Konečně klid

21. prosince 2011 v 20:51 | Brabikate | Zápisník

Právě teď mi začínají Vánoce! Před dvěma hodinami mi skončila škola, před hodinou jsem v přelidněném Tescu na Andělu koupila poslední dárek a teď už mám úplné volno - jen ještě přijet z koleje domů, všechny ty dárky zabalit a jsem naprosto připravená na Štědrý den! :-) Znám sice pár lidí, co mají všechno hotovo už několik týdnů, ale to není můj styl... Jak se říká, co můžeš udělat dnes, odlož na pozítří - a máš dva dny volno! :-) Občas se tenhle přístup člověku vymstí, ale prokrastinace je bohužel vážná nemoc a není snadné se jí ani při nejlepší vůli zbavit. Už je to bohužel tak.

Celý prosinec byl neuvěřitelně hektický, tak doufám, že alespoň teď až do toho Silvestra bude klid a nikdo po mě nebude nic chtít. Žádný referát do školy, žádné běhání po obchodech, toho už bylo dost.

Poslední předvánoční víkend jsem včetně pátku strávila na brigádě. Už jsem tu o ní letmo psala. Dostala jsem velké červené triko, bílou kšiltovku a rozdávala jsem po obchodním centru letáčky. Práce nic moc, ale za ty peníze jsem to snad ani nemohla nevzít. Navíc jsem se v sobotu naučila takový grif, že jsem rozdala i většinu letáčků na neděli, takže jsem druhý den zvolnila a víc než polovinu času jsem se jen tak procházela po obchodech a stejně za to dostávala zaplaceno. Nicméně jsem i přesto ráda, že tam už nemusím.

Zítra se po dlouhé době uvidím s Aničkou, spolužačkou z gymplu. Už jsme se zase neviděly celou věčnost. Kátěnka, tak mi nikdo jiný neříká, jen ona (i když vlastně jich je víc, ale Anička byla první! :D). Už se nemůžu dočkat! :-) A v pátek se chci pustit do našeho kokršpanělího chundeláče a ostříhat mu všechny ty zplstnatělé kusy srsti, ale už vidím, jaký to s ním bude boj. Kromě toho si budu jen číst, dívat se na filmy a odpočívat...

A pak už bude Štědrý den!

Hm, najednou všechno vidím pozitivně.

Snad jen jedna věc je smutná. Nechci vás tu balamutit nějakou falší a kýčovitými gesty, které se na nás v těchto dnech valí snad odevšad. Ke všem těm statusům, svíčkám, videím a fotografiím už ani není co dodat, snad jen přikývnout a někdy souhlasit. Nemůžu si ale odpustit zopakovat jedno milionkrát opakované heslo... Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Už je to ohrané, že? Ale je to ta nejhezčí věta, kterou znám. Neříkám, že je pravdivá, bohužel mnohdy to dopadá úplně obráceně. Ale dokud tu větu budeme znát, dokud ji budeme chápat a řídit se jí, bude svět to nejideálněšjí místo k žití. Děkuju za lidi, jako byl Václav Havel.

A to je pro dnešek vše.