Už nejsem teenager

14. října 2010 v 17:56 | Brabikate |  Zápisník
V úterý jsem měla narozeniny. Byly to vůbec první narozeniny, které jsem netrávila doma. Trochu jsem se obávala, že to bude smutné a ne tak krásně sváteční jako doma, ale nakonec na žádný smutek nebyl čas... A ani chuť. :-) Nebudu tu ale popisovat, jak jsem ty své narozeniny oslavila, ale... Co to pro mě vlastně znamená, že mi je dvacet? Znamená to vůbec něco?


Dvacet let. Vážně jsem tady dvacet let? Pamatuji si, že mi to vždycky připadalo jako hrozně vzdálená budoucnost. Že jsem si sama sebe neuměla představit jako dvacetiletou! Byla to hrozně podivná představa. Myslela jsem si že budu už hrozně jiná! Skoro jiný člověk!

Jenže světe div se, já si jiná nepřipadám... No, možná v něčem ano - v názorech (i když pořád nejsem ten typ, který si nikdy nepřipustí, že by ve svých názorech nemusel mít pravdu), v tom, jak znám sama sebe. Taky se mi čas od času stává, že ztrácím své růžové brýle, a jsou období, kdy je dlouho nemohu najít - ale úspěch vidím v tom, že je stále ještě hledám. Byť je růžová mnohými tak nenáviděná, tak tyhle brýle jsou to nejcennější, co máme. ;-) Bez nich by šlo všechno ke dnu.

Kde že jsme to skončili? Ano, nepřipadám si o moc jiná. Jen okolnosti mě ženou někam jinam. Na vysokou. Na kolej. Do Prahy. Osamostatnit se. Být bez rodiny. S jinými přáteli. Nestěžuji si, beru to jako fakt. A ani nejsem smutná nebo melancholická, jak jsem se obávala. Jen... Nestačím se divit a uvědomovat si ten fakt, že... Že už nejsem teenager. Že už jsem z toho vyrostla. 

Jen jsem se asi trochu spletla, když jsem si myslela, že už budu hrozně jiná. Já se vidím pořád stejně. Jen ten svět po mně chce pořád něco nového. ;-)

Přemýšlím nad tím, jestli je vůbec možné, aby se člověk nějak výrazně změnil. Možná vyvíjel, ale změnil? Aby byl úplně někým jiným, než byl před několika lety? Když se tak ohlédnu a zamyslím nad lidmi, které znám už dlouho, říkám si, že asi ne. Jádro je pořád stejné.¨

Byly to moc hezké narozeniny a být o narozeninách v Praze má taky jednu výhodu - slavila jsem je jak v úterý (s přítelem), tak ve středu (se sestrou a jejím přítelem), slavila jsem ji dokonce už i o víkendu (s rodiči a bratrem) a slavit je pravděpodobně budu i během nadcházejícího víkendu. Jsem teď samá oslava! :-) 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 15. října 2010 v 18:36 | Reagovat

Dvacet znamená jen to, že ti není devatenáct. Ani patnáct. Že jsi na začátku. Že máš to nejhezčí před sebou. (Teď si asi řekneš, to jsou kecy. Možná že jsou, ale pravdivé.)
Ale i když budeš možná rozumnější a na některé věci se dívat jinýma očima, zůstane ti schopnost blbnout a radovat se z maličkostí. A je jen na tobě, jestli si tu schopnost dáš vzít...
Krásné narozeniny, hodně sluníčkových dnů a dobrých přátel!

2 Premious Premious | 15. října 2010 v 18:53 | Reagovat

Já se měním ze dne na den! No problemo! :-D

3 veronika veronika | 15. října 2010 v 21:24 | Reagovat

asi máš pravdu, lebo podľa mňa sa človek môže za kratší čas zmeniť drasticky len ak sa mu niečo také aj stane. :-)

4 Brabikate Brabikate | Web | 16. října 2010 v 11:51 | Reagovat

[1]: Díky moc... Nemyslím si, že to jsou kecy. Vlastně skoro všichni, kterým dvacet už bylo, mi tvrdí to samé. Je to možná pravda, ale zároveň mě tohle číslo nutí ohlédnout se za tím, co už bylo. Protože za těch dvacet let se přece jen událo dost věcí...

[2]: To není pravda! :-P

[3]: A i v těchhle případech podle mě jádro zůstane stejné... Něco se v tom člověku zlomí, obalí se smutkem, nenávistí... ale uvnitř zůstane stejný. A jednou se k tomu třeba zase vrátí.

5 Blanch Blanch | Web | 17. října 2010 v 23:07 | Reagovat

Mně zase připadá, že od té doby, co mi bylo dvacet, ten živost nějak nabral rychlost a každý rok plynul rychleji a rychleji a že rok od roku jsem starší víc a víc a nejde to zastavit, kdežto v náctiletosti to všechno tak nějak trvalo déle, nevím, čím to je :)
No..můžeš říct, že už ti táhne na třicet :D

Pro mě dvacítka byla smutné ohlédnutí za náctiletostí...Působila mnohem více dospěle... a tak nějak i lidi kolem mně už chtěli, abych byla víc dospělá, což s mojí potrefeností je poměrně problém :)

Tak mě napadá - vždyť jsi v Praze.. nechtěla by ses někdy sejít? :)

6 Brabikate Brabikate | Web | 18. října 2010 v 17:19 | Reagovat

[5]: S tou dospělostí to taky takhle pociťuju... V osmnácti mi přišlo, že se nezměnilo snad vůbec nic, kdežto teď... Navíc mi to akorát vyšlo tak, že mám narozeniny hned týden po začátku školy, takže to mám s tím v hlavě spojené... No, uvidím, jak se to bude dál vyvíjet! :-)

Ráda bych se sešla! :-) Stačí dohodnout jen kdy a kde... úplně nejideálnější by bylo některé pondělní/úterní pozdní odpoledne až večer, ale jestli by to byl problém, tak i někdy jindy... Napiš mi třeba na mail, abychom se domluvili na něčem konkrétním. ;-) Vážně bych tě ráda poznala po těch letech! :-)

7 mardom mardom | 19. října 2010 v 15:10 | Reagovat

Já se připojím k Blanch, taky bych tě ráda poznala. A pro mě je pondělí nebo úterý ideální. Takže holky, jdeme do toho?

8 Brabikate Brabikate | Web | 19. října 2010 v 17:01 | Reagovat

[7]: Já jsem pro! :-)

9 Theresa Theresa | Web | 22. října 2010 v 21:54 | Reagovat

vítám tě mezi starými!! :-D

10 Laurelinad Laurelinad | Web | 25. října 2010 v 18:38 | Reagovat

Krásný to věk :)

Vrtá mi hlavou ta myšlenka - zda se člověk může změnit. Pravděpodobně ne. Ale vyvíjet - určitě ano. Pod tlakem okolností, časem, díky svému okolí - to ano. A možná, že když se člověk vyvine dost, tak už se vlastně změní. Kde je ta hranice? Jak jí může člověk poznat? Jak poznám, zda jsem se změnil, nebo jen vyvinul?

Mám o čem večer přemýšlet :)

P.S.: Až se za rok do Práglu také dokopu, tak bych se s Tebou rád setkal - teď jsem si vzpomněl na ty plány ohledně natáčení Tvé knihy HP ;)

11 Brabikate Brabikate | Web | 28. října 2010 v 12:01 | Reagovat

[10]: Samozřejmě, že se lidé vyvíjí a že nejsou stále stejní... Ale mám na mysli jádro člověka a jeho povahy, jeho elementární vlastnosti - to zůstává stejné a snad jen nějaká opravdu strašně špatná událost v jeho životě by jej dokázala změnit. Ale takový ten obal člověka, ten se mění a vyvíjí neustále...

No, to natáčení, to bylo taky docela vtipné... :D Takové plány kolem toho a pak najednou nic. :D No, třeba někdy příště, něco jiného...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama