Jsou generace, které vyrostly na Rychlých šípech, na Verneovkách, Foglarovkách či Vinetouovi. Já se hrdě hlásím k tomu, že jsem vyrostla na Harrym Potterovi. Na knížkách, filmech, fanfiction povídkách a dalším humbuku kolem toho. Filmový i knižní Harry rostl společně se mnou a já to všechno prožívala jako žádný jiný příběh předtím. A teď je tu poslední film, žádný další už nebude. Samozřejmě, že když jsem zjistila, že v Lounech budou promítat půlnoční premiéru, musela jsem tam také být!
Následující "recenzi" filmu berte prosím jako zhodnocení pro zasvěcené, kteří již četli knihu. Pokud mezi takové nepatříte a chystáte se na film jít, doporučuji následující řádky raději nečíst.
Přestože je Harry Potter mou srdcovou záležitostí, do kina jsem přicházela s poněkud rozporuplnými pocity - obávala jsem se, že poslední díl bude jen pouhopouhou rozsáhlou bitvou plnou digitálních efektů, proudů světel a padání kamenů bradavických zdí, a takové typy filmu nejsou zrovna mým šálkem kávy. Nicméně den před premiérou mě napadlo pročíst si čtyři recenze, na něž odkazovalo ČSFD.cz (teď už jich je tam pochopitelně mnohem víc), které mi moji původní představu alespoň částečně poupravily k lepšímu.
Sedli jsme si do sedaček a téměř vzápětí začali promítat film. Žádné reklamy před filmem, žádné video o tom, že máte mít vypnuté telefony a nerušit sousedy - rovnou záběr na Voldemorta, který se právě zmocnil bezové hůlky. Úvod či shrnutí předchozího dílu se také nekoná a opravdu to působí dojmem, že to je pouze 1 film rozdělený do dvou částí, nikoliv dva samostatné filmy.
Děj připomínat nebudu, čtenáři knihy ho beztak znají, fanoušci dokonce i nazpaměť. Víte, ono je teď pro mě těžké psát nějaké objektivní zhodnocení, když právě stojím na místě člověka, který je víc než polovinu svého dvacetiletého života fanouškem Harryho Pottera a který do kina šel jen s minimálním očekáváním, načež jej film až na několik momentů neustále příjemně překvapoval! Navíc hlásek v mé hlavě mi při sledování stále našeptával užij si to, tentokrát je to už úplně naposledy.
A já si to opravdu užívala. Bitva i příprava na bitvu rozhodně nepůsobila jako přehlídka digitálních dovedností tvůrců filmu. Jedním z mých největších příjemných překvapení byla velmi dobře propracovaná psychologie hlavních postav - opravdu jsem prožívala s Harrym každou jeho chvíli, stejně tak s Ronem, Hermionou, Lenkou, Nevillem a také s mým oblíbencem Severusem Snapem. A rozhodně nesmím zapomenout ani na samotného Voldemorta. Tyto postavy byly ve filmu dle mého znázorněny skutečně přesně tak, jak měly být, a po prvním zhlédnutí nevím o ničem, co bych jim vytkla.
A právě tato dobře propracovaná psychologie hlavních postav je pro mě nejspíš tím nejdůležitějším, díky čemu jsem si film vychutnávala od první do poslední chvíle, přestože pár nedostatků film určitě má. Například to, že i když příprava na bitvu vypadá opravdu velkolepě, samotná bitva tolik velkolepá není. Vidíte sice bortící se věže, bojující kamenné strážce Bradavic s rozzuřenými obry a čaroděje v urputných soubojích, jenže všechno je to takové spíše anonymní - záběr na vám známou postavu je vždy jen letmý a zemřít zde uvidíte snad jen záporáky. Skutečná atmosféra bitvy, ve které umírají vaši oblíbenci, tedy v celé své hrůznosti a strachu, jde mimo vás. Stejně jako v knize se o mrtvých dozvídáte až po bitvě, přičemž pohled na truchlící i na mrtvé je sice smutný, ale rozhodně na vás nedoléhá takovou silou, jakou by mohl a jakou by si dané postavy zasloužily.
Kromě nedokonalé atmosféry bitvy jako celku tam byly ještě další dva momenty, které mě zarazily. Prvním z nich je scéna, kdy Harry definitivně poráží Voldemorta - tedy ten nejvelkolepější moment, ke kterému všech sedm dílů směřovalo. Mám pocit, že tato scéna by si zasloužila mnohem větší dramatičnost. Harryho červené světlo zde prostě jen přetlačí Voldemortovo zelené světlo, načež se Voldemort zapotácí, jeho hůlka vyskočí k Harrymu a... Právě v ten okamžik jsem si nebyla jistá, co se vlastně stalo. Je už mrtvý? Ale Harry přece nepoužil smrtící kletbu. To ho zabije jen kouzlo Mdloby na tebe? Po několika vteřinách se ale Voldemort začne rozpadat na tisíce malých kousků a je to jasné - je mrtvý. Není to špatná scéna, ale čekala jsem, že to bude ten nejdramatičtější okamžik ze všech, což ale nebyl.
A druhým zarážejícím momentem pro mě byla závěrečná scéna po 19 letech. Pokud se chystáte na film jít, předem se připravte, že to prostě bude sladké až na půdu a navíc herce, které jste před okamžikem viděli jako čerstvě dospělé teenagery, najednou vidíte jako o generaci starší lidi objímající své ratolesti a potlačující slzy nad tím, jak už nám ty naše děti vyrostly. Působí to opravdu podivně uměle, nepřirozeně - v lepším případě směšně, v horším trapně. Ale možná že když se na tohle duševně připravíte a budete s tím počítat, nakonec i ve vás vyvolá závěrečná scéna nostalgické vzpomínky.
A pak najednou plátno zahalí tma. Trvá to několik sekund, než se objeví první titulky. A během těch několika sekund - ve tmě a v tichu - vám to najednou dojde. Je Konec.
A je to tak definitivní! Žádný konec s malým k, který byl na konci každého dílu. Je tu Konec a Harry Potter s vámi už dál nepůjde.
Scén, které bych chtěla vyzvednout, je také několik - úprk na drakovi z Gringottovy banky a všechny ty zbourané střechy a komíny a následné plachtění nad Londýnem, to byla první chvíle, kdy jsem z hlavy vypustila všechny své původní obavy a naplno si užívala film. Dál pak několik působivých scén zobrazující přípravu na bitvu - vypouštění ochranných kouzel, vzrůstající napětí aktérů, úzkost a všichni ti "temní bojovníci" na straně Voldemorta. Připomnělo mi to atmosféru před bitvou o Helmův žleb v Pánu prstenů (až na to, že Bradavice mi přirostly k srdci mnohem více než nějaký Helmův žleb). Dále pak záběry ze samotné bitvy, hledání diadému v Komnatě nejvyšší potřeby, záchrana Malfoye, "sblížení" Rona a Hermiony a jeho hlášky provázející celým filmem... Takto bych mohla pokračovat dál a dál, protože dobrých scén tam bylo opravdu mnoho a já ten film potřebuji vidět alespoň dvakrát, abych se na něj mohla dívat více kritickýma očima.
Co se týče srovnání knihy a filmu, tak jako vždy tu je dost věcí, které si filmoví tvůrci vytvořili podle svého - tu něco ubrali, jinde zase přidali či předělali. Dle mého tam ale nic, co by nějak uškodilo filmu. Naopak, já jsem vždy ráda, když film přinese něco nového a otrocky se nedrží knižní předlohy. Za prvé film nemůže působit stejnými nástroji na diváka jako na kniha na čtenáře. Prostoru je málo a dlouhé vysvětlování ve filmech je jen na obtíž. Za druhé, pro mě je důležité zachování atmosféry - a pokud to znamená, že Harry místo toho aby sáhodlouze vysvětloval, jak přišel na to, že diadém se skrývá zrovna v této dřevěné šperkovnici, prostě jen slyší pískání (které je navíc i nakonec vysvětleno) a jde za ním, nemám s tím vůbec žádný problém. A za třetí, jsem ráda, když je film v něčem jiný, protože přestože příběh znám, je pro mě v něčem nový a překvapivý.
Harry Potter a Relikvie smrti - část 2 je film skutečně velkolepý. Po jednom zhlédnutí nejsem schopná říci, zda se mi líbil více než jiné díly - co ale říci můžu, je to, že jsem byla opravdu příjemně překvapená, a mám za to, že Harry Potter získal takové finále, jaké si zasloužil.
Ale jak víte, já jsem jeden z těch bláznivých fanoušků. Možná ze mě mluví jen prosté okouzlení příběhem. Možná budu mít za pár týdnů mnohem střízlivější názor. Ale možná taky ne. ;-)
A co vy? Chystáte se na Harryho Pottera? Nebo už jste jej také viděli? A jaký je váš názor?
zdroj obrázků: http://www.reelzchannel.com
ale asi se mi víc zamlouvají díly od čtyřky dál, kdy už to nejsou takové barvené pohádky, ale má to takový temnější až hororový nádech - což tyhle poslední dva filmy mají bez debat.
(Ano, jsem dítě potterovské) 
ale jinak to moc optimisticky tedy nevidím... Nebo máš nějaké ještě další informace? Jestli ano, ráda si je přečtu. 
Pesimista co žije | 
Ikdyž nebudu vést debatu o tom, jak moc to 3D bylo 3D. Jinak to bylo velice důstojné zakončení ságy. Až tedy na pár trapných momentů, které byly podle mě:
brabikate@seznam.cz
Chystám se a také nevím, jestli se mám spíš těšit, nebo obávat :) Ale asi se spíš těším :)