A ten kolotoč se zase roztáčí...

7. října 2011 v 14:58 | Brabikate | Zápisník

První týden školy mám za sebou. Slovo týden bych ale měla dát nejspíš do uvozovek - tentokrát se mi škola vešla do pouhých 3 dnů a během následujících měsíců budu tedy v Praze pobývat jen od úterý do čtrvtku. Na druhou stranu jsem ale během toho prvního týdne zjistila, že o co méně času budu v Praze, o to více mě čeká domácích příprav na jednotlivé semináře a přednášky, takže s tím volnem to zase tak růžově nevypadá.

První týdny jsou spojené s tím, že člověk musí si musí se začátkem roku zařizovat nejrůznější organizační záležitosti - kolej, tramvajenku, kupón na další akademický rok, potvrzení o studiu, studentskou kartičku na cesty z/do Prahy, dohánění dalších kreditů, aby jich bylo co nejvíce... atd. atd. Sice je to všechno mnohem jednodušší než loni v prváku, kdy jsem netušila, kde co shánět, ale stejně se ten první týden člověk nezastaví.

Např. v úterý jsem přijela do školy 20 minut před první přednáškou, a tak jsem si řekla, že si půjdu na studijní podat evidenční list, abych dostala kupón na další rok. Přišla jsem tam, vytiskla jsem si lísteček s pořadovým číslem (jako v bance), prodrala se tou hromadou lidí na chodbě a šla si najít volnou sedačku. 20 minut jsem čekala, ale na řadu jsem stále nepřicházela. Tudíž jsem se zvedla a šla jsem na přednášku.

Přednáška měla 45 minut, po ní jsem měla v plánu si jít opět sednout před studijní oddělení. Vzhledem k tomu, že jsem měla dost času, doufala jsem, že tentokrát to už vyjde! Opět jsem si vytiskla pořadové číslo, opět jsem se prodrala davem a opět jsem si sedla a zadívala se na obrazovku s velkými digitálními číslicemi oznamujícími, které pořadové číslo má jít na řadu. A světe div se, zrovna v tu chvíli zablikalo to číslo, které jsem si vytiskla ještě před přednáškou! :D Takže jsem se rychle sebrala a šla ke své studijní referentce, ta mi dala kupón a já to měla všechno zařízené. Seděla jsem jen pár sekund a rovnou jsem šla na řádu! Měla jsem vážně štěstí - přijít třeba jen o půl minuty později, budu tam čekat ještě hodně dlouho. :-)

Další velmi pozoruhodná věc, při které mám pocit, že za tím stojí nějaká vyšší síla, je fakt, že mi příští týden ve středu odpadají (nezávisle na sobě!) všechny přednášky a semináře, které jsem si zapsala. Víte, já totiž budu mít ve středu narozeniny...

Když jsem od první vyučující slyšela, že za týden přednáška odpadá, řekla jsem si - tak fajn, alespoň si trochu přispím! Když to říkal vyučující po ní, tak jsem si řekla, že to je vážně milé, že budu mít takový volnější den. Ale když už jsem to ten den slyšela třikrát, tak už se mi tomu ani nechtělo věřit! :-))

Navíc to vypadá, že letos o zajímavé a prakticky využitelné předměty nebude nouze. Nejvíc ze všeho mě zaujala Nakladatelská teorie. Vyučuje ji Vladimír Pistorius (externí spolupracovník FF UK, především ale člověk stojící za nakladatelstvím Pistorius & Olšanská). Byl to jeden z předmětů, na které jsem se od začátku studia těšila a doufala jsem, že se mi někdy vejde do rozvrhu - je to totiž specializační předmět, u kterých je někdy potíž je skloubit se zbytkem rozvrhu. Po první hodině mám dojem, že zatím zajímavější a skutečně reálně využitelnou přednášku jsem ještě neměla. :-) Samozřejmě ne je toho názoru, ale já bych opravdu chtěla vidět svou budoucnost někde v takovémto zaměření... ale kdo ví... V letním semestru na přednášku navazuje seminář Nakladatelská praxe, při kterém se skutečně vydává několik knih, tak doufám, že si to budu moci vyzkoušet. :-)

Obávám se ale neuvěřitelně rozsáhlého seznamu literatury, kterou si máme načíst. Abych to stihla, měla bych číst od rána do večera a nedělat nic jiného! Ale takové kvantum literatury způsobí jen to, že se mi nechce pak ani do jedné z nich... Mám pocit, že mnohem víc člověku dá to, když přečte méně knih, ale čte je více do hloubky a má možnost o nich přemýšlet. Pročítat stovky knížek ročně a nemít z nich přitom skoro žádný zážitek, to je docela smutné, nezdá se vám? Ale asi to prostě ke studiu patří.