A svět už se netočí (1.část)

19. února 2008 v 22:55 | brabikate |  HP fanfiction - jednorázové
O jednom milostném trojúhelníku, díky kterému to všechno vlastně začalo. Něčí svět se začne točit až v okamžiku, kdy se ten váš točit přestane. Tak to prostě je a vy s tím nic nenaděláte. Nebo snad ano? ... romantická jednorázovka z období studií Jamese Pottera
(povídka je příliš dlouhá - blog mi ji nevzal celou, tak jsem ji rozdělila do dvou částí)

Ležela v trávě na dece a jediné, co viděla, bylo blankytně modré nebe a slunce, jež sem tam probleskávalo mezi korunami stromů, pod kterými leželi. Všechno bylo jasně modré. Dokázala by tu být věky. Cítila se krásně. Možná proto, že byly prázdniny, možná proto, že všechno se zdálo být v pořádku. Možná ale proto, že si byla vědoma jeho pohledu, kterým ji upřeně sledoval. Protáhla se.
"Lily?"
"Hm."
"Vážně jsi mi to odpustila?"
Lily se zasmála.
"Kolikrát se mě ještě zeptáš?"
"Já se tě budu ptát, dokud si nebudu naprosto jistý, že jsi mi odpustila," opověděl a z jeho tónu hlasu poznala, že se ironicky usmívá. Dřív to u něj nesnášela.
Otočila se na bok, aby na něj viděla. Měl před sebou rozloženou knížku, ale přesto se díval na ni. A na jeho obličeji skutečně ihned rozpoznala ten jeho ironický úšklebek. Ten úšklebek, který ji před pár lety tolik rozčiloval.
"Severusi," oslovila ho, "můžeš mi říct, proč ti vlastně tolik záleží na tom, abych ti odpustila?"
Naoko se zatvářil, že usilovně přemýšlí.
"Nejspíš proto, že bych neměl s kým trávit prázdniny, řekl bych," utrousil a v jeho hlase opět vycítila náznak ironie. To byl celý on. Dříve jeho humoru nerozuměla, nemohla ho vystát, ale postupem času si ho oblíbila natolik, že i ze svých úst vypustila nejednu uštěpačnou poznámku. Severus byl ale mistr, kterému se nemohl druhý rovnat. Tušila, nebo spíš dokonce věděla, že se za jeho odpovědí tentokrát skrývá i něco dalšího, ale byla si naprosto jistá, že on by jí nikdy neprozradil co. Jen jednou jedinkrát k ní dokázal být upřímný, jednou jedinkrát se jí přiznal k tomu, co cítil.
Doposud nemohla uvěřit tomu, že si Severus tak snadno zahrál se svou vlastní důstojností a šel prosit až k Nebelvíru o odpuštění. Severus Snape, ten který by nikdy nedopustil, aby se sám svým chováním ponížil před ostatními, šel prosit. Jí šel prosit!
Týden na to odjeli domů.
A ona ho políbila.
Stáli spolu na parkovišti před King's cross a vyčkávali, než pro ně přijedou Evansovi. Byli tam sami. Kolem nich občas prošla skupinka neznámých mudlů, kteří však většinou někam pospíchali, takže jim dvěma nevěnovali pražádnou pozornost.
V tu chvíli, jako kdyby se vesmír shlukl do jediného doteku jejích rtů. Jako kdyby se země přestala otáčet, nebo snad jako kdyby se celý svět potopil do jeho očí...
Každopádně do auta nasedali ruku v ruce.
Z auta vysedali ruku v ruce.
A teď tu leželi v trávě - ruku v ruce.
Políbil ji.

~ ° ~
Připadalo mu, jako kdyby spolu se slunečným počasím vítr odvál i její dobrou náladu, která po celých osm týdnů prozařovala její oči, vyjasňovala její úsměv. Najednou, kdykoliv se podařilo, že se jejich pohledy střetly, se mu její oči zdály potemnělé, a její úsměv vyprchal stejně rychle.
Zbýval sice ještě jeden jediný večer do konce prázdnin, ale počasí odpovídalo spíš chladnému podzimu. Deštivému, ponurému a studenému podzimu.
Kráčeli spolu ulicí, ve které stál její dům. Před chvílí přestalo pršet, začal foukat chladný vítr a oni se museli neustále vyhýbat loužím na chodníku.
Šedá obloha byla plná mraků.
"Proč musí být o prázdninách takhle?" mračila se a zachvěla se zimou. Chtěl jí obejmout kolem ramen a trochu ji zahřát, ale jen co udělal krok k ní, zarazila ho.
"Pozor, louže," upozornila ho.
"Jen jsem tě chtěl zahřát," vysvětloval.
"Mně není zima," odmítla ho.
"Celá se třeseš," podotkl.
"Já jen... nechci, abys mě..." hledala správná slova a zamračila se ještě víc.
"Chápu," řekl raději dřív, než stačila povědět něco, co by z jejích úst nechtěl nikdy zaslechnout.
Mlčeli. Kolem projelo mudlovské nákladní auto a kapky vody od jeho kol dolétly až k nim. Lily si je nervózně setřela z tváře.
Všimla si, že se na ní díval. Poznal to podle jejího pohledu, který upírala kamsi před sebe. Píchlo ho někde u žeber, když si uvědomil, že není rozmrzelá z počasí, že nemá špatnou náladu z toho, že se blíží konec prázdnin. Došlo mu, že je prostě smutná.
"Lily, nechceš mi tahle náhodou něco říct?" vybídl jí, ať mu to poví. Náhle viděl všechno jasně.
Už se mnou nechce být.
Lily vzhlédla a na tváři se jí roztáhl nechápavý úsměv.
"Proč bych ti měla něco říkat? A hlavně co máš vlastně na mysli?"
Jak rád by tomu nechápavému úsměvu uvěřil. Jenže nešlo to. Severus nebyl naivní.
"Jen tak, něco mě napadlo," pokrčil ale rameny. Už se blížili k jejímu domu.
Po pár krocích se zastavili.
"Takže zítra ráno v osm tady, jasný?" připomněla mu. "Táta nesnáší nedochvilnost."
"Samozřejmě, budu tady," ušklíbl se a naklonil se k ní, aby ji políbil.
"Hele, tamhle jde Petunie!" křikla najednou Lily a ukázala prstem kamsi za Severuse. Skutečně zaregistroval několik desítek metrů od nich sestru Lily, ale byla příliš daleko, aby je mohla zpozorovat, natož pak aby je mohla vyrušit.
Nechtěl chápat, proč Lily najednou její sestra tolik zajímala.
Políbil ji dřív, než ho mohla znovu nějak přerušit.
Její rty byly chladné jak led.
Vesmír najednou zůstával vesmírem. A svět se točil stále stejně rychle.
A když se od ní odtáhl, po tváři jí stékala slza.
"Lily..." zasténal šeptem. Byl to konec, věděl to.
"Severusi..." Najednou se mu zdálo, že jeho jméno, od ní zní nějak jinak než dřív. "Já nemůžu..."
"Chápu." Pochopil už dávno.
"Ne, nechápeš... Já..."
"Prostě mě nechceš, chápu to," skočil jí do řeči. Překvapovalo ho, s jakým klidem to dokázal říct. "Vlastně se divím, že jsi mě vůbec někdy chtěla."
"Severusi! Takhle přece nemluv, já..."
"Ale nechceš mě, to je přece pravda, tak proč bych to neměl říkat?"
Neodpověděla.
Proč jen neodpověděla?
Proč mu to nevyvrátila?
"Chtěla bych," začala náhle, "přátelství."
"Přátelství?" opakoval.
"Mezi tebou a mnou! Jako to bylo dřív!" vysvětlovala a její oči najednou zazářily. "Nemyslíš, že by to bylo lepší? Vždyť snad můžeme být kamarádi, aniž bychom si museli hrát na zamilované... Rozuměli jsme si tak přece mnohem víc!"
Skutečně? problesklo mu hlavou.
Usmála se. Po několika dnech se na něj skutečně od srdce usmála. Jeho vesmír se scvrkával, svět se přestával točit.
"Myslím, že máš pravdu, asi to tak bude lepší," zalhal nakonec. Měl pocit, že nemůže dýchat.
"Vážně?" zeptala se ohromeně.
"Ano, naprosto vážně," ujistil ji. Nebo snad ujišťoval sebe? Sám nevěděl.
Objala ho.
"Tak zítra v osm. Petunie už se blíží, musím jít."
Sledoval ji, jak proběhla dlážděným chodníčkem mezi květinovými záhonky. U dveří mu krátce a s veselým úsměvem mávla. A zmizela mu uvnitř domu.
Cítil, jak mu na tvář dopadla dešťová kapka. Začínalo pršet.
"Zítra v osm," hlesl.

~ ° ~

Nástupiště 9 a 3/4 se hemžilo lidmi. Připadalo mu, že jich tu bývá rok od roku víc a víc. Po boku Lily se protlačil davem studentů a jejich rodinných příslušníků, pomohl Lily s těžkým kufrem a sám se nasoukal do vlaku.
"Pospěš si," volala na něj Lily, "ať najdeme ještě nějaké volné kupé!"
Míjeli obsazená a napůl obsazená kupé a procházeli už třetím vagónem, když se otevřely jedny prosklené dveře, kolem kterých před okamžikem prošli.
"No Snape!" volal na něj Yaxley, který se objevil za dveřmi. "Ty se na nás snad vykašleš, ne?"
Yaxley sjel Lily opovržlivým pohledem.
"Přece nebudeš s tou mudlovskou šmejdkou..." přesvědčoval ho.
"Není to mud..." chtěl ho Severus napomenout.
"Vždyť jsi nám na konci roku slíbil, že budeš s náma," připomínal mu Yaxley.
Lily obrátila oči v sloup.
"Severusi, prosím tě, pojď... Musíme najít to volné kupé."
Severus se na ni podíval.
Jeho černé oči vypadaly černější než obvykle.
"Ty běž, já půjdu s Yaxleym. Slíbil jsem to," řekl a Yaxley se zasmál.
Severus se za ní ani neotočil a prosklené dveře se za ním už zavíraly.
Lily tam zůstala stát.
~ ° ~
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 helix helix | Web | 18. března 2008 v 21:47 | Reagovat

hezká kapitola :-)

2 Veruuuunka Veruuuunka | Web | 9. února 2009 v 16:50 | Reagovat

to je krásný, vážně, vážně krásný :o) moc hezu blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama