Epilog

24. května 2006 v 21:42 | brabikate |  Světlo stínu
Tak je to tu. Konec mé opravdu dlouhé povídky.
Vlastně mě doprávázela značnou část roku. Začala jsem jí psát (tedy 1. kapitola byla zveřejněná) 5. října loňského roku. Tou dobu mi vlastně bylo ještě čtrnáct! :o))
Byla to moje vlastně první zveřejňená povídka. Naprosto první povídku mám u sebe v šuplíku a je to Mary Sue jak vyšitá. Kdyby vás to zajímalo, tak hlavní hrdinkou byla jakási Jessica Simonová.
Tak ukončím tyhle řečičky a půjdu rovnou k věci. Ještě jsem přemýšlela, že napíšu druhou variantu epilogu pro ty, kteří mají radši jiné konce, než který jsem od začátku plánovala. Já ale musela napsat takový konec. Do téhle povídky jsem dávala velkou část sebe a já bych si přála, aby Harry Potter skončil takhle a když tak neskončí, skončí tak alespoň tady!
Dál bych chtěla říct, že to bude až přehnaně šťastné (nešťastné), ale představte si, že se něco takového stane vám! Taky se bude cítit tak, jako Harry.
Dobrá, konec hloupých keců a jde se k věci...
PS: Bude tam asi dost chyb. během zítřka je opravím.

Epilog
*
Harry už té noci nedokázal zamhouřit oči. Seděl na posteli a zíral do prázdna před sebou. Všude bylo prázdno. Kam se podíval, tam jen pusto a prázdno. Kapky deště bubnovaly na okno a stékaly z něj v drobných kapičkách.
Harry se třásl zimou i přesto, že v místnosti bylo poměrně teplo. Drkotal zuby, ruce se mu třásly tak, že v ruce neudržel skleničku vody, která stála vedle na nočním stolku. Vyklouzla mu z dlaně a veškerý její obsah skončil na Harryho oblečení.
Bylo mu to jedno. Ani to nepostřehl.
Tak takový tedy teď bude jeho život. Život vítěze!
Minutové ručičky se nesnesitelně vlekly a ty hodinové se snad začaly točit nazpátek. Harrymu připadalo, že tam proseděl hezkou řádku dnů, než se do místnosti váhavě vkradl první sluneční paprsek. A než se slunce vyhouplo tam, kam má, uběhla další věčnost.
V tu chvíli si Harry lehl a zabořil hlavu do polštáře. Vzápětí se ale rozletěly dveře a on sebou leknutím trhl. Nedokázal ale ze sebe dostat jedinou hlásku.
Mladá pečovatelka se zatvářila nejdříve velice překvapeně, že ho viděla vzhůru, pak se ale vzpamatovala. Ale to jen kvůli tomu, aby vlnu překvapení nahradila vlna vděku.
"Pane Pottere! Kdybyste tak tušil, jak vás všichni teď oslavují! Děkujeme vám za všechno! Za všechno! Co já bych si dál počala, kdyby vyhrál Vy-víte-kdo! Upřímně vám děkuji!"
Vesele a přešťastně švitořila o jejím životě, který bude nyní o tolik lepší, když už je klid a mír! Tolik prý věřila v jeho úspěch, že to prostě nemohlo dopadnout jinak! A jaká že je to pro ni čest, když se může o něj starat zrovna ona!
A Harry tam jen ležel. Nejdříve se snažil promluvit, ale jen něco zachrčel a rozkašlal se.
"Tak to já vám hned skočím pro ten lektvar, který nám zrovna včera dovezli!" rozhodla se pečovatelka a během vteřinky zmizela z pokoje. A Harry opět zůstal sám. Bylo až neuvěřitelné, že jedním jediným činem změnil životy všech kolem. A že tak moc změnil i ten svůj!
Viděl se, jak do konce života usedá se sklenkou vína večer co večer ke krbu, vzpomíná na několik šťastných okamžiků jeho života a s bolavým srdcem si uvědomuje převahu těch smutných chvil. Vždyť on se takhle zblázní!
Aspoň se tak dostane do blízkosti k Ginny...
Oči ho opět začaly pálit. Je troska. Nic víc než troska.
Dveře se znovu prudce rozrazili a on sebou i tentokrát leknutím trhl.
"Tak tady vám to nesu, pane Pottere!" zvolala radostně. Harry se pokusil o úsměv, ale spíš to muselo vypadat, že mu je zle.
"Asi vám není moc dobře... Ani se vám nedivím. I po těch třech týdnech, které jste tu proležel se musíte cítit velice špatně..." povídala a odměřila ve zkumavce potřebnou dávku lektvaru a tu mu nalila do úst.
Harry nevěřil svým uším! Rychle polkl hořkou tekutinu.
"Tři týdny?! Jak je to možné?" zeptal se hned.
"Byl jste velice vyčerpaný a všechny ty kletby, které vaše tělo muselo pohltit se musely nějak projevit. Navíc, jak se domnívám, do toho zapůsobil i jiný a často tolik podceňovaný druh bolesti..." vysvětlila a chápavě na něj upřela pohled. Jistě, musela se dozvědět, že sem přivedl Ginny. Harry od ní odvrátil pohled.
"Mám pro vás ale i jednu šťastnou zprávu!" rozvzpomněla se a oči se jí opět radostně rozzářily.
"Opravdu?" zeptal se Harry mdle a bez jakéhokoliv zájmu. Nic pro něj v tuto chvíli nebylo šťastné.
"Asi tak za deset minut sem přijde návštěva!" zvolala, ale když spatřila jeho polekaný pohled, ještě dodala: "Ale ne, ne... Není to žádný novinář nebo tak někdo. Má přijít ta rodina... Ehm... Weasleyovi... Ano, určitě se jmenují takhle!"
Harry se opět pokusil o nucený úsměv, ale koutky úst se mu nějak zadrhávaly v přesně opačné poloze. Jakmile za pečovatelkou zaklaply dveře, schoval hlavu pod polštář v domnění, že se tak ukryje před celou realitou. Vůbec se mu nechtělo mluvit s Weasleyovými. Ani s Ronem ne. Už viděl, jak ho bude paní Weasleyová objímat a plakat mu na rameno, jaký to není hrdiny a jak je na tom chudáček Ginny. Všichni se na něj budou dívat jako na přítele. Ale to on mohl za to, jak dopadla Ginny! To on jí má na svědomí!A i jim to časem dojde.
Ne. Harry chtěl být sám. Sám až do konce života.
Cvakly dveře.
Pomalu vylezl spod svého úkrytu.
První co zahlédl byla paní Weasleyová. Se slzami v očích se k němu přihnala, mohutně ho objala a děkovala mu za všechno, co udělal pro jejich rodinu i pro celý kouzelnický svět. Pak ho pustila a on se rozhlédl, kdo to za ním přišel.
Kolem postele postával ještě pan Weasley s Billem a dvojčaty.
"Nazdar hrdino!" plácl ho do dlaně Fred a George to po něm zopakoval.
Za chvilku se otevřely dveře a dovnitř vklouzl Ron s Hermionou. Jeho kamarádka se k němu hned vrhla se slovy, že vždycky věděla, že to zvládne a Ron ho poplácal po rameni.
"Tak jak je?" zajímala se Hermiona.
Harry chvíli uvažoval nad tím, že bude upřímný, ale nakonec jen zalhal: "Ale jo... jde to..."
Mluvili na něj, on jim odpovídal. Dával si záležet, aby jim dal každým jeho slovem dostatečně najevo, že on je teď už někdo jiný. Ale jakoby si toho ani nevšimli! Připadalo mu, že tam u něj sedí už věčnost.
"Hele kámo, to jsi měl vidět, jaké to byly oslavy! Pití tu teklo proudem, kam ses podíval, tam nějaká pařba! A navíc se už neučíme! S Hermionou jsme se vrátili do Bradavic, víš... A to bys nevěřil, kolik lidí tam nejednou..." Dveře se opět otevřely. Harry tomu nevěnoval pozornost. Nejdřív se objevily dva těžké kufry a následně někdo vešel. Harry měl pocit, že na okamžik přestal dýchat. Že se na okamžik zastavil čas. Stála zády, protože zavírala dveře. Kufry si položila na zem a sedla si na ně. Usmála se na Harryho a nehlasně zašeptala "Ahoj!" a mávla.
Harrymu přeběhl mráz po zádech. Chtěl něco říct, ale nedostal ze sebe jedinou hlásku.
"...fakt hodně lidí, to bys nevěřil. Ale zmijozelských nějak ubylo, ale tak to se dalo ček..."
Ona tam prostě seděla na kufrech a snažila se zjistit, o čem to Ron mluví.
Nebo že by měl vidiny a opravdu se zbláznil? Nebo se mu to jen zdá?
"My už půjdeme. Necháme vás tady s Harrym," rozhodla paní Weasleyová spolu s manželem, Billem a dvojčaty odešla pryč.
Ginny se zvedla a posadil se k němu na postel. Objala ho.
Cítil její vůni a dotek paží kolem ramen. Byl to snad sen?
"Ginny..." hlesl a nemohl se vynadívat na každou pihu v jejím obličeji, na lesk v jejích očích a veselý úsměv na rtech. "Ale jak to...?"
"Co jak to?" zeptala se a odtáhla se. "Jak to, že nejsem blázen?"
"Mě řekli, že to bude trvalé!"
"Skutečně? Od začátku prý tvrdili, že to bude trvat jen pár týdnů. A dneska mě propustili!" usmála se.
Na okamžik ztuhl. Byla to pravda. Byl to jen sen. Byla to pravda! Ne, sen... Pravda! Pravda!
A v tu chvíli mu to došlo.
Harry ožil a vyskočil na nohy. Vstal z postele. Nebyl nemocný, tak proč by tam měl být?! Měl chuť vyskočit do vzduchu a vítězně zařvat, zatočit s Ginny a líbat jí a líbat! Měl na sobě nemocniční pyžamo, ale to mu nebránilo v tom, aby začal pobíhat po té malé místnůstce a objímat všechno, co mu padlo pod ruce. Ať to byla Hermiona, Ginny, Ron anebo lampa v rohu.
Nakonec Ginny políbil, ale ta se rychle odtáhla a na jeho nechápavý výraz jednoduše odpověděla: "Víš... máme spolu ještě nevyřízené účty..."
Harryho tím naštěstí trochu zklidnila a on byl schopný poslouchat a vnímat to, co se mu snažili vyprávět.
"Nevím do jaké chvíle jsi byl schopen ještě vnímat, ale já, Hermiona, Snape, Malfoy a Pettigrew jsme tam vtrhli právě včas. Ležel jsi na zemi a Ty-víš-kdo na tebe chtěl vyslat Avadu kedavru. První jsem se tam objevil já a tak jsem rychle vyčaroval štít ze Světla stínu. Naštěstí se mi povedl a odrazilo to tu kletbu. Pak jsme mnohonásobně spoutali Voldemorta, ale to se povedlo jenom díky tomu, že z nás byl opravdu překvapený! No a pak jsme tě s Hermionou odtáhli k němu a dostali z tebe tu kletbu. Dalo nám to ale zatraceně práce! Ale teď už je po něm! Po parchantovi! Ale je dobře, že..." a žvanil a žvanil. Harrymu by se při jiné příležitosti, při jiných pocitech, které by mu vřely celým tělem a při čisté mysli, na jazyk hrnulo tisíce otázek, ale teď myslel jen na Ginny a na to, že jí opět drží kolem pasu a ona se zaujetím poslouchá.
"Jo, ale to jsi zapomněl říct, proč tam byl i Snape..." připomněla mu Hermiona. "Byl totiž po celou tu dobu s námi! Brumbála zabil jenom kvůli tomu... no měl prostě důvod, Brumbál ho k tomu přesvědčil. Berou ho jako dalšího hrdinu!"
Harry se zatvářil kysele. Snape asi musí být šťastný, že je konečně považován za hrdinu. Ale v tuhle chvíli ho nedokázalo nic rozčílit. Usmál se na Ginny, pohladil ji po vlasech a poslouchal dál.
"Zprostili ho viny. A Malfoy měl jít do vězení! Ale Snape se k němu přimluvil, takže ho tam nechali jen krátce."
"A proč měl jí do vězení?" nechápal Harry. "Vždyť se taky účastnil toho spiknutí, ne?"
"No to právě byla ta polehčující okolnost díky které ho propustili!" vysvětlila Hermiona. "On totiž zabil Levanduli. To on byl její vrah. Ale podle vzpomínky, kterou věnoval ministerstvu, byl k tomu donucen. Ale myslím, že kdyby neměl takovou protekci a byl to nějaký člověk méně známého jména, seděl by ještě hezkou řádku let ve vězení..."
"My se s ním budeme muset teď asi bavit, viď..." ušklíbl se Harry. Moc se mu do toho nechtělo.
"Ale nebudeme... On taky nedává nijak najevo, že nás zná..." zakroutil hlavou Ron.
"Tak to se mi ulevilo!" oddechl si Harry.
"Ale to je od tebe pěkně hnusné!" zamračila se Ginny.
"Tak jsem hold zlý a hnusný. Ale s tím nic neudělám!" rozhodil rukama a začal se smát. Pak ale zvážněl.
"A stalo se někomu něco vážného? Však víte... během bitvy," zeptal se.
Hermiona s Ronem se po sobě podívali.
"No..." začala pak Hermiona váhavě a smutně sklopila hlavu. "Moodyho zasáhla Avada kedavra už téměř na začátku. Byl to dobrý člověk. Ale myslím, že takovou smrt by si přál. V boji se zlem. McGonagalová byla snad ještě do včerejška taky tady v nemocnici a všichni statní utrpěli taky zranění, ale ne takového rozsahu. Myslím tím ty, které známe. Mrtvých tam ale bylo dost... Jen mě napadlo, ty asi neznáš pravý důvod toho, že o nás Voldemort věděl, že ne?"
Harry zakroutil hlavou.
"Dozvěděl se to od Elizabeth. Přemístila se tam a on jí načapal. A pak jí donutil, aby se mu podívala do očí a všechno se tím pádem dozvěděl."
"Počkej, ale to jí nechal žít?" podivil se Harry a jen co mu to vyšlo z úst, pochopil, jaký byl její osud.
Chvíli mlčeli. Ani jeden z nich nevěěl, co říct. Nemohli se v Elizabeth vyznat. Jednou se smála, podruhé brečela, jednou je měla ráda a podruhé je zradila, jednou se na ně usmívala a podruhé je zas unesla ke smrtijedům! V Harrym se mísila nenávist s pochopením a nevěděl, co z toho si vybrat, protože pociťovat oboje najednou - to by opravdu nešlo!
S radostí ale odsunul rozhodnutí o svých pocitech ohledně Elizabeth Greenové stranou. Byla to jen Elizabeth. A teď měl před sebou jeho Ginny.
Ještě dlouho tam rozebírali celou poslední bitvu i všechny události kolem ní. Řešili zapeklité otázky, vymýšleli bláznivé i poměrně reálné teorie až se nakonec museli rozloučit. Hermiona s Ronem odešli rovnou, ale Ginny ještě posečkala.
"Hele... Já to pořád nemůžu nějak pochopit... Když jsem tě sem odnesl byla jsi opravdu mimo a ta léčitelka mi dala jasně najevo, že to s tebou nedopadne dobře..." mračil se.
"Já jsem se pak po několika dnech probudila, pamatuju si, že mi dávali prášky, spousty prášků! A pak jsem se z toho postupně dostala. A oni to věděli od začátku," pokrčila rameny a sedla si mu na klín.
Harry se usilovně snažil rozvzpomenout, jak to tehdy bylo. On tam přiběhl a jakmile spatřil její výraz, tak už ji nepustil ke slovu. A ona se mu ale snažila něco říct! A než to stihla, tak se přece přemístil!
"Jsem hlupák, zbytečně jsem se cítil nešťastný! Ale mělo to jednu výhodu... Dostal jsem další důvod Voldemorta zabít!" uvědomil si teď už s úsměvem. Ginny se s ním ale bohužel musela rozloučit a odešla.
Tu noc usínal s blaženým pocitem. Až teď si připadal jako vítěz. Až teď si uvědomil, že vyhrál.
Během dalších dní v nemocnici, zjistil, že Remus Lupin se záhadně uzdravil krátce poté, co se u něj objevil jistý záhadný muž, že smrtijedi vůbec nevypadají na to, že by chtěli své kariéry vrahů ukončit, ale přímo naopak. V jejich řadách to vře a řada z nich se uchyluje k tak zoufalým činům, že se to Harrymu ani nezdálo možné.
A po několika dnech mohl konečně opustit nemocnici...
* * *
(o měsíc později)
To odpoledne, stejně tak jako už nějaký ten týden, bylo plné hřejivého slunce, tráva se pod ním zelenala a po jasně modrém nebi neplul jediný mráček. V Bradavicích se naprosto nikdo už neučil. Většina studentů už odjela domů a někteří raději zůstali do posledních červnových dnů ve škole.
Harry a Ginny patřili mezi ně. Na co jezdit někam pryč, když tady je tak krásně?
Leželi v trávě, ukrytí ve stínu mohutného stromu a vychutnávali si pohodu toho všeho.
Měla opřenou hlavu o jeho hruď a on si pohrával s pramínkem zrzavých vlasů, které ho před chvílí lochtali v obličeji. Nemluvili, on jen tak přemýšlel a ona si četla.
Za okamžik ale knihu zamyšleně odložila.
"A co bude vlastně teď?" zeptala se ho.
"Jak to myslíš?" nechápal.
Ginny se pousmála.
"No, Voldemort je pryč, smrtijedi povětšinou taky... Ty máš po škole, já mám ještě jeden rok před sebou... Co budeme dělat dál?"
Teď se pousmál Harry.
"Já myslím, že teď se budu docela nudit," řekl jí.
"Myslíš?" propíchla ho významným pohledem.
"No dobrá," uznal, "s tebou to vlastně nejde se nudit..."
"Ještě aby to šlo!" zhrozila se.
"Počkej až budeš stará vrásčitá a seschlá baba! To se s tebou budu nudit!" zasmál se, když si jí tak představil.
"Jo? Ale ty nebudeš o nic lepší!" upozornila ho.
Harry rázně zavrtěl hlavou.
"Já nikdy nebudu starý a vrásčitý..."
"A jak tomu chceš zabránit?" zajímala se a měřila ho s pobavenými jiskřičkami v očích.
Harry se zamyslel. "Na to jsem ještě nepřišel," řekl pak. "Ale určitě ještě něco vymyslím!"
"Ha, ha, ha!" zasmála se předstíraně, ale pak trochu zvážněla. "Takže ty počítáš s tím, že spolu zestárneme, jo?"
"Hm..." protáhl. "Budeme mít spolu minimálně deset dětí a ty budou mít všichni taky deset svých dětí, takže to znamená sto vnoučat, a ty budou mít taky všichni deset dětí, takže tisíc pravnoučat. Prostě Potterovi se budou rozmnožovat jako krysy.Budem muset bydlet v hotelu, když budem chtít, aby naše vnoučata přijela na návštěvu..."
Ginny cukaly rty, jak se bránila smíchu. Nakonec se ovládla a pověděla:
"Jo, ale máš v těch tvých plánech docela velkou mezeru..." podotkla jako by nic.
"Mezeru? Jakou mezeru?" nechápal.
"Musela bych být blázen, abych s někým tak nezodpovědným, jako jsi ty, chtěla mít deset dětí!" zvolala a pro jistotu se postavila.
"C...co? Nezodpovědným? Já a nezodpovědný? Ty... ty potvoro!" vyčetl jí a běžel za ní, protože mezi tím už stačila utéct pryč.
Doběhl jí až téměř úplně u hradu. To už se k němu vracela s psím pohledem upřeným mu do očí.
"A takové...ehm... dvě děti by ti nestačily?" zeptala se, když došla až k němu.
"Tři," navrhl pobaveně a chytl jí kolem pasu.
"Ne," zavrtěla hlavou. "Dvě je tak akorát."
"Ne-e," zamítl. "Tři,"
Celo cestu až do nebelvírské společenské místnosti se o tom dohadovali, ale jakmile vešli dovnitř, Ginny se v půlce věty zarazila.
"Nechala jsem tam tu knížku," řekla pak.
...the end
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 HPGirl HPGirl | 24. května 2006 v 21:56 | Reagovat

Hustý.-)

2 Pepa Pepa | E-mail | 24. května 2006 v 22:32 | Reagovat

OMG... To je krásný. H/G rozhovory ve SS nemají obdoby. *úsměv mu zmrzne když si uvědomí, že je konec*.

3 Pepa Pepa | E-mail | 24. května 2006 v 22:43 | Reagovat

No... co říct. Vzpomínám na ty první kapitoly, vypadalo to, jako docela obyčejná povídka o 7.díle, kterou jsem si ale hned oblíbil. Ale určitě jsem si nedokázal představit, kam až to zajde. S každou kapitolou se tvoje psaní zlepšovalo a můžu s klidem říct, že SS patří mezi ty nejlépe napsané povídky. A ne proto, že je o H/G. Prostě proto, jak skvěle je napsáno. Pamatuješ na Svítání. Říkal jsem si, že takovou povídku u mě nemůže nic překonat. Myslím si to pořád, ale SS se Svítání hodně přiblížilo a navždy zůstane v mém srdci. A to, že je u mě "až" za Svítáním, to tě ani nemůže mrzet, protože už jen to, že ho s ním srovnávám je velká poklona. Gratuluji ti k takové povídce. Překonala veškeré mé očekávání. Jak v obsahu, tak i délce. Prostě smekám. Taky za to, že jsi dokázala psát pořád, ve stejném tempu a nikdy jsi neměla nějakou krizi. Celých těch 8 měsíců. Máš skutečně velký talent a těším se na tvé další díla.

Děkuji za SS, hodně mi zpříjemnilo život. A taky děkuji za ten konec. Moc jsem se bál, že Ginny vážně necháš se zbláznit. To už by na mě bylo moc. :-)

4 Pepa Pepa | E-mail | 24. května 2006 v 22:44 | Reagovat

Asi jsem si to po sobě měl přečíst, než jsem to odeslal. Tolik chyb. :-D

5 Jackie Decker Jackie Decker | 25. května 2006 v 7:12 | Reagovat

Pěkný... Nádherný. Moje představa o konci je sice jiná, ale tohle se mi taky líbí. Je to prostě sladký... Je to úžesný. Jen mě mrzí že už je opravdu konec...

6 hepoolxe hepoolxe | E-mail | 25. května 2006 v 8:05 | Reagovat

Chtěla bych jen říct, TAHLE POVÍDKA SE TI VÁŽNĚ POVEDLA !!!!!!!!! Ale co takhle napsat  pokračování jak to bylo potom?????

7 hepoolxe hepoolxe | E-mail | 25. května 2006 v 8:10 | Reagovat

PEPA : Kde najdu to Svítání? Ještě jsem o něm nic neslyšela a ráda bych si zase něco přečetla... :D dík

8 BAZILISEK(ze záhrobí) BAZILISEK(ze záhrobí) | 25. května 2006 v 12:52 | Reagovat

nadherny ja proste nemam slov opravdu uyasnene ale u posledni kapitoli se mi to objevilo po Harryho vzpominky dal ne takze sorry za ten prvni koment a diky ze si Ginny nenechala zblaznit takovi hepas jak ma byt opravdu good

9 BAZILISEK(ze záhrobí) BAZILISEK(ze záhrobí) | 25. května 2006 v 12:53 | Reagovat

Pepa:me by to taky zajimalo:-)

10 Leny Leny | Web | 25. května 2006 v 13:32 | Reagovat

Sssssuuupppeeerrrr!!!!!! Dík za ten konec!!! Já jsem spíš na ty Happy Endy mnoo..=) ale fakt super...já jsem se tu povídku snažila zkomentářovat na každá kapitolce, ale teď si to taky neodpustim. Prostě mocinky pěkný mnoo!! Konec bezvadnej..nějak tak by to podle mých představ mělo dopadnout i u Rowlingový! Ale ne stejně, protože co bych pak četla?? =)

Myslím, že všem se povídka moc líbila, můžeš napsat další a třeba i pokračování k týhle..jak to bylo dál...tam bys měla neomezený možnosti, jak by to bylo dál a myslim, že by to taky bylo docela zajímavý!!TAk.....a ještě jednou:"Bylo to super!"

.....=)

11 Pepa Pepa | E-mail | 25. května 2006 v 14:13 | Reagovat
12 karlik karlik | E-mail | 25. května 2006 v 14:27 | Reagovat

SUPER

13 Rael Rael | 25. května 2006 v 15:47 | Reagovat

Nastavila jsi si latku pořádně vysoko- a udržela sis jí!Obdivuji tě, že jsi zvládala tak kvalitní kapitoly v tak krátké době(to já se stím vždycky mažu...).Když nepočítám zápletku příběhu, hrozně se mi taky líbili některé tvoje formulace- to už pak nikdy nezapomenu.Je to moc pěkné.Já mám asi ráda šťastné konce-nevím jistě.Neumím si příběh představit jinak než žili dobře až do smrti a nad otevřenými a tragickými se vztekám.Pak ale zjištuji, že já sama je ani jinak psát neumím a cítím se v trochu divném rozpoložení, když povídka skončí šťastně.Asi sama nevím co vlastně chci!Na jednu stranu si přeju aby to bylo v pořádku ...Ale-i když to ve skrytu duše nenávidím- obětování se a otevřené konce ,ty mají v sobě něco opravdového...No jo- díky ale, že jsi to ukončila právě takhle jinak bych to s tím svým rozpoložením asi nepřekousla.Líbilo se mi co jsi si vymyslela pro Severuse a Draca- asi to takhle opravdu dopadne.A Draco i když se třeba přikloní na správnou stranu- zůstane už navěky Harryho nepřítelem(tak jako pobertové a Snape).Bylo mi jen líto Elizabeth- že si Harry neuvědomil kdo byla.Jo a když mluvím o těch tvých frázích- skvělá poslední věta- takové zvláštní a živé.Už se těším na další povídku!

14 jajda jajda | 25. května 2006 v 15:49 | Reagovat

tak bravóóó:) moc moc povedene:) ikdyz na me ten konec az moc stastnej;) ikdyz prece jenom se nema u kazdy povidky brecet co?:D  tahle se ti povedla:)

15 Pepa Pepa | E-mail | 25. května 2006 v 16:24 | Reagovat

Stejně se mi ale nejvíc líbily ty H/G rozhovory v Bradavicích a teď na konci. Ani nevím proč, mají v sobě nějaké kouzlo. Vždycky jsem se při nich musel usmát a ani jsem nechtěl. :-)

16 brabikate brabikate | 25. května 2006 v 16:43 | Reagovat

Díky za všechny komentáře. Celý den ve škole jsem dneska trnula nad tím, co mi asi napíšete... Takže postupně odpovím:

HPGirl: Díky! :o)

Pepa: Jsem fakt ráda, že si to myslíš. Ten tvůj komentář mi udělal fakt velkou radost! :o)) Se svítáním se nemůžu srovnávat - ta prostě patří mezi ty "nadpovídky", takže to od tebe beru jako uznání! Já bych tobě ale chtěla poděkovat ne jenom za ten komentář, ale za celých těch osm měsíců. Taky za to období, na fanu, kdy se mi SS neukazovalo v nejnovějších a tys tam se mnou v komentářích vedl rozhovory - jako téměř jediný. Myslím, že ty jsi měl taky velký vliv na to, jak povídka nakonec vypadala. Bez tebe bych vztahu H/G věnovala nejspíš menší pozornost než jsem jí věnovala. Prostě a jednoduše: Díky za podporu! :o))

Jackie Decker: Sladký to je, to máš pravdu... Ale ale tahle povídky je pro mě spíš takovou srdeční záležitostí, a já jsem šťastný člověk, kterého ještě nepotkalo snad žádné neštěstí a tak nějak potřebuju tuhle mojí povídku ukončit šťastně. Je to možná naivní, ale když se to tak vezme... já jsem naivní taky! :o)) Na smutný konce mám jiné povídky, ale tahle prostě musela skončit takhle.

hepoolxe: Možná někdy nějaké to pokračování napíšu, ale možná taky ne. V současné době se k tomu nechystám. Vy jste to sice "jenom" četli, ale já to celou tu dobu psala... Prostě mám chuť už na něco nového. A díky moc! ;o)

BAZILISEK(ze záhrobí): Za to, jak to dopadlo, nemusíš děkovat! Já spíš děkuju, že jste to tak přijali!

Leny: Na to pokračování jsem už odpovídala... - v blízké budoucnosti nejspíš ne. A díky moc za dlouhý komentář! :o)))

karlik: Dík!

Rael: Moc děkuju! Já jsem se vždycky spíš bála, jestli ty moje formulace nejsou moc krkolomné nebo divné, ale vždycky mi to nějak lezlo samo. ještě jenou díky!

jajda: Kuju za komentík. Šťastný to bylo, ale já si nemohla pomoct! :o))

Rael:

17 Pepa Pepa | E-mail | 25. května 2006 v 17:04 | Reagovat

No já doufal, že ti to udělá radost. Taky jsem si včera vzpomněl na ty skvělé časy na starém fanu. Asi si ty komentáře přečtu znova, je jich tam fakt dost. :-D

jj, vím že beze mě by tam H/G tolik nebylo. Myslím ale, že to není na škodu.

18 matej.s matej.s | 25. května 2006 v 17:06 | Reagovat

Na tuto stranku som narazil nahodou asi pred mesiacom, ale ked som precital prvu kapitolu SS, uz som nemohol prestat citat. Naozaj uzasna poviedka. Mas fakt talent. Prajem vela uspechov v pisani!

19 Tery Boot Tery Boot | 25. května 2006 v 17:19 | Reagovat

Supeeeeeeeeeerrrrrrrrrrr!

20 ginny_potter ginny_potter | 25. května 2006 v 17:31 | Reagovat

To je tak krásný!A žes ji nenechala zbláznit je nejlepší!Celé SS bylo úplně vynikající,od začátku do konce,fakt jsem si ho oblíbila!Na co se teď asi budu těšit...

P.S.:Navrhovala bych jim kompromis:5 dětiček!:o)))

21 Leny Leny | Web | 25. května 2006 v 18:18 | Reagovat

Není zač brabikate! Je to prostě super příběh!!

22 lilianka lilianka | E-mail | Web | 25. května 2006 v 18:56 | Reagovat

nádhernýýýýýýýýýý

23 brabikate brabikate | 25. května 2006 v 19:51 | Reagovat

Děkuju vám moc! Všem! Jste skvělí!

Jenom koukám, že se mi smazala odpověď pro Rael...

...Jenom jsem ti chtěla poděkovat za tak dlouhý komentář. :o)) A jak jsi tam na začátku psala o těch formulacích... Tak to jsem se většinou bála, jestli nebudou znít nějak krkolomně nebo divně, ale vždycky mi tak nějak vlazly pod ruku!

24 Lina Lina | 26. května 2006 v 14:49 | Reagovat

tak ten konec byl uplne nejlepsi jsem rada ze skoro vsichni" Znami" prezili

25 hepoolxe hepoolxe | 29. května 2006 v 11:04 | Reagovat

Tak co? Kdy bude nějaká další povídka? Pokud možno kapitolovka? Ty povídky ti jdou vážně skvěle.... :-D

26 Lucii Lucii | 31. května 2006 v 20:23 | Reagovat

nejlepsiiiiiiiiiiiiii!!!!!!!! ta povidka mi necim zasahla do zivota....co mi prineslo nekoho novyho....:)))

takze mooooc diky....

27 Gil-galad Gil-galad | 14. června 2006 v 21:47 | Reagovat

na tuto stránku sem narazil před třema dnama protože původně jsem našel blog od Blanch jestli ho znáš a to mě uchvátilo a když jsem měl přečtený všechno tak sem začal hledat dál a teď sem našel tvůj blog a přečet sem si první kapitolu SS a nemoch sem prostě přestat číst je to prostě ůůůůůžžžaaaassssnnnnýýýý bohužel sem to už přečetl a taky sem rád  že si udělala takový happy end já tgédie nemám rád máš fakt talent přál bych si pokračování protože mě tenhle příběh úplně uchvátil

28 brabikate brabikate | 15. června 2006 v 17:10 | Reagovat

Děkuju mockrát za tak krásný komentář. Blog Blanch samozřejmě znám. ;o)

A jsem fakt potěšená, že se ti to líbilo. Neumím si představit, jak to působí, když se to přečte celé najednou - já to psala spousty měsíců! Fakt jsem ráda... ;o)

29 hCZ hCZ | E-mail | 8. července 2006 v 12:25 | Reagovat

Nejlepsi pokracovani prince dvoji krve, jaky sem cetla.BRAVO!

30 happy happy | 12. července 2006 v 14:09 | Reagovat

ahoj... právě jsem dočetla Světlo stínu a ještě pořád mi nějak nedochází všechny ty okolnosti kolem toho... musím uznat, že tvoje povídka je jedna z nejlepších, která navazuje na šestý díl... vlastně lžu, je to ta NEJLEPŠÍ povídka, navazující na šestý díl... hodně lidí se po vydání šestky zaleklo napsat její pokračování a hodně se jich vrátilo k pětce, ale ty ses ničeho nebála a všem si dokázala, že na to máš a já před tebou smekám... už teď se těším na další tvoje povídky, i když tak nějak vím , že Světlo stínu to nepřekoná. Nechápu, jak jsem tuhle povídku mohla objevit až teď... stačili mi dva dny a já už znala každý řádek, této báječné povídky... :o) měj se hezky a budu ti držet palce při dalším psaní...

31 Susan Topperová Susan Topperová | 16. července 2006 v 14:00 | Reagovat

Wooow! Musím říct, že jsem na tuhle povídku narazila náhodou, ale je skvělá! Já měla v těchhle dnech zaracha na počítač, tak jsem si tvou povídku vypílila a četla jinde, říkala jsem si, že je dlouhá a tak budu mít co dělat.... Omyl! Já se do ní tak začetla, že jsem ji začala číst ve 13:00 a skončila o půlnoci ;-) No schlamstla jsem ji najednou, ale byla fakt suprová!!! Gratuluju!

32 Biksi Biksi | Web | 30. července 2006 v 20:25 | Reagovat

Bylo to báječné,napínávé,prostě skvélé,nejlepší povídka o Harrym Potterovi jakou jsem četla! Rowlingová by čučela :-D. Ted jsem to dočetla a je mi to líto protože něco tak hezkého už si určitě dlouho zas nepřečtu...

brabikate: Jsi skvělá,píšeš moc hezky! Moc se těším na další povídky!

33 brabikate brabikate | 31. července 2006 v 21:28 | Reagovat

hCZ: Díky mockrát! :o))

happy: :o) Za dva dny... fíha... :o) Díky za komentář. Potěší!

Susan Topperová: Tys to zvládla za ještě kratší čas! :o) Ani nevíš, jak moc mě to těší!

Biksi: Jej... díky mockrát... Zas tak skvělé to není, ale do týhle povídky jsem dala hodně... Ani si neumíte představit, jaké to je, když si čtu pak tokovéhle reakce... Díky mockrát. :o) Skvělá jsi ty, ne já. ;o)

34 kristyna kristyna | 8. srpna 2006 v 18:11 | Reagovat

je to fakt  krasný jsi dobrá spisovatelka a doufám že se toho budeš držet!!!!

35 janqa janqa | 10. srpna 2006 v 21:43 | Reagovat

musim zhodnotit, ze tato poviedka bola absolutne fantasticka!!! drzim ti velmi palce, mas obrovsky talent

36 Genevieve Genevieve | E-mail | Web | 26. srpna 2006 v 23:12 | Reagovat

tak jsem to konečně dočetla... fakt se mi to líbí, a těším se až to budeme natáčet :) je to hodně dobrý :)

37 brabikate brabikate | 27. srpna 2006 v 15:01 | Reagovat

kristyna, janqa: Díky! ;o) Jsem ráda, že se vám líbila.

Genevieve: Děkuju! Já se taky těším! ;o)

38 Wyt Wyt | 3. září 2006 v 21:40 | Reagovat

nemám slov, úžasný :-) sem zvědavej, jestli to Rowlingová překoná :) a gdy bude film?

39 brabikate brabikate | 4. září 2006 v 16:22 | Reagovat

film bude za dlouho. ještě není natočený! :o)

Rowlingová to překoná na sto procent, je to Spisovatelka. Ale díky. ;o)

40 Omeg@ Omeg@ | E-mail | Web | 18. listopadu 2006 v 16:39 | Reagovat

Je to super.A nádherná stránka.To záhlaví je super.

Omeg@

41 phoebinka phoebinka | 15. prosince 2006 v 17:21 | Reagovat

tak to bylo.. no já nevím jak to mám vystihnout! bylo to super!§ chtělo by to pokračování ale to je taky sporný!§ já osobně si totiž představuju strašně přeslazenej fan o tom jak má Gin a harry spóóóstu dětí a ty děti si hrajou s dětma Rona aHermi a jezdí na prázdniny k Remusovi a nymfadoře!!! no postě sem děsně nevkusná!!ještě jednou moc se ti to povedlo!!

42 ginny ginny | 11. května 2007 v 18:08 | Reagovat

Byla to ta nejúžasnější a nejlepší povídka co jsem kdy četla.Máš to fakt super!!!!!!!!!!!!!!!!!

43 nikdo nikdo | 12. května 2007 v 22:15 | Reagovat

to se nedá vyjárYit na konci sem bulela radostí jako malý díte sea fakt dobrá

44 maiva maiva | 20. května 2007 v 19:26 | Reagovat

Tak jsem se konečně pročetla až ke konci...Co na to říci? Teď si asi naběhnu tím co napíšu, ale já nepatřím mezi skalní fandy HP, což neznamená, že jsem ho s jedním dechem nepřelouskala :). To tvoje "dílko" mě vážně překvapilo. To, jak se vyjadřuješ i to, jak umíš zajímavě líčit děj a vůbec.Zajímavě jsi rozvedla vlastí pointu (díky bohu za to)!Celkově to mělo hlavu i patu, obě ruce i nohy,...:D Ne, vážně. Máš můj dík a obdiv. Klobouk dolů, brabikate !

45 szurmina szurmina | 14. června 2007 v 18:04 | Reagovat

fakt pekny.je to asi druha nejhezci povidka jakou jsem kdy cetla

46 brabikate brabikate | 17. června 2007 v 14:17 | Reagovat

Děkuju vám všem, je to úžasný pocit ty komentáře číst! ;o) Jsem vážně hrozně ráda, že se vám to tolik líbilo. A vážím si toho. :o)

47 Sunmay Sunmay | E-mail | Web | 21. dubna 2008 v 22:59 | Reagovat

Jediné co mohu říci ... Děkuju

sice pozdě, ale četl sem to na jeden nádech ... už mám docela hlad ...

48 nikitkakikitka nikitkakikitka | 19. června 2008 v 11:10 | Reagovat

Tudle povídku jsem četla dvakrát...přečetla jsem spousty povídek na téma HP a jeho okolí a tahle patří mezi ty lepší...i když, když jsem jí četla podruhý, už to nebylo ono...nebavilo mě to tak, jako po prvý a myslim, že je to tim, že sem se nad tim víc zamejšlela a víc věcí mi došlo...nemyslim si, že by tahle povídka byla tak úžasná, ale patří mezi lepší...nicméně skládám ti poklonu, že si něco takovýho dokázala vymyslet...pokračuj v psaní dál, bude to lepší a lepší...

49 Pepa Pepa | E-mail | 12. prosince 2008 v 1:22 | Reagovat

Páni, to už je dávno, co jsem povídkou SS žil. Můj názor se na ni ale nezmněnil. Teď jsem s přečetl znova, i s těmi komentáři. Sakra to už je fakt dávno, tolik věcí se změnilo, ale SS mám v srdci pořád, tak jak jsem psal. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama