Už delší dobu jsem se chtěla s touto klasickou upírskou postavou blíže seznámit - zatím jsem totiž neviděla ani filmové zpracování a ani nečetla knihu. A teď jsou prázdniny, ideální čas na čtení hororů… Obzvlášť v těch uplynulých pošmourných dnech a nocích, deštích a bouřkách je na čtení ta správná atmosféra. A ano, nejdřív kniha, potom film. ;-)Román Dracula (či také Drákula) byl v angličtině poprvé vydán na sklonku 19. století. Napsal jej Bram Stoker, irský spisovatel žijící v letech 1847-1912, který se při psaní nechal volně inspirovat legendami a lidovými pověrami o upírech, ale zároveň vycházel i z několika ověřených faktů o skutečně žijícím hraběti Draculovi z 15. století. V rámci doposud vydané literatury se ale upírskou tématikou inspirovat nemohl - jeho Dracula je totiž právě oním stěžejním dílem, které upíry přivedlo do literárního světa.
Román je psaný velmi zajímavou formou - jedná se totiž o soubor deníkových zápisků několika různých lidí, jejich korespondence a několika výstřižků z novin. Já osobně právě tento vyprávěcí způsob oceňuji, protože čtenářovi umožní vhled přímo do myslí jednotlivých postav, ale zároveň to není nikdy vhled nestranný, takže čtenář musí číst mezi řádky. A právě tato nutnost čtení mezi řádky jen stupňuje záhadnost, kterou je už tak celý upírský příběh prosycen.
U záhadnosti ještě chvíli zůstaneme. První kapitoly, kdy mladý právník Harker přijíždí do tajemného zámku Dracula kdesi v lesích Transylvánie a píše si o tom do svého deníku, jsou na celé knize tím nejlepším. Vlci, zámek, podivné Draculovo chování, zamčené dveře, zákazy… Napětí ve vás graduje a způsobuje, že se od knihy nemůžete odtrhnout, dokud…
…dokud se neprokoušete ke kapitolám následujícím. Jakmile totiž příběh pana Harkera dospěje ke své nejnapínavější fázi, čtenáře čeká skok do jiného světa - do Anglie. I v těchto končinách je příběh Draculy a jeho protivníků sice velmi dobrodružný a napínavý, ale o skutečně hororový příběh se už podle mého názoru nejedná.
Skok není pouze v prostředí, ale i v postavách. Místo deníku pana Harkera čtete najednou dopisy a deníkové zápisky jeho snoubenky Miny, její přítelkyně Lucy, ředitele psychiatrické léčebny Dr. Sewarda (jeho zápisky jsou snad ze všech nejzajímavější), lorda Godalminga, pana Morrise a stárnoucího vzdělance Van Helsinga.
Všechny tyto postavy jsou kladné, a to naprosto bez výhrady. Zmiňovaní muži jsou dokonalými džentlmeny oplývajícími těmi nejvyššími fyzickými i duševními silami, jaké si umíte představit. Stejně tak se obě mladé ženy, Mina i Lucy, svými povahovými kvalitami blíží světicím. Všichni jsou krásní a silní, pokorní i odvážní, milující a nesobečtí - jednoduše dokonalí! Ehm, ehm… cítíte-li z předešlých vět ironii, cítíte ji správně. Nemůžu se zbavit dojmu, že té dokonalosti bylo zkrátka až moc. Postavy kvůli tomu působí poněkud plochým a nereálným dojmem, a kdyby se přece jen občas zachovaly nesprávně a nebyly tak přeuměle dokonalé až do morků kostí, člověk by se snadněji vcítil do jejich osudů.
Kromě přehnané vyumělkovanosti kladných hrdinů jsem ještě narazila na několik momentů, které mi připadaly nedomyšlené a nelogické a trochu mi tak bohužel pokazily celkový dojem z celého díla, rozepisovat je tu ale nehodlám - snad jen kdyby někdo projevil zájem.
Můj dojem je totiž veskrze pozitivní - četba Draculy je napínavá a dobrodružná, bavilo mě knihu číst a potěšila mě forma, jakou je kniha sepsána. Na druhou stranu jsem ale očekávala, že se onoho děsivého hraběte Draculy, který to všechno vlastně odstartoval, budu bát o trochu více.
Hodnocení: 60-70% (nemůžu se rozhodnout!)
________________________________________________________________________________________
Knihu, např. v dvojjazyčném česko-anglickém vydání, můžete zakoupit v internetovém knihkupectví Arara.cz.
zdroj obrázku: Amazon.com
fakt krásny dess máš.
Jinak máš krásný blog.. 
, ale oproti buznám ze Stmívání je tento Drákula něco jako dobrman a Edward dejme tomu čivava...prostě podlě mě to je tak na 92% hodnocení. Musím si to zase někdy přečíst.
Ale já očekávala záporáka všech záporáků, takže realita mě pak trochu zarazila. Pak se mi nelíbilo, že všechny ty postavy jsou tak jednoduché. Jsou jako přes kopírák. Všichni úžasní, skvělí, dokonalí. Dál mě dosti zarážel fakt, že když se nad některými událostmi v příběhu zamyslíš, tak prostě nedávají smysl. Třeba to, že když Dracula přijel do Anglie, tak to bylo zrovna na místo, kde čirou náhodou pobývala Mina a Lucy. A jeden z nápadníků slečny Lucy má opět čirou náhodou svou léčebnu zrovna vedle domu, který Dracula koupí. Jednou z Draculových prvních obětí je čirou náhodou nejlepší přítelkyně Harkerovy snoubenky. Jednoduše... ať se Dracula hne kam chce, všude NÁHODOU narazí na skupinu lidí kolem Harkera.Z celé velké a lidnaté Velké Británie narazí vždy zrovna na ně. Jasně že pro fungování příběhu je tohle nutné, ale reálně (pokud přijmeme existenci upírů 
veronika | 27. července 2011 v 0:10 | 
brabikate@seznam.cz
Četla jsem tuto knihu a dokonce jí mám doma. Mám jí ve slovenštině, v době kdy jsem jí sehnala, česky nevyšla. Problémy mi to nedělalo, mám takových knih vydaných na Slovensku víc. Je to už hodně let a já vzpomínám, jak mě tehdy kniha nadchla.
Hodnocení knihy je super - za 5*