příjemněji čte - lépe se drží a zároveň trochu připomíná knihu, případně jej můžete i postavit.

Jsou k dispozici i další "vychytávky", záleží už jen na vás, co od svého Kindlu vlastně chcete.

Tipy k nákupu

Kindle pochopitelně můžete pořídit i v Čechách, ale musím říci, že takovým krokem opravdu prohloupíte. Amazon Kindle 3 můžete totiž i třeba jen se základní znalostí angličtiny pořídit za $139. Samotnou přepravu pak můžete kontrolovat přes internet (je zajímavé sledovat, jak k vám putuje až ze Spojených států!) a během 3 pracovních dnů máte svůj Kindle doma. U nás za Amazon Kindle 3 přitom dáte zhruba 3 500 Kč a více.

Stejně tak doporučuji i nákup doplňků (v mém případě pouzdra) přes zahraniční obchody. Přes doporučení jsem si obal objednala na www.ids.hk a obal mě i s poštovným vyšel zhruba na 250 Kč. V českých obchodech ceny začínají většinou na 400 Kč. Přeprava sice tentokrát netrvala 3 dny ale něco přes týden, ale není se co divit, když mi ten obal posílali až z Hong Kongu (jak jsem potom ke svému překvapení zjistila podle obálky). Sice nechápu, jak se jim to může vyplatit, ale nabízejí poštovné do celého světa zdarma.

Závěrem snad už jen dodám, že papírová kniha je vždycky víc než kniha elektronická a já doufám, že u běžného "volnočasového" čtenáře bude mít vždy své místo. Nemyslím si, že v dohledné době e-knihy papírové knihy zcela nahradí, podle mě budou spíš fungovat (a fungují) vedle sebe. Pro studium je ale čtečka velmi praktická a ušetří vám mnohé patálie s obíháním knihoven a tisknutím desítek stran na vašich domácích tiskárnách. Sečteno, podtrženo: Amazon Kindle 3 doporučuji a nelituji toho, že jsem si jej pořídila! :-)

A co vy? Vlastníte čtečku? Plánujete její pořízení? Nebo se naopak o čtečku nestojíte? Názory jsou vítány. ;-)

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNEK:

Elektronické čtečky, nebo papírové knihy? (březen 2011)

Podzimní zahrada

Sat, 05 Nov 2011 14:34:48 +0100

Pár fotek ze včerejšího večera. Oproti létu je tu ta nevýhoda, že během patnácti minut focení vám ruce prochladnou tak, že v nich přestáváte mít cit a manipulace s foťákem je čím dál obtížnější. Chtělo by to nějaké rukavice, ale ani ty nejsou na focení ideální... Inu, ideální počasí na dlouhé venkovní focení už máme pryč.

(edit: aj, koukám, že mi blog.cz fotky trochu přeostřil... škoda... :-/ Až budu mít chvilku, tak je nahraji i na DA, tam snad budou v pořádku)

A na závěr ještě jedna fotka, která je ale staršího data. Ve skutečnosti je totiž jarní. Dlouho se mi jen tak válela v počítači, až jsem si řekla, že už by sem mohla jít. A k podzimu se celkem hodí.

3 filmové tipy

Sat, 29 Oct 2011 12:49:37 +0200

Tohle podzimní mlhavé počasí úplně vybízí k tomu, abychom zůstali zalezlí doma s nějakou knížkou či filmem. Hledáte-li inspiraci, tak následující tři filmy prošly v uplynulých dnech mou důkladnou kontrolou. ;-)

Bláznivá, zatracená láska

Romantické komedie se podle mého názoru natáčí dvojího typu - ty "chytré" a ty "blbé". Je to možná až příliš škatulkovací rozdělení, ale překvapivě stále dobře funguje a dá se snadno uplatnit! :-) Bláznivou, zatracenou lásku jsem jednoznačně zařadila do romantických komedií "chytrého typu" po boku Lásky nebeské, Má mě rád, nemá mě rád a dalších. Neříkám, že je to dokonalý film, to vůbec ne. Je prosycený řadou hollywoodských klišé (např. obliba ve veřejných proslovech, při kterých si postava uvědomí nějakou zásadní věc, a nastává tak zvrat v příběhu) a v podstatě nám neříká nic nového. Na druhou stranu je ale ve filmu tak krásně vybalancovaná dramatická, romantická a humorná složka, že celých 118 minut filmu uteče, ani nevíte jak. Velmi příjemný film. A nenechte se zmást trailerem filmu, mám dojem, že tak úplně nevystihuje to, co od filmu můžete čekat.

Mé hodnocení: 85%

Profil filmu: ČSFD

Půlnoc v Paříži

Tak trochu netypický allenovský film. První minuty nás (bez herců) provedou nejrůznějšími scenériemi současné Paříže - především ale těmi líbivými a okouzlujícími - a teprve poté se začne rozjíždět film v allenovsky konverzačně-intelektuálně-vztahovém stylu. Hlavní postavou je americký spisovatel, který do Paříže přijel se svou ne tolik bohémsky smýšlející snoubenkou. Mohla bych tu dál vyprávět o tom, že se hlavní hrdina každou půlnoc propadá do Paříže 20. let a že se tam seznámí s krásnou ženou atd. atd., ale to by byla nejspíš ztráta času. Řeknu to asi takhle: máte-li rádi filmy Woodyho Allena, tenhle vás rozhodně nezklame, protože patří k jeho nejlepším. I když tedy musím říct, že třeba filmy Viky, Christina, Barcelona a Match Point mám o něco radši. A naopak, pokud vás Woody Allen nikdy nebavil, nejspíš ani tento film nebude pro vás tím pravým.

Mé hodnocení: 70%

Profil filmu: ČSFD

The Guard

Tenhle film jsme si s přítelem pustili úplně čirou náhodou. Moc jsem od toho nečekala, ale nakonec jsem byla velmi mile překvapená. Jedná se o suchou irskou komedii, jejíž veškerá komičnost vychází z nerudné, konfliktní a především osobité postavy seržanta Gerryho Boyla, kterého skvěle zahrál Brendan Gleeson. Že vám to jméno nic neříká? A Harryho Pottera jste viděli? Pokud ano, znáte i Gleesona jakožto kulhavého a jednookého bystrozora Alastora (Pošuka) Moodyho.

Překvapivě moc dobrý film.

Mé hodnocení: 70%

Profil filmu: ČSFD

A co vy? Zaujal vás v poslední době nějaký film?

Nabídka Národní knihovny

Fri, 28 Oct 2011 11:34:16 +0200

Stala se taková velmi zvláštní věc.

Napsala mi Národní knihovna.

Což o to, z NK mi píšou poměrně často, jelikož jsem tam zaregistrovaná - většinou mi v těch e-mailech oznamují, že v ty a ty dny budou zkrácené otevírací hodiny, že se tam a tam koná výstava zaštiťována Národní knihovnou, atd. atd.

Tentokrát mi ale NK napsala úplně něco jiného.

Chce můj blog (tento blog!) zařadit do projektu WebArchiv, a archivovat tak brabikate.blog.cz, aby byl přístupný i budoucím generacím. Více se o WebArchivu dočtete buď přímo na stránkách projektu či na Wikipedii.

Ehm, asi si umíte představit, jakou mi to udělalo radost. Zároveň pořád přemýšlím nad tím, čím se tento blog o takovouto čest vlastně zasloužil... Víte, co jsem zatím tak dívala, většina blogů a webů, které NK archivuje, je nějak tematicky zaměřená. Pokud není tematicky zaměřená, je vytvářena nějakou známou či významnou osobností. Můj blog je oproti tomu takovým mišmašem, není zaměřený na jedno téma (protože ze zkušeností už o sobě vím, že jedno téma je pro mě málo a pokud se mám věnovat jen jedné věci, dlouho u toho nevydržím) - mám tu články ze života, amatérskou fotografii, recenze knih, filmů, sem tam nějaký článek úplně jiného zaměření. A známá/významná osoba už tuplem nejsem! A přesto jsem byla vybrána. Abych se přiznala, jsem z toho nadšená, ale proč zrovna já, to je pro mě záhadou... :-)

Teď ještě zajít na poštu s vyplněnou smlouvou.

Další záhadou pro mě je to, jak na mě vlastně v NK narazili. Buď to byl někdo přímo z NK, nebo mě knihovně navrhnul někdo z mých čtenářů. Pokud mě někdo z vás navrhnul, tak vám dlužím skutečně velký dík, takže se o něj přihlaste, ať vám můžu být náležitě vděčná! :-)

Pokud nemusíte být v práci (což není ani o státní svátek žádnou výjimkou, bohužel),

užívejte si volného dne a mějte se krásně! ;-)

Černobílé středomoří (1. část)

Mon, 24 Oct 2011 13:46:23 +0200

Včerejší černobílé fotky zaujaly rodiče natolik, že po mě chtějí, abych do černobílé hodila i nějaké starší fotky z dovolených - a ty se pak octnou na chodbě místo okoukaných obrázků, které tam visí už opravdu dlouho. Prodírám se zatím jen složkami, které mám v počítači, do dalších se pustím až zase o víkendu, až přijedu ze školy, takže pravděpodobně vznikne i druhá část článku. Moc fotek do užšího výběru nepostoupilo, ale některé z nich mě zaujaly.

^{Fotka z městečka Alberobello, které je díky své zvláštní architektuře (těm domečkům se říká trulli) na seznamu památek UNESCO. Byli jsme tam o prázdninách 2008.}

^{Rozbouřené moře na Gargánu, taktéž z dovolené 2008.}

^{A pravděpodobně jste poznali, že na posledních třech fotografiích jsou Benátky.}

Pro dnešek to bylo fotek až až, mám spousty práce. Teď se pustím do příprav na zítřejší seminář a do ošetřování našeho nemocného psa - je to s ním čím dál lepší, ale v pořádku bude až za několik týdnů. Uf, už aby to bylo.

Pařížská koláž

Sun, 23 Oct 2011 17:25:28 +0200

Dnes jsem se pro změnu pustila do účelné úpravy fotek - prohlédla jsem si fotky, které jsem si v létě přivezla z Paříže, čtyři z nich jsem otevřela ve Photoshopu, přeladila je do černobílé a trochu si pohrála s nastavením a poslala je k vytisknutí v naší domácí tiskárně, ostříhla a vložila do bílých rámečků.

Celkově koláž vypadá asi takto:

_{(Až na to, že rámečky nejsou 2:3 jako tyto fotografie, ale 4:3 - na miniaturách se mi s tím ale nechtělo hýbat - takže to hluché místo, kam jsem tady umístila signaturu, je normálně zaplněné fotografiemi.)}

Konečně si zaplním prázdnou zeď nějakým svým výtvorem, když už jsem dostala od své sestřičky tak hezké rámečky! Pokud by měl někdo zájem o fotky v plném rozlišení, ozvěte se mi na e-mail. ;-)

Jak jsem včera letěla

Sat, 15 Oct 2011 15:34:47 +0200

Včera jsem se tu zmínila o dárku, který jsem dostala od své kamarádky: let malým letadlem nad naší vesnicí a okolím. Měla to domluvené u jednoho svého známého, ale nebylo úplně jisté, kdy přesně se to uskuteční - jestli hned ten den nebo až někdy v příštích týdnech. Nakonec mi ale ještě včera ve čtyři odpoledne volala, že mám za hodinu vyjít z domu a že mě se svým tátou odveze na "letiště" (v uvozovkách to mám proto, aby nedošlo k nějaké mýlce - jedná se o travnatou rozjezdovou dráhu a přistávací plochu + pár rezavých budov k tomu).

A tak jsem se tedy připravila, na chvíli ještě strčila baterku z foťáku do nabíječky a o hodinku později jsem vyrazila. Ono malé letišťátko leží od mého domova vzdušnou čarou zhruba tak 13 km, po silnici je to tak o 5 km dál. Pilot letadélka na nás už čekal - bylo to opravdu malé dvoumístné letadlo, já jsem si sedla dopředu (a měla jsem tak skvělý výhled!), pilot se usadil na sedačce za mnou, naposledy jsem zamávala kamarádce a za pár okamžiků už se letadlo odlepilo od země.

Nikdy jsem ničím podobným neletěla, takže to pro mě byl docela zážitek. Míjeli jsme vesnice v okolí, které najednou vypadaly úplně jinak. Navíc byl už večer, takže slunce zářilo zlatavým světlem, které je k vidění těsně před západem slunce - i z hlediska barev to tedy byla zajímavá podívaná. Nad naší vesnicí jsme kroužili několikrát a bylo opravdu podivuhodné, jak stačí změnit úhel pohledu a všechno najednou vypadá skoro neznámě. :-)

Ve zbytku článku už je pár fotek, které jsem vybrala k prohlédnutí. Jedná se o pohledy na severočeskou krajinu v okolí Českého středohoří - to je můj domov. :-) A pak je tam i pár pohledů na vesnici Pátek - na obou fotografiích je vidět střed vesnice, kde leží náš zámeček a je tam i částečně vidět náš dům. Jeden z nich to je! ;-)

Obrazová kvalita není zrovna ideální - letadlo si jen tak nezastavíte, aby se vám podařilo zachytit dostatečně ostré fotky. Navíc na většině fotek jsou vidět různé odlesky, jelikož jsem všechno fotila pochopitelně za oknem. Takže technickou stránku fotografií nijak moc nezkoumejte, dobře? :D

Oko bere

Fri, 14 Oct 2011 12:47:16 +0200

Ve středu jsem oslavila své 21. narozeniny. Úvahu nad tím, jaký to pro mě má význam, asi vynechám, protože přelomové narozeniny to nejsou (to byly ty loňské, které jsem slavila poprvé mimo domov, navíc mi poprvé nebylo -náct). Letos jsem překvapivě slavila doma. Měla jsem volno, přítel si vzal dovolenou a tak to nějak vyplynulo, že jsem přijela v úterý domů žádná škola! :-)

Bohužel jsem sice většinu toho dne strávila s bolavou hlavou a včera mi teploměr ukázal 37,1°C, ale dnes mi je už naštěstí dobře. Ale na žádné bujaré slavení s přáteli to nevypadá, což je možná vlastně i dobře, protože bůhví jak by to dopadlo. Pravděpodobně bych z toho vyšla opět s bolavou hlavou.

A co že jsem dostala? ;-)

Dostala jsem několik rudých růží (od babičky, od rodičů, od přítele... Zvláštní, že se to tak sešlo... měla bych si je nejspíš vyfotit), dvě knížky - od rodičů Jak se dělá kniha (Vladimír Pistorius), kterou jsem si ale sama vybrala, a od přítele obrazovou publikaci Příručka pro digitální fotografy: Krajiny a scenerie (Simon Joinson), abych se trochu vzdělávala ve foení. Dále pak nějaké ty bonboniéry, budík na kolej, vaječňák od bráchy, 2 kousky do šatníku (které jsem si den předem sama koupila! :D) a to nejlepší nakonec - přítel mi udělal obrovskou radost stativem!

Dosud jsem žádný stativ nevlastnila a nepoužívala, takže je to pro mě úplně nová věc. Dá se složit do relativně malé brašničky a rozložit až do výšky 166 cm (takže je až o 2 cm vyšší než já - jsem prostě malá!), takže jej můžu používat jak na fotky pořízené relativně nízko nad zemí, tak na fotky v úrovni očí.

Kromě toho mi před chvílí volala kamarádka, že má pro mě speciální dárek, ale musí se na něm se mnou domluvit předem - kvůli termínu. Domluvila mi totiž okružní let malým letadlem nad naší vesnicí a okolím! :D Nevěřila jsem svým uším! Provděpodobně tedy dnes (nebo v následujících dnech, vše je závislé na počasí) budu létat! :D Musím si vzít s sebou foťák!

Minulý týden mi totiž ta kamarádka vyprávěla o tom, jak letěla ona (tím letadlem totiž létá nějaký její známý) a zřejmě jsem projevila asi velké nadšení, protože si prý v tu chvíli řekla, že mi to musí taky domluvit. :D Nikdy jsem ničím podobným neletěla - letadlem jsem letěla všehovšudy dvakrát (do Barcelony a zpátky), ale to byla obrovská letadla a na velkém letišti. :-)

Inu, uvidíme. Doufám, že toto není naposledy, co píši na blog, a že se opět živá a zdravá dostanu zpátky na zem!

Vedle toho je tu ale i taková smutná věc - náš Miky je nemocný. Pravidelní návštěvníci asi vědí, o kom je řeč. V pondělí začal kulhat, pak přestal chodit úplně a ani nechtěl žrát. Vzali jsme jej k veterináři a ten řekl, že má poraněná záda - pravděpodobně odněkud skočil a špatně dopadl. Chudinka. Dostal injekci a teď se jej snažíme vyléčit. Snad bude brzo zase fit. Veterinář prý mluvil docela optimisticky, takže snad to opravdu bude jen lepší...

Čím fotím? V čem upravuji?

Sun, 09 Oct 2011 23:16:13 +0200

Dotazů na můj fotoaparát a grafický program přibývá, a tak jsem se v tom rozhodla udělat jasno. Aby to nebyl ale jen čistě informativní článek, udělám z toho i takové malé zhodnocení mnou používaných produktů.

Čím fotím?

Naprostá většina fotografií na tomto blogu je vyfocena fotoaparátem SONY ALPHA NEX-3K, který jsem si pořídila v lednu 2011. Je to jeden z modelů kompaktů s vyměnitelnými objektivy, což je poměrně nová kategorie fotoaparátů, která je - laicky řečeno - tak na půl cesty mezi běžnými digitálními kompakty a zrcadlovkami. Reklamní slogany říkají, že z obou kategorií si tyto fotoaparáty berou to nejlepší - od zrcadlovek obrazovou kvalitu (zaručenou mimo jiné "zrcadlovkovým" snímačem CMOS) a od kompaktů menší rozměry a nižší hmotnost.

Původně jsem měla v plánu použít našetřené peníze na nákup nějaké ze zrcadlovek nejnižší cenové kategorie, protože fotit zrcadlovkou, to byl skoro až můj sen! :-) Jenže když jsem potom srovnávala ony "levné" zrcadlovky a cenově blízké kompakty s vyměnitelnými objektivy, překvapivě z toho vyšly oba typy fotoaparátů s obdobným výsledkem. Fotit se zrcadlovkou byla lákavá představa, ale vzhledem k tomu, že tahám fotoaparát všude s sebou (hlavně třeba na dovolené) a vím, jak se takový fotoaparát může po celém dni pronést, rozhodla jsem se pro menší a lehčí variantu - tedy kompakt s vyměnitelným objektivem.

Ve chvíli, kdy jsem jej pořizovala, byly v cenové kategorii kolem 10 000 Kč na výběr fotoaparáty PEN od Olympusu a fotoaparáty NEX od SONY. Nakonec vyhrál SONY ALPHA NEX-3, protože byl nejlevnější a na rozdíl od Olympusu PEN měl kvalitnější snímač. V současné době je ale nabídka mnohem širší, takže pokud by vás tahle kategorie fotoaparátů zajímala, chce to pořádně prozkoumat. Moc ale nerozumím třeba tomu, jak se můžou prodávat jiné modely stojící i přes 20 000 Kč - kdybych měla tolik peněz na fotoaparát, sáhnu spíš už po nějaké té kvalitnější zrcadlovce, ne?

Jak fotoaparát hodnotím po několika měsících užívání?

Musím říct, že zatím splnil všechna má očekávání. A ne, za chvalořeči mi nikdo neplatí! :D Pokud budete chtít vidět výsledné fotografie, porozhlédněte se v článcích v Galerii. Jestli by měl někdo zájem o ukázku fotografií v původním rozlišení, můžete si o ně napsat na brabikate@seznam.cz. ;-)

Jediná výtka, která se ale pravděpodobně týká jen mého konkrétního přístroje (nikde jinde na internetu o tom nikdo nepíše) je občasný výpadek funkce Plynulé panorama. Má to fungovat tak, že jednoduše táhnete fotoaparátem, a ten snímá jednu fotku za druhou a ihned je propojuje do jedné panoramatické fotografie. Můj fotoaparát to často odmítá udělat. Měla jsem ho i několik týdnů v opravně, ale nakonec je to opět to samé. Nakonec jsem se smířila s tím, že má ten foťák prostě o jednu funkci méně, protože dávat jej na další týdny do servisu se mi kvůli takovéto vedlejší funkci moc nechce.

Hodně se mi líbí, že si i dál můžu rozšiřovat svou výbavu. Zatím používám "jen" jeden objektiv (18-55mm, F3,5-5,6), ale mám zálusk např. na makroobjektiv, který má jít letos na podzim do prodeje. Kromě toho je k dispozici i celá řádka dalších objektivů a také adaptér umožňující použít klasické "zrcadlovkové" objektivy. Jediná nevýhoda takového rozšiřování je akorát v tom, že všechno něco stojí, bohužel.

Mám vážně dojem, že pro amatérského fotografa, který nemá žádné vyšší ambice na to, aby se stal profesionálem, a fotí jen tak pro radost, jsou tyhle typy fotoaparátů ideální.

Pro milovníky procent. hodnocení: 90 % (-10% za Plynulé panorama)

Více o SONY ALPHA NEX-3K a dalších: http://www.sony.cz/product/dsi-body/nex3kb.cee4

Fotografie u článků staršího data (rok 2010 a dříve) jsou focené fotoaparátem Olympus SP560-UZ, který bohužel už nevlastním (aneb v Barceloně si dávejte pozor na zloděje). Některé úplně nejstarší fotky, na které tu možná taky někde narazíte, mohou být vyfocené dokonce naším nejstarším kompaktem (taktéž Olympus, název produktu už ale opravdu neznám).

V čem upravuji?

Tady je to jednoduché: pokud fotku upravuji, je to obyčejně v programu Adobe Photoshop CS5. Mezi grafickými programy patří k těm složitějším, ale věřte mi, že jakmile se v něm naučíte pracovat, nebudete chtít používat už žádný jiný! ;-)

(zdroj obrázku: sony.cz)