O seriálech

10. ledna 2011 v 22:21 | Brabikate | Zaujalo mě

Jakožto odreagování od učení jsem napsala jeden článek, který se učení netýká ani trochu. Vznikal několik měsíců, vždy jsem napsala pár vět a zase jej poslala do lovišť rozepsaných článků, a nakonec dospěl až do této finální veze. Jak je možno usoudit z nadpisu, je to článek věnovaný seriálům. A to ne serialům ledajakým - je věnovaný seriálům, které mě osobně z nejrůznějších důvodů za posledních deset let nějak silněji ovlivnily, zasáhly a chytly.

Než je tu ale začnu kousek po kousku rozebírat, chtělo by to i nějaké všeobecné zamyšlení, co říkáte? Proč nás seriály vlastně tolik táhnou? A proč seriály vzbuzují i tolik odporu?

Největším esem v rukávě odpůrců seriálů je fakt, že seriály (pokud jsou dobře natočené) vzbuzují ve svých divácích jakýsi druh závislosti. Úkolem několika prvních dílů je zaujmout diváka, nechat ho ztotožnit se s hlavními postavami a co nejvíce jej zasáhnout dějem. Pokud toto první díly splní a následující díly v nastavené laťce pokračují (či nátlak na diváka ještě zintenzivní), je divák jejich. V tu chvíli totiž divák o seriálu přemýšlí i v průběhu svého běžného dne, je zvědavý, co se bude dít dál. Chce vědět víc, vidět další díl a... Závislost je vytvořena.

Není to ale nic nového - stejně to funguje například i u knih. Ona vytvořená závislost je právě tím, co nám říká, abychom si sedli a rozečtenou knihu opět začali číst. A koneckonců stejná závislost způsobuje i pocity rozladěnosti ve chvíli, kdy se nám zasekne rozkoukaný film či neslyšíme pointu vyprávěného vtipu. Začátek nás ve všech těchto případech zaujal a my jsme zvědaví, co bude dál.

V případě seriálů si vytvořenou závislost většinou uvědomujeme. Odpůrcům seriálů, jak jim v tomto článku souhrnně říkám, je jakákoli takováto závislost nepříjemná, a proto než aby s sebou nechali manipulovat, raději se na seriály pro jistotu nedívají. A já je chápu! Kolik času bych za posledních deset let ušetřila, kdybych žádné seriály nesledovala! Na druhou stranu si ale myslím, že ne každá závislost je špatná. Pokud je to závislost, která neničí vaše zdraví a naopak obohacuje vaši fantazii či vám pravidelně zlepšuje náladu, proč se jí za každou cenu bránit? Pokud to se seriály nepřeženeme (tedy pokud seriály nepovažujeme za smysl svého života, ale za prostředek k relaxaci a odreagování), mají ve většině případech příznivý vliv na naši psychiku.

Se seriály taky ruku v ruce chodí jistý předsudek, kterým je spojování seriálů s pokleslostí. Seriály jsou prý pokleslé, dlouhé, nekonečné, plytké atd. atd. Nejsem taková autorita, abych mohla rozhodnout a říci: "Ne, tak to vůbec není." Možná to tak je. Ale můj názor je takový, že stejně jako knihy jsou nejrůznějšího druhu, délky a kvality, tak stejně je tomu i u seriálů. Můžeme sáhnout po seriálech typu Ordinace v růžové zahradě, ale i po seriálech typu Jistě, pane ministře či Pýcha a předsudek. Je to široká škála a kdo touží po pokleslé zábavě, může ji mít. Že většina seriálové produkce je právě taková, to už je záležitostí poptávky.

Eh, nakonec to mé úvodní zamyšlení zabralo víc odstavců než jsem myslela. Snad mi takhle půjdou psát i práce, které mě čekají napsat do školy. :-)

Teď už k samostatným seriálům, které mě za posledních deset let (z nejrůznějších důvodů) nejvíce zaujaly. Pořadí je čistě náhodné.

Gilmorova děvčata - část mého dospívání je s tímto seriálem dosti pevně spojena. Je pravda, že poslední série šla svou kvalitou prudce dolů, ale to jsem tvůrcům velkoryse odpustila a nadále patří k mým oblíbencům. Postava Rory mi byla (a vlastně stále je) velmi blízká, trochu jsem se v ní viděla (dokonce mi bylo jednou řečeno, že jsem stejná "Mary" jako ona), Lorelei mě neustále bavila svým humorem a Luke (a taky Jess) pro mě byli dalším ztělesněním mých nepochopených hrdinů.
Přátelé - ti mě provázejí mým životem už skutečně dlouho. Sledovala jsem je už v devadesátých letech se svou starší sestrou, zatímco moji vrstevníci ještě vůbec netušili, o co se jedná. Neříkám, že jsem v té době chápala všechny vtipy, ale i tak mě to bavilo. :-) Pak přišla další vlna, kdy i moji vrstevníci seriál začali sledovat, a v těch časech většinou každodenní konverzace začínaly následující větou: "Tak co, koukal/a jsi včera na Přátele?" Přátelé se stali klasikou a myslím, že mě nikdy nepřestanou bavit.
O. C. - tenhle seriál jsem také sledovala docela urputně. Bavil mě, chytnul mě, ale... Když se na něj zpětně ohlédnu, nevzpomínám na něj s takovou nostalgií jako na jiné. První dvě série byly povedené, ale potom už šla kvalita prudce dolů a já seriál sledovala spíš už jen ze setrvačnosti.
Jak jsem poznal vaši matku - záležitost posledních několika měsíců. Tento seriál to se mnou neměl jednoduché, zpočátku jsem mu nějak nemohla přijít na chuť. Teď už si ale vůbec neumím představit, jak to bylo možné! Skvělý seriál.
Teorie velkého třesku - i tento seriál sleduji až v posledních měsících a i tomuto seriálu jsem hned tak nepřišla na chuť. O něco bližší je mi zřejmě HIMYM, ale i Big bang nasadil laťku hodně vysoko.
Dawsonův svět - seriál mého časného dospívání! :D V takových třinácti letech jsme tento seriál doslova uctívali. Pamatuji si, že ve třídě nad námi si dokonce na Dawsnův svět hráli. Vybavuji si, že bylo období, kdy jsem si strašně moc přála vypadat jako Joey Potterová! :D No, ehm... O to větší bylo mé zděšení, když jsem nedávno viděla několik dílů tohoto "kultovního seriálu"! Bože, vždyť je to taková slátanina! :D Ale i tak své místo tu má. ;-)
Četnické humoresky - první a jediný český seriál, který se tu ukáže, bohužel. Skvělý a téměř geniální seriál z produkce České televize. Víc takových seriálů, víc!
Pýcha a předsudek - nejedná se o seriál žádné "epochy mého života", byla to jednorázová věc, protože má jen několik dílů. Ale je to seriál tak dokonalý a tak dobře zpracovaný, že jsem jej nemohla vynechat. Navíc v hlavní roli pana Darcyho tu figuruje Colin Firth, můj anglický oblíbenec.
Hotel Babylon - nic, co by vás chytlo a už nepustilo, ale zato velmi zajímavý pohled do vnitřního fungování hotelu, o kterém se běžným lidem většinou ani nesnilo. Nejedná se o dokumentární seriál, jak by se mohlo zdát, naopak... Kromě běžných provozních problémů takovéhoto hotelu to byla i sonda do myslí a srdcí těch, kteří v něm pracují. Z produkce BBC, takže kvalita (téměř) zaručena. ;-)
The Vampire Diaries - o tomto seriálu jsem psala již v tomto článku. Je to úplně jiný typ seriálu, než jsem kdy sledovala, ale naprosto mě dostal. Pustila jsem si jej z nudy, naprosto jsem nečekala, že by mě mohl zaujmout... A možná právě proto se mu to tolik podařilo. Jestli jsem si v poslední době vytvořila nějakou závislost na seriálu, tak je to tento. ;-)
Simpsonovi - klasika, kterou můžu sledovat pořád. Vtipná, barevná, mnohavrstevnatá podívaná, která ani po dvaceti letech neztratila svoje kouzlo.