21 kapitola - 2.část

9. února 2006 v 12:30 | brabikate |  Světlo stínu
Jakmile vstoupil otvorem za obrazem Buclaté dámy, tak se kolem něj ozvalo nejdřív ticho a pak obrovský jásot. Každý najednou chtěl vědět, co se přesně stalo, jak to tam vypadalo… Byla to hrůza! Raději se rychle prodral k Hermioně a Ronovi, kteří už seděli v křeslech u krbu a společně s nimi k jeho příjemnému překvapení, tam seděla Ginny a zářivě se na něj usmívala. Harry jí úsměv opětoval.

Než se tam ale stačil vůbec dostat, vlezla mu do cesty další krásná dívka. A taky se na něj zářivě usmívala. Jenže to na Harryho nemělo zdaleka takový účinek, jako úsměv od Ginny.
"Ahoj Harry!" pozdravila ho Elis a v bledě modrých očích jí zablýsklo. Ihned se k němu nahnula, aby ho objala. "Bála jsem se o tebe…"
Harry vrhl na Ginny, která je pozorovala zoufalý pohled a ústy nehlasně vyslovil "Pomoc!". Ginny, která nejdřív nevěděla, jak se má na ten jev před ní tvářit, vyprskla smíchy a se zaujetím začala počínání její spolužačky sledovat.
Elis ho mezitím pustila a stála se na něj usmívala. Pak promluvila.
"Harry, já se tě na něco zeptám, jo?" varovala ho předem. Harry ledabyle pokrčil rameny.
"Nešel bys se mnou na ten ples?" zeptala se ho líbezným hlasem, navíc pohodila svou hřívou blond vlnitých vlasů, což bylo víc než působivé. Harry se na ní zamyšleně podíval. A pak se podíval přímo za ní, kde se vesele bavila zase jiná dívka s ohnivě rudými vlasy. Kdo jiný to mohl být, než jeho Ginny? S velkou námahou od ní odtrhl pohled a zadíval se znovu do jemných rysů v obličeji Elizabeth Greenové.
"Víš Elis," začal. "Já už s někým jdu."
"C-co?" vykoktala a nevěřícně na něj vyvalila oči. "S kým prosím tě?"
"S Ginny Weasleyovou." řekl a ukázal na ní, omluvně se při tom na Elis koukal.
"Hm." odfrkla si povýšeně, ale v očí se jí zaleskly slzy pokoření. "Tak se měj."
S těmi slovy se protáhla kolem něj a zmizela v roji nedočkavých spolužáků. Harry se otočil zpátky ke svým přátelům a posadil se vedle Ginny.
"Co ti chtěla?" zajímala se a kývla hlavou směrem kudy Elis odešla.
"Chtěla abych s ní šel na ples." vysvětlil jí.
"A tys-"
"Odmítl." dořekl za ní. Ginny si kdoví proč vyměnila s Hermionou vítězný úsměv. "Lepší než udušení..." zamumlala tiše Hermiona. Harry vůbec nevěděl, o co jde, ale Ginny dostala záchvat smíchu.
* * *
Mladý muž seděl ve svém tmavém pokoji. Už si na něj zvykl. Už ani nevnímal, že tu má tak málo prostoru, už ani nevnímal, že je tu obrovská zima a tma. Už mu ani nepřišlo divné, že jediné světlo, které tu má, vychází z malé petrolejové lampy, která kolem sebe vytváří jen slabý kužel chabého světla... Na všechno si člověk zvykne.
Zrovna se skláněl nad pergamenem a sepisoval dopis své matce, která i přesto, že byla Smrtijedka, tak zůstávala v Malfoy Manor, protože se na ní ještě nepřišlo. Nehodlala dopustit, aby jejich vila zůstala na pospas obyčejným mudlům. Jakmile prý získá Pán zla vládu nad světem, budou se moci do Malfoy Manor vrátit. V dopise jí vylíčil všechno, co se událo za poslední týden, od pobytu Pottera, přes jeho útěk i popis zloby Pána zla. Zrovna, když dopis zalil zeleným voskem, otevřeli se dveře do jeho pokoje.
"Pán zla tě shání. Máš k němu jít." ozvalo se od dveří, které se ihned zase zabouchly. Malfoy neochotně vstal, zamkl a odkráčel chodbami pryč. Hbitě vyběhl schody s červenými závěsy a za okamžik se octl ve vstupních dveřích Hlavní síně.
"Malfoyi!" rozezněl se ledový hlas ponurou síní s lesklou podlahou.. Mladý Smrtijed v černé kápi procházel místností a zvuk jeho kroků se ozvěnou vracel několikrát nazpátek. Před svým pánem poklekl k zemi.
"Přejete si?" optal se s pohledem upřeným na podlahu pod sebou.
"Vstaň!" sykl hlasem plným zlosti nevšímajíc si při tom Malfoyovy předešlé otázky. "Jak se to stalo!? Jak je možné, že měl Potter hůlku?!"
Draco Malfoy se postavil. Tentokrát na sobě neměl masku, takže v té tmavé místnosti téměř zářila jeho bledá, jakoby slunce neznalá pleť. Nasadil však kamennou tvář, která by se mohla masce rovnat.
"Já nevím, pane." řekl a díval se při tom Voldemortovi do jeho hadích očí.
"Ty nevíš?" ušklíbl se Pán zla. "Tak ty společně s Writem a Jipprem jste měli na starosti hlídání hůlky, nic víc. Jen hlídání hůlky. A je docela podivné, že když jsi měl službu zrovna ty, tak znenadání zmizela a objevila se tomu klukovi rovnou v ruce, nemyslíš!? Nebo co bys mi k tomu pověděl?"
Draco ucukl pohledem, hnusilo se mu stvoření zla před ním. Jenže mělo moc. Obrovskou moc. A jedině s ním bude mít moc alespoň trochu větší, než má teď. Tohle si přeci vždycky přál. Ano, přál si to. Znovu stočil pohled do těch rudých, vychytralých očí.
"Já opravdu nevím, pa-"
Víc nestačil říct, místo toho se síní rozletěl bolestný křik, který mohl být způsoben jen jednou kletbou. Kletbou Cruciatus.
Mladý Draco Malfoy se svíjel na zemi v křečích, které mu působily nesnesitelná muka. Jeho křik, ale nebyl jediný zvuk v místnosti. Ještě se tu ozýval zlobný smích Voldemort, Pána zla.

* * *
Harrymu čas v bradavicích utíkal neuvěřitelnou rychlostí. Zvědavé otázky po několika dnech utichly, okukování také přestalo být v takovém množství v kurzu. Občas se ještě nějaký ten zvědavec ukázal, ale už opravdu jen minimálně. Harry se začal plně věnovat přípravě na OVCE, učení kouzel a pátrání v knížkách po vodítku k dalšímu viteálu.
Jedno odpoledne, které chtěl strávit opět celé prosezené nad knihami se k němu připojil i Ron. Možná to nevypadá jako nic ohromného, ale pro Harryho to znamenalo víc. To, že jeho nejlepší kamarád přišel, vzal si knížku a posadil se vedle něj, něco znamenalo. Harry si byl vědom toho, že Ron nepřijde a neřekne : "Hele, hodíme to za hlavu.". Ron nic neřekne, jen si sedne vedle něj a začne mu pomáhat s hledáním viteálů. To znamená mnohem víc, než slova "Odpouštím ti.".
V tu chvíli se Harry zasmál. A Ron se zasmál s ním. Nevěděli čemu, nic směšného tu nebylo. Jen se smáli. Jen tak. Bez důvodu. A pak se pustili do těch knih. Bude to jako dřív.
A čas ubíhal dál a datum 28. prosince se neodkladně blížilo. Stejně jako o vánoční prázdniny ve čtvrtém ročníku, zůstávala většina studentů ve škole a stále víc a víc dívek se začalo shlukovat do chichotajících skupinek a vyzývavě se usmívat na své pány spolužáky. Elis nebyla jediná, kdo se Harryho zeptala jestli s ní půjde na ples... Za nedlouho se ho zeptala i Romilda Vaneová a několik dalších dívek, s kterými za celou dobu, co je v Bradavicích ani jednou nepromluvil. Jednou k němu přiběhla zoufalá Ginny a požádala ho, aby nikomu neříkal, že na ples jde právě sní, protože jí všechny snad sežerou závistí.
Přišli Vánoce, vánoční hostina a výzdoba hradu. Harry koupil pro Ginny v Prasinkách stříbrný řetízek s otevíracím přívěskem, do kterého nechal dovnitř vyrýt "G.W + H. P" a "True love." Hermiona mu to sice nejdřív zhodnotila jako příliš kýčovité, ale sama po chvilce uznala, že jí by se to líbilo dostat.
Když se dvacátého pátého ráno probudil, našel pod svojí postelí hromadu dárků. Ať už žertovné předměty od bratrů Weasleyových nebo tradiční svetr od jejich matky. Od Ginny dostal shodou okolností přívěsek na černé kůži ve tvaru Zlatonky, což se mu líbilo. Od Hermiony a Rona dostal společný dárek, knihu s názvem "Jak se naučit za krátký čas co nejvíce kouzel". Byla obrovská, netušil jak jí mohli vůbec pořídit bez toho aby to zpozoroval.
Jenže i tento den byl pryč jako voda a i ten další a další... a tak se stalo, že jednoho krásného rána zjistil, že je 28. prosince, den, kdy by se měl v Bradavicích konat největší ples, který za posledních několik staletí Bradavice zažily.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Paja Paja | E-mail | Web | 11. června 2007 v 16:10 | Reagovat

chudak Draco. asi tam fakt dal tu Harryho hulku. uz v drivejsi kapitole bylo napsany jak si rika ze se nedal na stranu Brumbala. prece jenom neni zly

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama