6. července 2011 v 18:21 | Brabikate
|
O Jane Austenové píši a mluvím jako o jedné ze svých nejoblíbenějších spisovatelek, ale ještě jsem jí nevěnovala žádný článek! Dnešním článkem se tento nedostatek pokusím napravit. Povím vám tu, jak jsem se k Jane Austenové dostala, proč se mi líbí a proč by se mohla líbit i vám. Povím vám, komu ji doporučuji a komu ne. Ale ať se vám Jane Austenová líbí či nikoli, znát byste ji měli všichni! Vždyť je to klasika ze všech nejklasičtější... ;-)
Poprvé jsem knížku od Jane Austenové držela v ruce ve 14 letech. Z knihovny své starší sestry jsem tehdy vytáhla jistou knihu s tmavými deskami a zlatavým nápisem Pýcha a předsudek a ptala jsem se, o čem to je. A sestřčika řekla zkus to, mohlo by se ti to líbit. A tak jsem to zkusila. Do té doby jsem četla takové ty romány pro náctileté nebo historické romány od Barbary Woodové, také Harryho Pottera a Pána prstenů... Jednoduše řečeno, Jane Austenová pro mě byla jako zjevení z jiného světa. Z jiného světa, ale z krásně jiného!

A tak to začalo. Po
Pýše a předsudku jsem ve sladkém opojení navštívila knihovnu v Lounech a postupně přečetla všechny další romány od Jane Austenové. Pár jsem jich i dostala doma a ty tu teď stojí v mé vlastní knihovně. O rok později - pozor, dostáváme se do roku 2005 - byl ve Velké Británii natočen film Pýcha a předsudek s mou oblíbenou
Keirou Knightley v hlavní roli a já začala objevovat i další filmová zpracování (a nadále je objevuji). Obzvlášť doporučuji minisérie od BBC, ty jsou téměř dokonalé.
Ale proč zrovna Jane Austenová?
Ono se to vlastně těžko vysvětluje - pro správné pochopení se to musí zažít - v tomto případě přečíst. Ale trochu se vám to pokusím přiblížit.
Jane Austenová žila v Angli na přelomu 18. a 19. století a o tomto prostředí a období také píše. Jejími hrdinkami (ano, v první řadě jsou to především hrdinky, nikoliv hrdinové) jsou dívky kolem dvaceti let (někdy jim je o pár let více, jindy zase méně) a většinou nějakým způsobem tak úplně nesplňují požadavky tehdejší sešněrované společnosti. Jsou ironické. Jízlivé. Někdy prostořeké. Na tehdejší dobu na ženu až neslušně inteligentní.
A Jane Austenová nechá takovéto bytosti zahnat do úzkých. Nechá je zamilovat, poplést jim hlavu. Dělat rozhodnutí, která se jim vymstí. Hrát stejné divadlo, jakému se o pár kapitol dříve ještě vysmívaly. Jsou to kolotoče čajových dýchánků, procházek v parku, plesů, žádostí o ruku, odmítnutí, milostných i rozhněvaných dopisů... A Jane Austenová to vše vypráví tak lehce - napůl vážně, napůl s ironií - že vás to pohltí, ani nevíte jak. Pokud jste jen trochu empatičtí, rozbuší se vám srdce úplně ve stejných chvílích, jako jejím hrdinkám.
Jsou lidé, kteří v Jane Austenové opravdu vidí jen tlachání na čajových dýcháncích a řešení toho, kdo se za koho provdá. A takových lidí je vlastně poměrně dost. Jenže dívat se na Jane Austenovou jen tímto pohledem - to je zbytečná škoda. Ale pokud máte rádi příběhy s dobrými konci, nad romantickými scénami se vám většinou nezvedá žaludek (záleží pochopitelně na zručnosti spisovatele) a představa viktoriánského anglického venkova vás nenudí k smrti, bude se vám svět Jane Austenové líbit.
Není to červená knihovna. Žádné vášnivé polibky. Žádná bujná poprsí a ani svalnaté hrudě v rozhalených košilích. Toho se nebojte. Ale počítejte s tím, že o lásku tu jde "až" v první řadě, společenská kritika a jemná ironie je spíše kořením, kterým se tyto knihy liší od jiných a které dává těmto příběhům další rozměr.
Pokud tedy ve vás romantická duše nedřímá, Jane Austenová zřejmě nebude vaším šálkem kávy.
PŘEHLED DÍLA JANE AUSTENOVÉ:
- Pýcha a předsudek (1813)
- Rozum a cit (1811)
- Mansfieldský park/Mansfieldské panství (1814)
- Emma (1815)
- Northangerské opatsví (1818)
- Anna Eliotová (1818)
- Lady Susan (1793-4) - novela v dopisech
- Sandition (1817) - nedokončený román, dokončila jej Marie Dobbsová
Z výše uvedených mám nejradši Pýchu a předsudek a Emmu. Ostatní romány rozhodně taky nejsou špatné, ale pokud váháte, po kterém z děl sáhnout, raději nejdřív po Pýše a předsudku či Emmě. Je dost možné, že pokud by se vám do rukou dostal jako první Rozum a cit či Anna Eliotová, tak už byste na ty větší poklady nemuseli mít chuť.
Jane Austenová inspirovala i mnoho dalších tvůrců, kteří se rozhodli její dílo rozvinout (jestli udělali dobře, nebo ne, to nechám na vašem posouzení):
→ Elizabeth Astonová: Dcery pana Darcyho - volné knižní pokračování Pýchy a předsudku
→ Lost in Austen - čtyřdílná série o tom, kterak se dívka z 21. století propadla do světa Jane Austenové a jak v něm obstála
→ Láska podle předlohy (The Jane Austen Book Club) - film z roku 2007
→ Pride and Prejudice and Zombies - film plánovaný na rok 2013, popravdě... obávám se, co z toho vzejde!
→ Vášeň a cit (Becoming Jane) - film o Jane Austenové z roku 2007 s Anne Hatheway a Jamesem McAvoyem
...a mnohé další.
A co vy? Máte rádi Jane Austenovou? Hlasujte v anketě.
(zdroje obrázků: csfd.cz, bux.cz, hamleyhall.de)
No jo, Jane. Četla jsem od ní jen Pýchu a Předsudek (cca. 3 roky zpět), je to úžasně čtivá kniha a určitě se chystám na další.