Jako na houpačce

14. září 2012 v 13:04 | Brabikate |  Zápisník
Tenhle týden mi začal poněkud neslavně - v pondělí jsem zbytečně jela do Prahy, abych následně zjistila, že padají veškeré plány na bydlení s přáteli, o kterém jsem tu nedávno tak básnila. Kromě toho mi do e-mailové schránky přišlo sdělení, že vyučující, u které mám psát bakalářskou práci, výrazně zkracuje svůj úvazek (což pro mě jinými slovy znamená, že si musím najít někoho jiného, jenže je tu i ta možnost, že nikoho s podobnou specializací neseženu). A navíc jsem zjistila, že bych měla mít v autoškole závěrečné zkoušky ve stejném termínu, kdy u Mácháče probíhá několikadenní školení k projektům Think Big od O2, kam jsem přislíbila účast a už se na to začínala těšit.

V úterý na mě dolehla špatná nálada a mrzutost bych mohla jen rozdávat. Ani krásná procházka s přítelem za svitu ještě teplého letního sluníčka nijak zvlášť nepomohla.


Avšak najednou se začala karta obracet. S bráchou, který měl jít původně také do toho bytu, jsme se rozhodli, že když se s bydlením nemůžeme na nikoho spolehnout, spolehneme se sami na sebe a najedeme si nějaký menší byt jen pro dva. Na středu jsme si domluvili několik prohlídek bytů a nakonec jsme si vybrali jeden moc hezký. Je sice maličký, ale je nově zrekonstruovaný, máme tam každý svůj pokoj, byt je vybavený novým nábytkem, novou kuchyňkou i koupelnou. A co víc - je to blízko centra, máme to jen přes ulici do metra i na tramvajovou zastávku a jen přes křižovatku do velkého obchodního centra. Ve škole budu za krásných 8 minut! Co víc si přát? :-)

Teď si tam jen musíme vymalovat, přestěhovat si věci a trochu dovybavit nějakými těmi doplňky, ať z toho dýchá osobnější atmosféra. Mám v plánu se i nadále vracet domů tak často, jak jen rozvrh a finance dovolí. Za svým přítelem, za rodiči a za našim pejskem, který mi právě usnul u nohou. Za svými kořeny, které tu všude kolem vnímám a které mi dávají sílu. Ale jsem moc ráda, že už budu mít své vlastní místečko i v Praze, která ke mě zatím nebyla moc přívětivá. I když si za to asi můžu sama.

Kromě toho jsem také včera večer přijala nabídku spolupráce s knihkupectvím Martinus.cz - každých 14 dní se tu objeví nějaká ta recenze na knihu, kterou si z jejich nabídky vyberu. Já z toho budu mít knihy zdarma až do domu a navíc i reklamu (recenze se budou publikovat i na stránkách Martinus.cz), Martinus.cz z toho bude mít více článků na svých stránkách a možná i o něco vyšší prodej. A vy budete mít více tipů na knihy, které si (ne)přečíst. Nebojte, nezaprodám se a chvalozpěvy budu pět i nadále jen na ty knihy, které se mi budou opravdu líbit. ;-)

A do třetice všeho dobrého - zkoušku v autoškole se mi podařilo posunout, takže na Think Big zřejmě pojedu. :-)

Ach, je to vůbec skutečné?
A není v tom nějaký háček?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | 14. září 2012 v 15:52 | Reagovat

Náhodou jsem se sem dostala a nemohu odejít bez reakce.
Nevím, jestli je to skutečné...a samozřejmě ti přeju, aby to takhle všechno báječně dopadlo.
Jen sama za sebe musím říct, že znám pár lidí, kterým vždycky všechno vychází i přes počáteční problémy. Nevím jak to ti lidé, ke kterým zřejmě patříš i ty, v životě dělají. To mě přivádí k úvahám, že nám asi každému byla odměřena míra nákladu, který s sebou neseme a holt ne každý měl při tom rozdělování takové štěstí...

2 Gabriella Gabriella | Web | 14. září 2012 v 16:14 | Reagovat

Taky jsem měla v průběhu týdne špatnou náladu a dneska se to zlepšilo na 100%. Přeju ti, ať ti to hodně dlouho vydrží :)
Jsem zvědavá na ty tvoje recenze :))

3 Brabikate Brabikate | Web | 14. září 2012 v 18:28 | Reagovat

[1]: Nemyslím si o sobě, že bych byla nějaké "dítě štěstěny" a potkávala mě jen jedna hezká věc za druhou... Dokonce jsem byla některými označena za smolařku, ale je pravda, že to bylo v období, kdy mě potkávala jedna nepříjemnost za druhou. Na druhou stranu musím ale uznat, že štěstí mám, protože jestli se mi děje někdy něco zlého, jsou to jen takové ty "přízemní věci" - např. když mi na dovolené ukradnou foťák, v Praze peněženku, koupím si špatnou jízdenku a musím kvůli tomu platit několik stovek pokutu... Co se týče věcí, na kterých mi záleží - rodině, blízkých, škole, zájmech... to mám štěstí obrovské a jsem za to vděčná. Jestli mi to bylo nějak přiřazeno, nebo jestli naopak všechno své štěstí "vypotřebuji" hned na začátku života... to je otázka.

[2]: Díky! :-) Snad to vydrží nám oběma! ;-)

4 Lištička Lištička | Web | 14. září 2012 v 18:44 | Reagovat

Gratuluji k novému bytu! Spojení do školy vypadá opravdu skvostně a určitě je lepší bydlet s jedním spolehlivým člověkem, než se "třemi nespolehlivými" ;-) Ať se ti daří i nadále :)

5 Karol Dee Karol Dee | Web | 18. září 2012 v 17:54 | Reagovat

no vidíš, když počítáš s nejhorším, hned se ti zvedne nálada, když se ti poštěstí na ty lepší alternativy... :) gratuluji ke všem úspěchům (ten byt je pecka), i těm budoucím ;)

6 Amálie Amálie | Web | 22. září 2012 v 11:06 | Reagovat

Byla jsem na tom podobně jako ty, začátek září mi s sebou přinesl nepříliš dobrou náladu. Ale pár dní nazpátek jsem jako mávnutím kouzelného proutku objevila v sobě zvláštní vyrovnanost, kterou bych přála i dalším lidem.

Co se týče tvé bakalářské práce, na tvém místě bych se vedoucí práce zeptala, zda neví ještě o někom, s kým bys svou práci mohla psát. Přeju ti hodně štěstí a jsem přesvědčená, že všechno úspěšně zvládneš. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama