Štěstí se dá naučit

25. září 2012 v 13:20 | Brabikate |  Zaujalo mě
Nedávno tu přibyl jeden komentář, který mi pořád nešel z hlavy. V podstatě se jednalo o zamyšlení nad tím, čímže to je, že jedni mají ve všem štěstí, zatímco druhým nevychází vůbec nic. Pisatelka navíc naznačila myšlenku, že to zřejmě chodí tak, že při jakémsi rozdávání štěstí někdo získal plný ranec (prý nejspíš i já) a jiný třeba jen co se za nehet vejde.

Přemýšlela jsem nad tím a mám potřebu ty myšlenky nějak formulovat. Inu, uvidíme, co z toho vzejde.



Kdybych se na věc měla dívat stejným pohledem, musela bych uznat, že asi opravdu patřím k těm, na kterých se při rozdávání nešetřilo. Mám vcelku hezký život a potkalo mě jen málo zlého. Ano, jsem šťastná, mám štěstí a moc si toho vážím.

Ale nemyslím si, že by mi byl prostě jen tak předurčen život na růžovém obláčku, na kterém si budu omámeně plout až do konce svých dní, zatímco ostatní se budou dál zkroušeně plahočit svým bídným životem. To je hloupost.

Jednak si myslím, že štěstí je jen záležitostí úhlu pohledu. Na všechno se dá pohlížet nejméně ze dvou stránek. Z poloviny prázdná a z poloviny plná sklenice - to už jsme slyšeli všichni, ne? Jsou lidé, kteří mají téměř vše, a připadá jim, že mají smůlu, protože pořád nemají úplně všechno, co by si přáli. A jsou lidé, kteří nemají nic, ale považují za štěstí i třeba jen to, že… že je hezké počasí.

I já jsem měla období, kdy jsem na všem viděla jen to špatné, libovala jsem si ve smutných a depresivních písních a utápěla se v sebelítosti a osamění. Bylo to hlavně ten první podzim na gymnáziu, kdy jsem nastoupila do třídy, která byla plná lidí, kteří se už znali, zatímco z mé základní školy jsem přišla jen já jediná. Mí přátelé studovali na jiných školách, v jiných městech a nebyla šance je vidět víc než párkrát do měsíce. Slova jako "duševní hygiena" a "raduj se z maličkostí" jsem sice občas zaslechla, ale mávla nad nimi rukou - pro mě to byla podivná slovní spojení používaná bláznivými lidmi, kteří nechtějí vidět tu jedinou skutečnou pravdu. Vlastně si myslím, že i teď je má přirozená tendence tíhnout spíše k melancholii, úzkosti a pochybnostem.

Postupně jsem si ale působením různých knížek a nových i starých přátel (ale i blogerů - musím zmínit např. neustále pozitivně naladěnou Bylinku) začala uvědomovat, že to není správný přístup a že štěstí není tak nedostižné, jak se na první pohled možná zdá. Štěstí je pocit, a pokud opravdu chceme, docela snadno jej v sobě dokážeme vyvolat. Jinými slovy - štěstí se dá naučit. A já se o to stále snažím.

Je důležité se těšit z maličkostí a nechat na sebe působit každý krásný detail, který zahlédneme, prožijeme, který máme. Chce to jen se dívat, hledat a vnímat svět kolem sebe. Nic víc, nic míň. Možná je hloupé a přízemní, že někomu dokáže způsobit dobrou náladu i třeba jen vůně, květina v trávě... ale věřte, že takový člověk se má mnohem lépe než kdokoli jiný.

Já osobně jsem se takhle daleko nedostala, ale mám ve svém okolí několik lidí, ze kterých pozitivní energie vyloženě srší. Člověk si vždycky říká, jak to jen dělají. Přitom když je blíže poznáte, zjistíte, že to vůbec není proto, že by měli jednoduchý život. Zkrátka si prostě jen vychutnávají to, co za vychutnání stojí, a se zbytkem se snaží nějak poprat. La dolce vita, takoví Italové o tom vědí své. A abych to uvedla na pravou míru - tihle lidé nemají vůbec nic společného se "sluníčkovými lidičky", které popisuje Protivná blondýna na svém blogu.

V životě nás samozřejmě potkají i události, ze kterých si nic pozitivního vzít nejde a které může být opravdu těžké přestát. Ale i věční optimisté mají své smutky, starosti a osobní tragédie, jen mají tendenci je přijmout, snažit se s nimi vypořádat a soustředit se na to ostatní, co jim zbývá. Hlavní je neutápět se ve smutku, i když je to mnohem jednoduší varianta.

Také by se ještě dalo argumentovat, že některým lidem se doopravdy daří mnohem lépe než jiným, a to nezávisle na jejich přístupu. Také to ale lze vidět tak, že někteří na svou příležitost teprve čekají a každá skvělá věc má svůj čas. Nebo je také možné, že jejich štěstí tkví v úplně něčem jiném, jen je potřeba si to uvědomit.

Ale dost už, mám dojem, že se dostávám někam, kam jsem ani nechtěla. Pokusila jsem se zformulovat, jak to v tuhle chvíli vnímám - a je možné, že se tomu za pár let ještě zpětně zasměji. Uvidíme. :-)

Při hledání plakátů a obrázků do nového bytu jsem našla i pár citátů k zamyšlení a mám dojem, že se k tomuhle článku více než hodí:







Takové citáty je sice třeba brát s nadsázkou, nikdy není nic tak jednoduché, ale mám dojem, že kdybych tyhle věty četla každý den, byla bych dnes už úplně někde jinde. :-)

Jaký názor na štěstí máte vy? A co váš život, jak ho vidíte? Poloplný? Poloprázdný?


zdroj obrázků: pinterest.com
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Abeille Abeille | Web | 25. září 2012 v 13:37 | Reagovat

ak sa dá šťastie naučiť, chcem vedieť ako na to :D
myslím že na každú vec sa da pozerať pozitívne, dokonca aj n a smrť....ale občas človek proste nemôže, nedokáže byť šťastný...

2 Piks Piks | Web | 25. září 2012 v 13:49 | Reagovat

Ako dosť náladový človek som sa naučila pozerať na svet presne podľa vety na poslednom obrázku - a pomáha to :)

3 Houp Houp | Web | 25. září 2012 v 14:53 | Reagovat

Máš pravdu, já jsem na tom taky tak. Bylo období, kdy jsem se utápěla ve smutku a myslela jsem, že mám prostě špatný život. Mohla za to taky třída, ale nevím, co se stalo, možná tím, že jsem malinko dozrála, přátelé a blog a celkově najednou jsme vyspěla a uvědomila si, že takhle to dál nejde. Začala jsem se usmívat kolem se, začala se radovat z maličkostí (je naprosto úžasné, když mě rozesměje něco malinkého a za chvíli zase, protože maličkostí je vážně hodně všude kolem nás) I tenhle článek je maličkost, která mi tvoří lehký úsměv na tváři. Vše je o psychice a o nás a pokud budeme chtít, tak se náš pohled na svět zrůžový. Ano, i to může být zrádné... Každopádně pěkný článek a máš pravdu, štěstí se dá naučit, já se to už pomalu naučila, jen teď si nějak nevím rady, ale budu si to muset vyřešit - kluci jsou zase jiná kapitola štěstí :-D  :-D Ale jinak máš pravdu a já přeji všem, aby měli v životě štěstí a nebo se naučili žít šťastně, ač vím, že to není vždy snadné. Držím palce a posílám Všem naději ;-)

4 mardom mardom | 25. září 2012 v 14:56 | Reagovat

Už u minulého článku jsem uvažovala, že napíšu svůj názor, ale ten komentář a taky mé aktuální období (spíš čtu než píšu) mě od toho odrazovali. Nicméně po tomhle článku už to zkusím. Zaprvé si myslím, že štěstí je částečně dané a částečně si ho můžeme přivolat sami. Já o sobě tvrdím, že mám v životě štěstí (ale věřím, že pro někoho by to stejně bylo málo), ale bylo období, kdy jsem si říkala, že jde všechno špatně. Celých pět let to šlo z kopce než se to změnilo. Až dneska, s odstupem tří let od toho zlomu tomu začínám rozumět - musela jsem si některé věci uvědomit.

A zadruhé, myslím, že je to i trochu o očekávání. Pokud si něco vysním a skutečnost je trochu jiná, nezažívat tolik štěstí, jako když nic nečekám a přijde to (a to se může jednat o stejnou skutečnost), prostě lepší je nechat věci přicházet, než si je růžově malovat a pak zjišťovat, že je i jiná barva... takže stačí občas změnit přístup a život je hned šťastnější.

Takže přeju všem hodně štěstí ve štěstí. :-)

5 Wendy Wendy | Web | 25. září 2012 v 15:14 | Reagovat

Zajímavý článek.
Souhlasím s tím, že hodně záleží, jak se na svůj život člověk dívá. Všechno má víc úhlů, a jak se říká, vše zlé je pro něco dobré... Záleží na tom, jestli se člověk víc soutředí na to dobré, nebo na to špatné. Dám jeden příklad ze svého života, který se mi k tomuhle tématu úplně vybavil:

Už od malička jsem chtěla na víceleté (obyčejné, na nic nezaměřené) gymnázium. Hozně moc jsem se tam těšila, doufala jse, že mě vezmou... A vzali. Jenže bohužel zrovna v té době mi diagnostikovali zánět střev a vypadalo to, že budu následující měsíce/roky trávit hlavně v nemocničním prostředí. Takže svého snu o gymnázium jsem se vzdala a zůstala na základce, kde přeci jen až tolik nevadilo, když jsem často chyběla. Po dvou letech jsem šla na operaci, která měla moje problémy více méně vyřešit (to bylo tedy v sedmé třídě) a zjistila jsem, že existuje nejen osmiletý gympl, ale i šestiletý, který je sice v jiném městě, ale je zaměřen na jazyky, konkrétně na francouzštinu, a vůbec, znělo to zajímavě. Výměny, výuka ve francouzštině, francouzská maturita... Zkusila jsem to, vzali mě, a teď si ani neumím představit, že bych bývala šla jinam. Na téhle škole jsem NESKUTEČNĚ spokojená.

6 Elene Elene | E-mail | Web | 25. září 2012 v 15:38 | Reagovat

Zajímavý!

7 eng eng | Web | 25. září 2012 v 16:59 | Reagovat

Pěkný, myslím si, že kolik optimismu že sebe člověk vydá, to se mu zase v dobrém vrátí, říkejme tomu štěstí :-)

8 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 25. září 2012 v 19:27 | Reagovat

Permanentní štěstí je vlastně neštěstí.
Snažím se žít našlapaně.

9 veronika veronika | 25. září 2012 v 21:41 | Reagovat

ja som so svojim životom v postate spokojná. čo sa týka myslenia predstavujem si aj horší scenár, aby som potom nebola príliš smutná, ak by to nedopadlo dobre. :-)

10 Es Ef Es Ef | Web | 25. září 2012 v 21:48 | Reagovat

Ano, mohu souhlasit. Patřím taky k lidem, které nepotkalo nic moc zlého, ale nějakou dobu jsem byla dost nespokojená. Nakonec jsem zjistila, že záleží jen na úhlu pohledu a že se vlastně mám šíleně skvěle :)

11 I. I. | 25. září 2012 v 23:14 | Reagovat

Krásný článek, jen bych dodala, že v češtině není štěstí jako štěstí: je totiž rozdíl "být šťastný" (= to be happy) a "mít štěstí" (neboli "kliku", v aj "to be lucky"). V jiných jazycích pro to mají různé, nepříbuzné výrazy...

12 Brabikate Brabikate | Web | 25. září 2012 v 23:39 | Reagovat

[11]: Ano, vím o tom. A je to zrovna hezká ukázka jednoho jevu, který jsme probírali ve škole na jedné přednášce. :-) To, že v některých jazycích mají na určitý pojem více nebo méně slov než v jiných jazycích, vypovídá něco o historii daného národa a o způsobu jeho myšlení a vnímání daných jevů... Takže právě naopak - v češtině totiž je štěstí jako štěstí. A je zajímavé uvažovat nad tím, proč tomu tak vlastně je. :-) V češtině je to prostě chápáno v širším smyslu.

13 Brabikate Brabikate | Web | 25. září 2012 v 23:41 | Reagovat

Díky všem za komentáře. :-)

14 Idealist. Idealist. | Web | 28. září 2012 v 12:50 | Reagovat

Pusť si film The Secret (Tajemství!).. ten je celý o tomhle tématu, myslím, že se ti bude hodně moc líbit:)

15 Brabikate Brabikate | Web | 30. září 2012 v 23:42 | Reagovat

[14]: Už jsem ho viděla. :-) Líbil se mi a donutil mě zamyslet se nad spoustou věcí. Ale nevěřím např. tomu, že když si budeme něco opravdu přát, tak nám to "vesmír" splní. To podle mě opravdu není možné. Ale přivedl mě k myšlence, že si musíme hlídat své vlastní myšlenky a snažit se je vést určitým směrem. To jsem si do té doby nikdy neuvědomovala. :-)

16 Hanka Hanka | E-mail | 2. února 2013 v 17:55 | Reagovat

Moc hezký článek :-)
možná je to maličko od tématu, ale kdo neviděl, zkuste kouknout na dokument 'The secret' ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama