Lákadlo

29. dubna 2006 v 7:04 | brabikate |  Světlo stínu
Máte tu další kapitolu s názvem lákadlo... ;o)

Lákadlo
Toho dne usnul až neobvykle brzy. Jako kdyby ho něco táhlo do postele, i když on sám si přál ještě sedět dole. Když tam ale na křesle začal usínat, tak raději popřál Ronovi a Hermioně dobrou noc a odploužil se do své ložnice. Připadal si jako omámený. Jen co si lehl a zavřel oči, tak usnul.
Zdál se mu velmi zvláštní sen. Ležel na zemi v trávě, která ho lechtala za krkem. Oči mhouřil do jasného nebe a slyšel, jak někde poblíž cvrlikají ptáci. Ucítil dotek něčí ruky na své dlani. Podíval se tam. Malá ručka ho svírala kolem prstů. Okamžitě jí poznal.
Zvedl zrak a podíval se vedle sebe. Usmívala se na něj od ucha k uchu. Štěstí z ní jen zářilo a ohnivé vlasy jí poletovaly v lehkém větříku, který tu pofukoval.
"Ginny..." hlesl Harry. "Já... já se ti omlouvám... nezlob se na mě, ale já musel..."
Ginny nic neříkala, jen se dál usmívala. Připadla mu nějaká jiná.
"Proč nic neříkáš?" zeptal se jí.
Dál na něj upírala svůj uhrančivý pohled, avšak z úst nevypustila jediné slůvko.
"Tak mi něco pověz.... Tak dlouho jsme se neviděli a ty teď mlčíš!" vyčetl jí rozhořčeně.
Najednou se jí přes obličej přehnal stín, jak se před slunce dostal tmavý mrak. Ale Ginny se přestala smát. Najednou se mračila a z očí jí překypoval vztek. Vůbec nic neříkala. A její pohled už nepatřil Harrymu, dívala se kamsi za něj.
Harry zmatený tou náhlou změnou se otočil tím směrem.
Na nebi plul velký šedý mrak dost zvláštního tvaru. Na první pohled Harrymu připomenul vajíčko, ale v příštím okamžiku se z něj vynořily dvě rudé oči. Následovala ústa a hadí nos. Běhal mu z toho mráz po zádech.
"T-to... to je přece..." koktal a v mžiku stál na nohou. Mrak se pomalu začal přibližovat a natahovat k němu ruku, která se mezitím vytvořila z dalších mraků. Kde se tam vzaly? Kde? Vždyť před chvílí bylo nebe ještě jasné!
Obrovská hlava se neuvěřitelnou rychlostí přibližovala. Ruka se sápala dolů k němu a k Ginny.
"Ginny pojď! Musíme utéct!" vykřikl Harry a otočil se tím směrem, kde doteď stála.
Nebyla tam. Nikde. Rozhlédl se kolem, ale neviděl ji.
"Ginny!" zařval z plných plic. Žádná odezva. Byl tu jen on sám.
A ptáci už nezpívali.
Ohlédl se přes rameno. Obrovská ruka se přibližovala čím dál tím víc. Harry začal utíkat dál a dál, co mu síly stačily. Jenže mrak byl rychlejší. Harry se bezmocně svalil na zem. V uších mu hučelo od poryvu větru, třásl se od chladu, které z šedivé ruky sálal.
Ve strachu zavřel oči.
Najednou hučení ustalo. Necítil žádný vítr a ledový chlad také zmizel.
Je to jen sen, problesklo mu hlavou. Otevřel zas oči a naprosto ho překvapilo, kde se to nacházel.
Stál ve sklepení chodbě lemované plápolajícími loučemi. Lesklá podlaha. Kamenné zdi. Tohle mu něco říkalo.
Než se stačil vůbec porozhlédnout trochu kolem, uslyšel zprava kroky. Někdo se k němu přibližoval a podle počtu kroků to odhadoval na tak tři možná čtyři lidi.
Rychle se schoval do stínu výklenku chodby a počkal až přejdou.
Dělilo je sotva pár metrů, když zaslechl hlas prvního z nich :
"A ne, aby ses snažila utéct!"zachraplal.
"To by tě pak náš pán potrestal..." přidal se úlisným hlasem další. "Teda ne, že by tě bylo škoda, ale teď jsi ještě užitečná."
"A proč by neměla být užitečná i potom?" zeptal se ten první a sípavě se rozesmál. "Víš jak to myslím, ne?"
Harry se malinko vyklonil, aby spatřil, kdo se to baví.
Ztuhl. Dva smrtijedi. Táhli mezi sebou dívku. Byla drobnější postavy, dlouhé vlasy měla rozcuchané a z roztrženého obočí jí vytékal pramínek krve a přes pusu měla přelepenou černou pásku. Okamžitě jí poznal.
Jeden ze smrtijedů (ten který se předtím sípavě smál) si jí přitočil k sobě.
"Tak co? Jak by se ti to líbilo, děvče?" zeptal se jí a dunivě se rozchechtal, když se mu snažila vyvléknout. Přes černou pásku k Harrymu doléhal pouze tlumený křik, ale vyděšené oči řekly své.
Harry vyskočil ze svého úkrytu, hůlkou namířil na smrtijeda a okamžitě vykřikl:
"Pust jí!"
Ale nikdo z těch tří ani nevzhlédl. Jakoby ho vůbec neslyšeli. Ani Ginny ne.
"Pust jí!" vykřikl znovu. Smrtijedi s Ginny však nejevili vůbec žádné známky toho, že by si byli vědomi jeho přítomnosti.
Bez povšimnutí prošli kolem něj.
Harry se zamračil. Hlavou mu bleskla myšlenka, že je to pořád jen sen, ale pohled na Ginny mezi těmi dvěma jí ihned zas zahnal do kouta.
Vběhl mezi ně, popadl jednoho smrtijeda za rameno a prudce s ním trhl. Nic se nestalo. Jen promáchl ve vzduchu.
Podíval se na své ruce a vyzkoušel to znovu. Stejný výsledek.
Následoval je dál a po chvilce se pokoušel je opět nějakým způsobem omráčit - marně.
A najednou stáli ve velkém sále s vysokou monumentální klenbou nad hlavou.
Vprostřed na svém trůnu seděl Voldemort. V klidu počkal, dokud mu jí nepřivedly až k němu a důkladně si jí prohlédl.
"Ginny Weasleyová..." řekl jakoby si snažil zapamatovat to jméno.
Jmenovaná se celá třásla, oči měla rozšířené strachem, ale našla v sobě dostatek odvahy, aby je mohla nenávistně přimhouřit.
"Co je?" zasyčela na něj vztekle.
"Já tě ještě naučím nebýt drzá... neboj se..." odpověděl jí rádoby laskavým hlasem.
"Klidně mě zabijte," pokračovala Ginny dál. "Ale stejně nechápu, k čemu jsem zrovna já důležitá."
"Že nechápeš?" zeptal se Voldemort pobaveně. "A co Potter? To ti nic neříká?"
Ginny nevydržela opětovat Voldemortovi pohled, děsil jí. Představovala si, že vypadá strašně a že už svým zjevem nahání hrůzu, ale když seděl takhle naproti ní a dokazoval jí, jak je proti němu maličká, samou hrůzou se jí klepaly ruce a po zádech jí stékal ledový pot.
"Je teď tady," řekl jí Voldemort.
"Kdo?" nechápala.
"Potter," oznámil.
"Tady?" vykulila na něj oči a málem zapomněla před kým to stojí.
"Přímo tady," přikývl. "Ale pouze jeho myšlenka. On sám spí někde bůhvíkde. Tohle se mu vlastně jen zdá. A až se probudí, tak si uvědomí, že to celé byla skutečnost a všechno to začne..."
"To není pravda! Nevěřím tomu," zakroutila rázně hlavou.
"Věř si čemu chceš," pokrčil lhostejně rameny, "ale je tady. Možná stojí zrovna vedle tebe. Nebo se mě pokouší nějakým způsobem něco udělat. Ale to nedokáže. Musel by tu být celý. Ne jen jeho mysl."
"A to jsem jako lákadlo?" zeptala se, ale hlas se jí chvěl.
"Něco takového..." přikývl Voldemort a v rudých očích se mu zablesklo.
"A proč jsi mě přivedl?" zeptala se ho.
"Aby viděl, jak trpíš!" zasyčel na ní a zvedl se.
"Hezky jsme si povídali," uznal. "Ale teď jdeme na tu druhou stránku našeho setkání. Pro mě příjemnější, pro tebe nikoliv."
Ginny se pomalu, ale jistě začala stahovat. Jenže nebylo jí to nic platné.
"Crucio!" zasyčel nenávistně Voldemort.
Bolestný křik se odrážel od holých stěn a jako mnohonásobná ozvěna se vracela zpět. Měla pevně zavřené oči a okamžitě se v křeči skácela k zemi. Všude jen srdcervoucí křik před sebou její bolestí zkřivený obličej.
"Neee!" vykřikl hlasitě. Cítil se, jakoby tu kletbu seslal i na něj. Zraňoval ho ten pohled co měl před sebou. Ještě jednou zakřičel, když v tu chvíli už věděl, že se probouzí...
"Harry... Co to děláš? Harry!" slyšel vedle sebe hlas. Otevřel oči. Cítil jak je celý zpocený. Ron i Hermiona postávali vedle něj se zděšenými výrazy v obličejích.
"Tobě se něco zdálo?" zeptala se roztřeseně Hermiona a posadila se k němu.
Harry měl sucho v krku. Pořád viděl před sebou Ginny, jak se zmítá v křeči, ten strach v jejích očích...
"Nevím... Nevím jestli to byl sen..." řekl pak a podíval se jí do očí.
Pochopila, co tím myslí, avšak přála si aby to nebyla pravda.
"T-to Vy-víte-kdo?" zeptal se Ron. Harry mu neodpověděl a postavil se.
"Má Ginny," řekl jim. "Jako lákadlo na mě. Už to chce skoncovat a ví, že tam za ní přijdu. Musíme nějakým způsobem obeznámit Řád a dostat se tam k ní. Nejdůležitější je pro mě zachránit Ginny."
"Ale Harry... Jak se tam k ní chceš dostat? Přemístit se nemůžeš, když nevíš kam!" uvědomila zděšeně si Hermiona a i ona se zvedla a začala procházet po pokoji.
Ron se ale posadil na postel. Vypadal, jakoby mu nedocházelo, co se to vlastně dělo.
Harry si uvědomoval, že tohle možná znamená konec všeho, že ta chvíle, které se ještě odpoledne tak obával a nevěděl, kdy nastane, tak právě teď přišla. Strach, který se ho naprosto zmocnil, všechny ostatní pocity zatlačil do pozadí. Vždycky si myslel, že v tomhle okamžiku, když se bude bát, bude pouze o svůj život a o to, aby to dokázal. Jenže strach o někoho dalšího vůbec nepředpokládal!
"Nevím, jak se tam dostaneme, ale musíme ihned začít jednat," rozhodla Hermiona bledá jako stěna. "Já se přemístím do Bradavic za McGonagallovou, aby se o tom dozvěděl Řád. Rone, ty bys měl jít sehnat Augustina a Harry by se měl připravit. Má na co..."
Při těch slovech se neovládla a musela ho obejmout. Za chvilku ho pustila, ale slzy jí z očí tekly proudem.
"Harry, ty to zvládneš... Všichni to zvládnem!" řekla spíš, aby dodala sobě samé odvahu.
"Jo a proto teď brečíš," podotkl Harry a pokusil se o úsměv. Bylo mu zle.
Hermiona zakroutila hlavou, poplácala ho po zádech, věnovala jeden pohled Ronovi který stále seděl na posteli a nevěřícně kroutil hlavou. Pak už ale vyběhla z místnosti a vzápětí zaslechli jen její dusot po schodech.
Ron se za chvilku také zvedl a přemístil se za Augustinem.
Harry si udělal kopii Světla stínu a začal jí prolistovávat. Nevěděl, čemu to pomůže. Teď už se stejně nic nenaučí! Nakonec jí vztekle zaklapl a odhodil. Před očima viděl neustále Ginny, znova a znova se sesouvala v bolestných křečích na zem. Uších mu zněl její křik. Nedokázal nic dělat. Jen tam seděl na zemi. Za chvíli zas ležel. Hlavu si schovával do dlaní a rval si vlasy, když pomyslel na to, jaký byl hlupák, když jí nevzal s sebou.
O čtvrt hodiny později přispěchal nahoru Augustin s Ronem v patách. Harry okamžitě vyskočil, když ho spatřil. Podle jeho odhodlaného pohledu vytušil, že je se vším obeznámen.
"Proč? Proč tak najednou?!" zeptal se ho rozechvěle Harry. Celý se třásl.
"Najednou?" opáčil Augustin. "Cožpak tys nevěděl o tom, že tahle chvíle jednou přijde?"
Harry cítil hořkost v ústech, když poslouchal tu krutou pravdu přicházejí z úst jeho učitele. Vždyť on o tom věděl už od té doby, kdy mu Brumbál řekl celou pravdu o té proklaté věštbě! Celý ten čas přece věděl, že ta chvíle přijde a že on se bude muset postavit tváří v tvář Voldemortovi. Ale když to teď přišlo, nebyl si u sebe jistý ničím. A Ginny! Proč do toho musí plést ještě Ginny?!
"Co teď budeme dělat?" zeptal se Harry s nadějí.
"Musíme počkat na slečnu Grangerovou, na její zprávy z Bradavic. Je možné, že zjistí, že je Ginny Weasleyová v Bradavicích a ta vaše vize bylo jen smyšlená. Musíme počkat. Zbytek budeme řešit až se dozvíme všechno, co bude možné," rozhodl Augustin. Harry přikývl, prošel kolem něj a vyběhl po schodech až do podkroví. Otevřel tam všechna okna. Potřeboval čerstvý vzduch.
* * *
"To jsi byla ty, že?" ozval se za ní chladný hlas. Seděla ve své cimřičce, která jí byla přidělena samotným Pánem zla. Nečekala, že by sem za ní někdo mohl přijít a proto se překvapeně otočila.
Téměř hned poznala (podle světlých vlasů vykukujících mu z pláště), kdo se ráčil jí přivítat mezi nimi.
"Draco Malfoy," vyslovila nahlas jeho jméno.
"Elizabeth Greenová," ušklíbl se na ní. Nedával to nijak najevo, ale byl rád, že se tu objevil někdo, s kým by si mohl rozumět. Tak osamělý jako poslední rok si ještě nidky nepřipadal. Potřeboval si s někým zas pohovořit. Už měsíce nemluvil s lidmi, které z dřívějška znal. To vše tady mu přinášelo jen vztek na sebe samého. "Tebe bych tu nečekal. Myslel jsem, že jsi jedna z těch, co nedělají celé dny nic jiného, než podlézají Potterovi... Ale jak je vidět, tak jsem se v tobě zmýlil. Tys ho dokonce nalákala na smrt!"
"Co to povídáš? Já jsem sem dostala akorát tu čubku Weasleyovou! Pottera ne!" upozornila ho na omyl.
On se však začal smát.
"To jsi tak blbá nebo co? Pán zla jí chtěl jen kvůli tomu, aby přilákala Pottera!" vysmál se jí do obličeje.
"Ale to... to přece... to není pravda!" zvolala rozhořčeně.
"Nepovídej mi, že jsi vůbec netušila, že Weasleyová je lákadlo na Pottera..." zakroutil užasle hlavou Draco Malfoy.
Elizabeth polkla. Věděla, že to bude kvůli Harrymu. Ale k tomuhle všemu jí táhla jen a jen nenávist vůči Ginny. Schválně celou tu dobu zapomínala, že když se Ginny objeví v nebezpečí, tak se jí Harry pokusí zachránit. Doufala, že na Weasleyovou zapomene a nebude kvůli ní obětovat krk. Jenže teď, když to prošlo ústy někoho jiného, jí to připadalo tak nepravděpodobné, jako kdyby se její matka stala taky smrtijedem.
"Já... já to věděla..." hlesla po delší odmlce. Hlas se jí třásl tím děsivým zjištěním, které se celou tu dobu snažila potlačit. Vždyť ona poslala na smrt Harryho Pottera! "Já... já nechtěla.... Harry... miluju... nesmí..." plácala jedno přes druhé a nešlo z toho odvodit nic jiného než :
"Takže ty si myslíš na Pottera?" zeptal se pohrdavě Malfoy. "Tak to jsem se v tobě teda moc nezmýlil! Ale jak si mohla být tak hloupá a udělat něco takového?"
"Já ho zabila," řekla pak mdle a opět po dlouhé době jí skápla slza po tváři. "Já jsem zabila Harryho."
"Klid," ozval se Draco. "Mrtvý ještě není. To ho teprve čeká."
Tahle slova jí vehnala ještě další slzy do očí.
"Jak jsem mohla?!" zhrozila se. "Je konec. Se vším!!" vykřikla hystericky.
"Ale není. Každý dělá chyby. Já taky jednu udělal," ušklíbl se spíš jen pro sebe. Už dávno si uvědomil, že přechod na tu "druhou stranu" byla ta nejhorší věc, jaké se kdy dopustil.
"A vyřešil jsi jí?" zeptala se ho.
"Ne," zakroutil hlavou.
"Proč?"
"Nebyla příležitost," pokrčil rameny a náhle se zarazil. Něco mu došlo. Buď teď a nebo už nikdy. "Ale mám pocit, že se mi právě naskytla."
Elizabeth k němu překvapeně vzhlédla. Přistoupil k ní.
"Greenová, ty nechceš být smrtijed, že ne?" zeptal se jí.
Elizabeth sklopila hlavu a kousla do rtu. Pak jen zakroutila hlavou.
"Ale neříkej to nikomu..." hlesla zdrceně.
"Neboj, já taky nechci být smrtijed," ujistil jí.
Překvapeně se na něj zadívala.
"Draco Malfoy? Vždyť ty jsi k tomu musel být odmalička vychovaný!" zvolala. On jen pokrčil rameny.
"Pojď, musíme jít dokud to bude ještě někomu užitečné..."rozhodl.
"Kam?" zeptala se zmateně.
"Kam? Do Bradavic a všechno tam říct," odpověděl jí a vyběhl na chodbu.
"Tak jdeš?" zeptal se jí ještě, když chvíli zůstávala. "Je to poslední možnost, jak vše ještě odčinit..."
Popadla svůj cestovní plášť, přehodila si jej přes záda a přes hlavu si nasadila kapuci, aby jí nikdo nemohl vidět do obličeje. Pak už jen následovala Draca Malfoye vědoma si toho, že jestli na ní někdo přijde, vyslouží si minimálně smrt.
Harry jí to nikdy neodpustí, blesklo jí hlavou, když vybíhala do schodů lemovaných rudými závěsy. Ale alespoň mu částečně dokáže, že není tak špatná, jak se může zdát. Třeba... třeba jí někdy začne mít rád...
* * *
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 HPGirl HPGirl | E-mail | Web | 29. dubna 2006 v 7:26 | Reagovat

Hustý, jsem zvědavá jak to bude pokračovat.-)

2 brabikate brabikate | 29. dubna 2006 v 7:42 | Reagovat

To je dobře! ;o))

3 HPGirl HPGirl | E-mail | Web | 29. dubna 2006 v 8:06 | Reagovat

A tudíž se táži: Kdy bude pokráčko?.-)

4 Pepa Pepa | E-mail | 29. dubna 2006 v 8:47 | Reagovat

Sakra. Musím už jet. Ale vytisknu si to. :-)

5 brabikate brabikate | 29. dubna 2006 v 10:26 | Reagovat

HPGirl:  Brzo, brzo... Už teď mám stránku a půl... ;o)

Pepa: Tak mi pak napiš, jak se ti líbilo a nelíbilo! :o)

6 HPGirl HPGirl | E-mail | Web | 29. dubna 2006 v 10:27 | Reagovat

Tak už se těším:)

7 jajda jajda | E-mail | 29. dubna 2006 v 11:49 | Reagovat

vyborněě!!!:D to je báječný ze Dráček chce být hodný:)) držim mu palce je to moje nejoblibenější postava:) a ze bude tak brzo pokracko je taky uzasny:) jen tak dal:)

8 Pepa Pepa | E-mail | 29. dubna 2006 v 11:52 | Reagovat

Podařilo se mi dostat se na NET.

No tak to je celkem nářez. Čekal jsem, že se Elis nakonec vzpamatuje. A Harryho sere, že nevzal Ginny sebou. Dobře mu tak!

Samozřejmě se nemůžu dočkat pokračování. :-)

9 brabikate brabikate | 30. dubna 2006 v 12:36 | Reagovat

Díky, žes napsal! :o) A kde vlastně jsi?

10 hepoolxe hepoolxe | 30. dubna 2006 v 13:05 | Reagovat

Kdy bude pokračování? Tahle povídka se ti vážně povedla...

11 brabikate brabikate | 30. dubna 2006 v 13:30 | Reagovat

:o)) To nevím... Jak se mi to povede. Ale během příštího týdne tu určitě bude... ;o)

12 jajda jajda | E-mail | 30. dubna 2006 v 13:36 | Reagovat

to je dobre ted po zkouskach ti to pude pekne od ruky zj??;) a muzu se zeptat kolik asi tak kapitol se da jeste ocekavat??

13 brabikate brabikate | 30. dubna 2006 v 16:40 | Reagovat

No já úplně přesně nevím. Ještě asi tak dvě, maximálně tři. A od ruky by to mělo jít!

14 Pepa Pepa | E-mail | 1. května 2006 v 16:31 | Reagovat

Takže už si mám chystat kapesníky. :-(

15 HPGirl HPGirl | E-mail | Web | 1. května 2006 v 17:04 | Reagovat

Pepa: co ty víš, třeba to dopadne dobře...i když já bych byla pro jinou variantu.

16 brabikate brabikate | 1. května 2006 v 17:12 | Reagovat

Uvidíte... já mám ráda jak happyendy, tak tragický konce... ;o))

17 barka barka | Web | 1. května 2006 v 17:22 | Reagovat

já hlasuju pro happyend

18 hepoolxe hepoolxe | 1. května 2006 v 17:29 | Reagovat

Jsem taky pro happyend !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

19 brabikate brabikate | 1. května 2006 v 19:00 | Reagovat

Al já už to mám vymyšlený! Už od začátku! Ale jak, to nepovím...Hi hi hi... :o)

20 Elanis Elanis | 1. května 2006 v 19:22 | Reagovat

Ahoj. Narazila jsem na tvoje stránky nějakou náhodou...no doufám že ti to nevadí...jestli jo tak se ti omlouvám...chtěla bych ti jen říct že tahle povídka je nádherná. Já nevím jiný slovo mě nenapadá je to vážně úžásný....Mohla bys vydat knihu...Je to překrásný a doufám že napíšeš dalších mnoho krásných kapitol.....Ještě jednou se omlouvám ....

21 Pepa Pepa | E-mail | 1. května 2006 v 21:30 | Reagovat

Elanis: Ty patříš k těm lidem, co se omluví, když do nich někdo vrazí, ne? :-D

HPGirl: Já to myslel tak, že je budu chystat, protože už bude konec. :-(

22 hepoolxe hepoolxe | 2. května 2006 v 8:09 | Reagovat

Rychle novou kapitolku!!!!!  Už se nemůžu dočkat!!! Každý den sem chodím, abych zjistila, jestli už přibyla nová kapitola.... Tak rychle, rychle, už se nemůžu dočkat!!!!!!!!!!!!  Tahle povídka se ti vážně povedla!!!

23 Elanis Elanis | 2. května 2006 v 12:46 | Reagovat

Ne já jen kdyby jsi náhodou patřila k lidem kterým by to vadilo....to už se mi taky stalo:)

24 barka barka | Web | 2. května 2006 v 15:22 | Reagovat

jako že někomu vadilo, že jsi mu přišla na stránky? s tim se snad počítá ne?

25 barka barka | Web | 2. května 2006 v 15:23 | Reagovat

ach jo, dvacet čtyři komentů, můj rekord je deset, zvu vás k sobě na blog a komentujte!

26 HPGirl HPGirl | E-mail | Web | 2. května 2006 v 15:47 | Reagovat

Pepa: aha, takhle...No,každopádně se těším jak to dopadne=)

27 janousek janousek | E-mail | 2. května 2006 v 17:42 | Reagovat

moc ,moc hezke priklanim se k happyendu a mohla bis posledni kapitolu nazvat tak aby bylo poznat ze je posledni(prectu si to s predchozimi kapitolami a jen tak dal hodne stesti tobe i harrymu s ginny at preziji vsich az na vi-vite-koho:-D HARRYMU ZDAR VOLTIKOVI ZMAR

28 janousek janousek | E-mail | 2. května 2006 v 17:43 | Reagovat

co dokaze jedno M ze:-)

29 ginny_potter ginny_potter | 2. května 2006 v 17:53 | Reagovat

Já už chci další kapitolu!Pokud nebude co nejdřív,skočím z mostu!Berte to jako varování,ne výhružku...=o)

30 brabikate brabikate | 2. května 2006 v 19:01 | Reagovat

Tý jo... Dostala jsem se sem až teď a najednou tolik komentářů! :o))

Elanis: Vůbec se nemusíš za nic omlouvat! Jsem hrozně ráda, že se ti ta povídka líbí!

janousek: Jasně, pojmenuju to tak, aby bylo poznat, že je to polsení... ehm... že by Epilog? :o)

ginny_potter:  Nechci mít Ginny na svědomí! Tak dobrá... jdu zas psát... :o))

31 hepoolxe hepoolxe | 2. května 2006 v 19:09 | Reagovat

Tak rychle ať už je ta kapitolka!!! Už se těším!!! A mimochodem, jak dopadly zkoušky ?

32 brabikate brabikate | 2. května 2006 v 19:22 | Reagovat

Dobře! Byla jsem devátá. :o)))

Přes zítřek (to mám opět volné odpoledne) bych tu kapitolu měla dopsat.

33 hepoolxe hepoolxe | 2. května 2006 v 20:37 | Reagovat

To je dobře to je dobře... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama