3. Až příliš tvých pohledů

12. července 2008 v 22:30 | brabikate |  Tvoje oči ledový
Uf. Stihla jsem to. :) Prostě je tu další kapitola, nakonec ani nemusela být kratší, jak jsem si původně myslela. A nad chybami buďte shovívaví, vážně nestíhám!
I když tu nebudu, tak komentáře psát samozřejmě můžete. ;) Odpovím na ně až se vrátím.

Až příliš tvých pohledů
Dny i týdny v Bradavicích náhle utíkaly mnohem rychleji než kdykoliv dřív. Nebo alespoň Ginny se toho dojmu nemohla zbavit. Nejspíš za to mohla skutečnost, že měla neustále něco na práci - učila se, vypracovávala úkoly, věnovala se Harrymu, svým přátelům a famfrpálu a málokterý okamžik tak strávila sama, sladkým nicneděláním.
S famfrpálem za ní Harry přišel hned druhý týden školy - jakožto kapitán organizoval konkurz na kompletně nové družstvo a po ní chtěl, aby se taky zúčastnila. A ona uspěla na postu střelkyně. Bylo zvláštní být s ním teď v týmu.
Na nové profesory si zvykla během pár týdnů. Profesor Welsh, kterého měli na přeměňování, začal se zvláštní taktikou. Výuku měl zaměřenou na práci ve dvojicích, protože tvrdil, že ve dvojici se toho člověk naučí víc. Aby ale nedocházelo k tomu, že jeden z páru pracuje a druhý se veze, musel jeden z lavice každý týden o jednu lavici postoupit dopředu a pracovat tak každý týden s někým jiným. Ginny to považovala za příjemné oživení. S Harrym teď seděla na všech předmětech, takže tahle malá změna ničemu neškodila. A profesorka, kterou teď měli na obranu proti černé magii, bývala bystrozorkou a Ginny tedy neměla strach, že by je nezvládla připravit na závěrečné zkoušky.
Většinu času teď trávila se svým bratrem, s Harrym a Hermionou. Skoro se cítila, jako kdyby k nim patřila odjakživa a v jistém smyslu tomu tak i bylo. Ale teď už nebylo žádné tajemství, do kterého by ji nemohli zasvětit, nic, co by před ní museli skrývat. A navíc s nimi chodila do třídy. Žádné napětí, hádky, žádný strach… Všechno vycházelo tak, jak mělo. Kolikrát v ní bodl osten strachu, že je to až příliš dokonalé a že se co nevidět něco pokazí. O to víc si ty společné chvíle užívala. A právě proto čas utíkal jak o závod.
Jednoho sobotního odpoledne zašla s Hermionou do knihovny. Chodívala tam s ní poměrně často, častěji než se k tomu odhodlal Ron nebo Harry, ale přesto tam nikdy nevydržela být po celou dobu, co tam chtěla být Hermiona, a odcházela dřív.
Vypadalo to, že už ten okamžik náhlého úprku co nevidět nastane, jelikož se Hermiona s očima na vrchu hlavy přiřítila ke stolu a s posvátnou úctou v obličeji na něj položila obrovskou knihu.
"Vůbec jsem nevěděla, že tu tahle knížka je…" říkala zamyšleně. "Člověk by si myslel, že za ta léta jsem v rukou držela všechny knihy, které tu jsou. Ale vždycky mě něco překvapí. Navíc tohle vypadá na ohromně zajímavou knihu, pojednává totiž o způsobech-"
Zarazila se a podívala se na Ginny. Ta se totiž netrpělivě zavrtěla na židli a očima těkala po místnosti.
"Ty už chceš jít, viď?" uhádla Hermiona.
"Však víš, Harry čeká…" mávla Ginny rukou a zakoulela očima. Hermiona jako kdyby ani nevnímala, co jí Ginny říká.
"Můžu tě o něco poprosit?" zeptala se ji totiž zamyšleným tónem.
"Když to bude v mých silách," řekla Ginny a pokrčila rameny.
"Jen bych chtěla, abys tu ještě chvíli zůstala," sdělila jí Hermiona.
"Eh, tak to v mých silách nebude, Hermiono… Nezlob se," zamítla to Ginny a předstíramě bázlivým pohledem se podívala po knize na stole. "Knížky mám ráda, ale pro dnešek jich bylo dost. A navíc na mě čeká Harry."
"Ale já s tebou přece nechci mluvit o knížkách," vyvedla ji Hermiona z omylu. "Potřebuju si s tebou o něčem promluvit. A před Harrym a Ronem o tom mluvit nechci."
"Aha. A čeho se to týká?" ožil najednou její zájem.
"Malfoye," odvětila Hermiona stručně.
"Proč zrovna jeho? Neříkej mi, že ty…?"
"Ne, to ne, chraň bůh!" vyhrkla Hermiona.
"Ale proč teda o něm chceš mluvit?" nechápala Ginny.
"Myslím si, že by sis na něj měla dát pozor," začala. Ginny na ní už podruhé vytřeštila oči.
"Já? A proč prosím tě?"
"Jde o to, že mi připadá, že se tě nějak moc všímá," vysvětlovala Hermiona poněkud nervózně. "Všímá a dívá se na tebe. Skoro každou chvíli. A visí na tobě pohledem. Je to vážně zvláštní… určitě sis toho všimla."
Ginny se nevěřícně zamračila.
"Ne, to teda nevšimla. Možná že se někdy podívá, někdy něco prohodí… ale on takový prostě je! Nic bych v tom nehledala. Spíš se mi vysmívá a povyšuje se nade mnou, než aby to znamenalo něco… něco… Proboha Hermiono, kam na ty nápady chodíš?"
"Na jednu stranu jsem ráda, že sis toho pořádně nevšimla," zasmála se Hermiona, "protože to znamená, že máš oči opravdu jenom pro Harryho. Ale na druhou stranu bys to zaregistrovat měla, protože by tě to mohlo jednoho dne pořádně zaskočit. A nepřipravenou."
"Hermiono, já vážně nevím, o čem to mluvíš… Proč vyhledáváš problémy, když všechno jde tak dobře?" obvinila ji Ginny.
"Já je nevyhledávám… Jen nejsem tak otupělá, abych je nechala být, když si jich všimnu," pokrčila její kamarádka rameny. "Nemusíš mi věřit, sama si toho všimneš. Jen jsem tě chtěla varovat."
"Ale proč bys mě měla varovat?" zeptala se Ginny. "I kdyby to byla pravda a Malfoy si mě všímal víc než je zdrávo, tak by to přece nic neznamenalo. Já jsem s Harrym a nějaký Malfoy je mi naprosto ukradený! Navíc, co by na mně Malfoy viděl? Jsem přece Weasleyová!"
Hermiona se zasmála tónu, jakým to Ginny vyslovila, potom ale zvážněla.
"On by viděl právě toho Harryho. Vždycky byli rivalové. Byli na tom stejně, jeden byl Zmijozel, druhý Nebelvír. Vždycky spolu soupeřili. Jenže teď je to jinak! Harry porazil Voldemorta, kdežto z Malfoye se stala nula, která akorát tak zradila obě dvě strany. Všichni teď Harryho obdivují a váží si ho, dokonce i ti, kteří se do toho dříve nikdy moc nehrnuli. A Malfoy mu závidí. A jak jinak by Potterovi strhnul hřebínek, než tím, že by mu přebral holku?"
Ginnin odmítavý pohled trochu změkčil.
"Hermiono," řekla po chvilce. "Nemyslím si, že by se po mě Malfoy nějak víc díval. Ale abych tě uklidnila, tak tě ujišťuju, že si o Malfoyovi myslím jen to nejhorší a tak to vždycky zůstane. Mám Harryho. A jsem neskutečně ráda, že ho mám právě já. Chápeš to."
"To jsem chtěla slyšet," usmála se Hermiona přikývla. "Prostě si na něj dej pozor."
"Už půjdu," oznámila jí Ginny a konečně tak ukončila jejich podivný rozhovor.
"Běž," přitakala Hermiona a rozevřela knihu, kterou si před chvílí přinesla, a zahleděla se do ní s takovou zaujatostí, až Ginny měla dojem, že celý jejich rozhovor ihned vypustila z hlavy. Ginny zakroutila hlavou a raději se rychle sbalila a vydala se k odchodu.
"A vyřiď Ronovi, že se sejdeme u večeře," houkla na ni Hermiona tlumeným hlasem, když už byla u dveří.
Ginny se otočila a přikývla. Potom se chystala obrátit zpátky a do dveří vejít. Potíž ale byla v tom, že Ginny nebyla jediná, kdo chtěl tak učinit. Nakročili společně, ale do dveří se nemohli vejít. Ustoupil.
Ginny vzhlédla a chtěla poděkovat, ale v tom se zarazila.
Stačilo spatřit ty světlé vlasy a ostře řezané rysy v obličeji. Malfoy. Opět.
"Pouštím tě," vysvětlil své gesto, protože měl dojem, že ho nepochopila.
"Já vím," zareagovala. "Děkuju." A vykročila.
"To tě Potteřík ve dveřích nepouští, že jsi tak překvapená, když ti někdo dá přednost?" ozvala se uštěpačná poznámka za jejími zády. Obrátila se tedy k němu a v očích jí varovně zablesklo.
"Byla jsem překvapená, protože galantnost bych od tebe nečekala. To ses naučil od Voldemorta?" optala se sametovým hláskem a ušklíbla se, protože nevěděl, co na to říct.
Jen přimhouřil oči jako dravá šelma připravená k útoku.
Ginny obrátila oči v sloup. Raději nečekala, co dalšího jí ještě poví, a tak vyrazila chodbou pryč.
~ ° ~
Draco Malfoy seděl nad učebnicemi a svými zápisky až podezřele zadumaně. Pansy seděla ve společenské místnosti pár křesel od něj a důkladně si ho prohlížela. Díval se do svých zápisků vedených tím jeho ostrým energickým písmem, ale hleděl do jednoho bodu a jeho oči se ani nehnuly.
Ne, ten se nepřemýšlel o učení.
Pansy se zvedla a šla se posadit k němu.
"Učíš se?" zeptala, i když věděla že ne.
"Jo, učím," zalhal.
"Aha," zamumlala a na okamžik se mezi nimi rozprostřelo ticho. Bylo jí jasné, čím bylo způsobené. Nedokázala se neusmát.
"Dlouho jsme se nebavili, jak jsi na tom s…" začala, ale skočil jí do řeči.
"S čím?" zeptal se, přestože věděl.
"S Weasleyovou," ušklíbla se Pansy pobaveně. "Víš, je konec září a ty ses původně cítil dotčeně, že jsem ti nenechala čas jen do konce měsíce. Tak co, už jsi na správné cestě?"
"Jo, jsem," řekl jí a zaujatě se zahleděl do svých zápisků. Zasmála se.
"A jak ta cesta vypadá?"
"Co?"
"Na žádné cestě nejsi, viď?" usmála se. Ale nebyl to milý úsměv. Draco přimhouřil oči.
"To máš pravdu, na žádné nejsem. Sedím totiž tady ve společenské místnosti a pokud vím, tady žádná cesta není," oznámil klidným tónem.
"Musíš na ni jinak," promluvila najednou, ale on dělal, že opět čte své zápisky. "Weasleyová, ač to nerada říkám, je totiž jiná než všechny ty naivní husičky, s kterýma jsi něco měl. Musíš ji okouzlit... Ale ne tím, že se na ni budeš dívat jako šelma na kořist, ani tím, že ji budeš galantně pouštět ve dveřích. Weasleyová není ani jeden z těchhle typů, které jsi zatím poznal. Chápeš?"
Malfoy vzhlédl a měřil si ji pohledem.
"Proč to děláš?" promluvil potom. "Proč se mi tu snažíš radit, když tím spíš potom prohraješ?"
"Neprohraju," odpověděla.
"Ale prohraješ, leda že bys něco prozradila Pott-"
"Nikomu nic prozrazovat nebudu," ujistila ho.
"Tak to ale prohraješ," pokrčil rameny.
"Ne, neprohraju."
Něco v jejích očích mu říkalo, že si to doopravdy myslí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 helix helix | Web | 13. července 2008 v 12:18 | Reagovat

Hezká kapitola a i když to moc nepostoupilo v ději,byla zajímavá.No,budu se těšit na další.Ale já si stejně jako Pansy myslím,že Draco prohraje..spíš v to doufám!xD

Měj se..

2 Apple Apple | 13. července 2008 v 12:59 | Reagovat

Pěkná kapitolka ... taková čtivá, ale jako helix si myslím, že to v ději moc nepostoupilo. Teda já jsem opačného názoru, protože Draco určo vyhraje ... to víte já ráda záporáky :D.

3 Adrianne Adrianne | Web | 14. července 2008 v 11:28 | Reagovat

Skvělá kapitolka... teprve teď jsem narazila na tuhle povídku a je moc dobrá. Akorát mi přijde taková, no... prostě, že nemá moc šťávu... nevím, čím to je, ani co mi tam vadí. Těžko říct. Ale jinak nápad je moc dobrej, zajímavej... :)

4 Jimmi Jimmi | Web | 14. července 2008 v 19:57 | Reagovat

Už som to rozčítala na FF, a som rada, že som našla pokračovanie tu. Nemôže sa každú kapitolu niečo extra diať, treba najprv pripraviť pôdu. Nie vážne, kapitola je vynikajúco napísaná, dobre sa číta, milo ma prekvapila. O to viac sa teším na pokráčko. Súhlasím s Apple, Draco by mal vyhrať. Ale už sa opakujem, keby bolo po mojom, tak Draco nakoniec skončí s Hermionou, Harry si už užil dosť a Ginny si zaslúži. Ale Hermiona je na Rona príliš dobrá. Kľudne si to ale urob po svojom, je to pekná poviedka. Držím palce.

5 Laurelinad Laurelinad | Web | 14. července 2008 v 20:41 | Reagovat

Díky že si si pospíšila:D A vyplatilo se to- hezká kapitolka:D Draco se zatím neprojevuje moc chytře v tomhle ohledu- jestli stejným způsobem bude pokračovat, tak ničeho nedosáhne:D Ale jetli to změní....

6 mardom mardom | E-mail | Web | 22. července 2008 v 22:36 | Reagovat

Tahle kapitolovka mi přijde o trošku slabší než tvé předchozí, ale uvidíme, třeba změním názor :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama