Edith Holá: Cesta k mým matkám

26. září 2012 v 14:34 | Brabikate
Na tuhle knihu asi nedokáži napsat recenzi. Zdá se mi, že kdybych se o to pokusila, bylo by to jaksi zvrácené a nelidské. Bylo by to totiž jako psát recenzi na něčí život, na způsob, jakým Edith Holá vnímá svět kolem sebe a především sebe samotnou. Cesta k mým matkám je totiž jednou z těch knih, u kterých tušíte, že nejsou "jen" knihami a že za každým slůvkem v knize stojí prožitá skutečnost. A proto se místo hodnocení pouštím spíše do sepsání myšlenek, které mě během čtení provázely.

Pro ty, kteří se nepohybují v prostředí blog.cz a o Edith, ani o Cestě k mým matkám dosud neslyšeli, přikládám knižní trailer a odkaz na autorčin blog.




Mé pocity z knihy asi nejlépe vystihuje tento citát: Četba dobré knihy je ustavičný dialog, při kterém nás kniha oslovuje a naše duše odpovídá (André Maurois). Narazila jsem na něj před několika dny a ihned se mi vybavila právě Cesta k mým matkám.

Je to jedna z těch knih, o kterých přemýšlíte, i když ji zrovna nečtete. I když jste ji už dočetli a uložili mezi ostatní přečtené knihy. Přemýšlíte o příběhu, o Edith, o mateřství, o kořenech, který každý z nás někde má. Až se nakonec dostanete k sobě samotným a najednou vidíte svůj vlastní svět o trochu jinýma očima.

Například Edithino přání, aby jednoho dne mohla jít po ulici vedle své biologické matky. Jít někam s mámou a být na to hrdá. Zamrazilo mě v zádech. Něco pro většinu lidí tak všedního a samozřejmého. Jak jsme si toho jen mohli nevážit?
Nemůžu se zbavit dojmu, že tenhle román není jen o Edith, ale tak trochu i o každém z nás.

Jednou rovinou Cesty k mým matkám je příběh - silný příběh ženy, pro kterou nikdy nic nebylo samozřejmé, která vyrůstala v nepochopení a ve strachu a nyní dospěla k rozhodnutí vyhledat svou biologickou matku. Druhou rovinou jsou myšlenky, sny a vlastní úvahy, kterými Edith svůj příběh doplňuje, a právě ty dávají knize takovou hloubku a jedinečnost.

Autorka používá ich-formu, mluví k vám a vy zanedlouho, vlastně už po několika řádcích, máte dojem, že k vám hovoří někdo vám velmi blízký. Chvíli vám líčí svou přítomnost, jindy minulost, místy prokládá děj starými básněmi nebo dopisy, i těmi nikdy neodeslanými. Konkrétní líčení se prolíná s jinotaji a symboly a záhadnými sny, které jsou pro příběh stejně důležité jako děj samotný.

Uvažuji nad tím, že si ji přečtu ještě jednou.

Edith Holá: Cesta k mým matkám
Vydalo nakladatelství Jota, srpen 2012, 260 stran.

zdroj obrázku: www.jota.cz
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 26. září 2012 v 16:15 | Reagovat

Krásně jsi to napsala, taky ji dočítám, souhlasím s Tebou a promýšlím, jak o ní budu psát. A není to vůbec jednoduché. :-)

2 Brabikate Brabikate | Web | 26. září 2012 v 20:27 | Reagovat

Díky. :-) Ten článek si ráda přečtu, protože to opravdu není jen tak.

3 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 28. září 2012 v 22:18 | Reagovat

Děkuji moc za silnou recenzi. Objevila jsem ji díky Polgaře. Dám si Tě do oblíbených, protože mě Tvůj blog zaujal, když jsem si ho právě prohlédla. Ráda se sem budu vracet.

4 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 28. září 2012 v 22:19 | Reagovat

A odkaz na Tvou recenzi jsem si s dovolením nasdílela na svůj face:-) Díky.

5 Brabikate Brabikate | Web | 29. září 2012 v 0:54 | Reagovat

[4]: Já jsem moc ráda. :-)

6 Zmražená opice Zmražená opice | Web | 10. října 2012 v 17:28 | Reagovat

O téhle knížce už jsem četla někde na blogu, a od té doby čekám, až bude u nás v knihovně volná :)

7 Terka Terka | E-mail | Web | 12. listopadu 2012 v 17:14 | Reagovat

O knize už jsem slyšela, ale teprve teď si ji chci přečíst :-) No, uvidíme..
Když nad tím tak přemýšlím, tahle kniha byla jako cena v AZ kvízu na jedničce :-)

8 Yanny Yanny | Web | 1. července 2014 v 13:52 | Reagovat

Já jsem tuhle knihu četla také nějak před dvěma roky, když vyšla a také mi přinesla dost myšlenek, které jsem pak sepsala do svého článku, tady:http://yan-ny.blog.cz/1210/cesta-k-mym-matkam-edith-hola :) líbí se mi, jak jsi to napsala, protože mi došlo, že tuhle knihu by si měli přečíst i lidé, kteří nemají s matkou dobrý vztah. Moje kamarádka třeba tuhle knihu odmítla číst právě kvůli svému komplikovanému vztahu s ní. Možná by jí naopak pomohlo... každopádně já tuhle knížku dala k padesátým narozeninám mojí mamce a obě jsme si o ní pak hrozně hezky popovídaly :) chystáš se na Edith další knihu? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama