14. kapitola - 1. část

8. února 2006 v 20:19 | brabikate |  Světlo stínu
Profesorka Simonová
"Třído, než začnete odcházet, tak mě ještě poslechněte." zklidnila celou třídu profesorka Simonová. Už totiž začalo zvonit a tak se všichni žáci snažili co nejdříve opustit učebnu a po dobu přestávky si alespoň trochu odpočinout. Učitelé totiž celý sedmý ročník zaměstnávali víc, než se dotyčným zdálo únosné... Harry se tedy líně rozvalil na své židli a rukou si ležérně podepřel hlavu.

"Jak si mnozí z vás nejspíš uvědomili, vaše kolej nemá žádného ředitele." řekla jim profesorka Simonová a rukou si prohrábla pramen dlouhých černých vlasů.
Harry s Ronem se na sebe překvapeně podívali. vůbec je to nenapadlo, zato ale Hermiona dál naprosto vyrovnaně pozorovala profesorku.
"Vzhledem k tomu, že profesorka McGonagalová je ve své funkci prvně, tak nastaly jisté zmatky a na několik věcí se zapomnělo. Novou ředitelkou nebelvírské koleje se tedy stávám já. Doufám, že spolu budeme navzájem spolupracovat vyjdeme si vstříc. To je vše, můžete odcházet. Jen bych potřebovala pana Pottera, kdyby byl tak laskav..."
Harry se zvedl, hodil si tašku přes rameno a přešel k profesorčinu stolu. Černovlasá čarodějka i tentokrát něco přerovnávala na stole. Co s tím jen má?
"Co potřebujete?" zeptal se jí, zatímco se třída vyprazdňovala.
"No, slyšela jsem, že loni jsi byl kapitán nehelvítského famfrpálového družstva, tak se tě chci zeptat, jestli to vezmeš i letos. Tak co?" zeptala se ho. Nejdřív než začal přemýšlet o tom, na co se ho ptala, tak se zarazil nad tím, že ještě před chvílí ho oslovovala jako pana Pottera a teď mu tyká… Pak se ale napomenul a donutil svůj mozek vnímat…
"Já… No vidíte, vůbec jsem si na famfrpál nevzpomněl… ale jak je to možné?!" spíš než jí, ale odpovídal sám sobě. Jak na něco takového mohl jen tak zapomenout? Na famfrpál…
"Tak co?" pobídla ho.
"Já jsem o tom ještě vůbec nepřemýšlel…" přiznal, "Nevím…"
"Víš co? Tak přijď v sobotu ke mně do kabinetu a tam mi to řekneš…" navrhla mu profesorka.
"Ano, to bude asi nejlepší…" uznal, " Tak nashledanou."
Rozloučil se a odešel ze třídy za Ronem a Herminou, kteří na něj už čekali. Vysvětlil jim o co jde.
"Můj názor se ti asi nebude líbit, Harry…" řekla po chvilce, "Já bych řekla, že bys to neměl brát. Už takhle ti hodně času zabírá škola a ještě tréninky do toho… To nemůžěš zvládat. Máme moc málo času…"
"Málo času?" nechápal Ron, "Proč bychom měli mít málo času?"
"Eee…Já-já jsem myslela, jakože si s těma horcruxama musíme pospíšit a Harry se musí učit kouzla, aby se dál nezabíjelo…" vysvětlovala honem Hermiona a vrhla na Harryho vyděšený výraz.
"No to jo, ale Harry by měl mít taky nějakou zábavu… vždyť z toho za chvíli zmagoří… Musí mít nějaké odreagování." namítl Ron.
"Já nevím… možná bych se měl opravdu víc věnovat těm horcruxům a kouzlům…" pokrčil Harry rameny. Věděl, že si teď o něm Ron musí myslet, že se pomátl, ale on přece nemůže dovolit, aby o Rona přišel… Tak bude muset holt obětovat svůj největší koníček…
"To myslíš vážně?" podíval se na něj Ron, jakoby se přeslechl.
Harry jen vyhýbavě pokrčil rameny.
V sobotu večer Harry skutečně zaklepal na kabinet profesorky přeměňování. Nikdo neotevíral a tak se Harry chtěl zas otočit a odejít, než si ale stačil rozmyslet, co tedy vlastně udělá, dveře se otevřely.
"Á, Harry… to jsi ty…" objevila se v mezeře mezi dveřmi černovlasá čarodějka, "Pojď dál."
Harry uposlechl a vešel do prostorného kabinetu. Měla ho zatím ještě ne moc zabydlený, všude se válely přeplněné papírové krabice s oblečením a knihami a mezi tím vším sem tam prosvítal i jakýsi ten nábytek…
"Omlouvám se za to jak to tu vypadá," řekla, když si všimla Harryho zkoumavého pohledu, "ale zatím jsem se ještě nedopracovala k tomu, abych to tu všechno vybalila a uklidila…"
"To přece nevadí…" namítl Harry. Profesorka Simonová jen tak pochybovačně pokývala hlavou, dál se ale tomuto tématu nevěnovala. Proč měl takový pocit, jakoby jí už dlouho znal?
"Tak co, jak ses rozhodl s tím famfrpálem?" zeptala se ho.
"No," začal, "já bych to vzal strašně rád. Famfrpál je můj největší koníček, ale mám teď mnohem důležitější věci na práci, takže bohužel nemůžu…"
Nikdo nejspíš vůbec netušil, s jak těžkým srdcem tohle říkal… Podle jeho výrazu však profesorka Simonová rozhodla, že se nebude na nic vyptávat.
"Hm, tak to mi ale budeš muset poradit, koho mám dát na post kapitána. bylo mi řečeno, že jsi odborník…" podívala se na něj tázavě. Harry se potěšeně usmál.
"Kapitán…" zamyslel se. Chtělo by to někoho, kdo famfrpálu rozumí a sám ho dobře hraje… Měl jednoho člověka, kterému by to víc než rád svěřil… Snad by mu tím dodal sebevědomí, aby hrál ještě lépe…
"Už to mám." řekl pak vítězoslavně, "Ronald Weasley."
"Ronald Weasley? To je ten zrzavý chlapec, co chodí s tebou do třídy, nemám pravdu?"
"Ano, to je on." přitakal. Nemohl se dočkat až to Ron zjistí…
"Tak to je asi všechno, ne? Můžeš jít. Nechtěla bych tě tu zdržovat..." kývla na něj a posadila se ke svému stolu.
"Ale vy mě vůbec nezdržujete…" namítl Harry, "Já jen bych se chtěl ještě zeptat…"
"Na co?" změřila ho svýma temně modrýma očima.
"Vy jste mi řekla, že mi povíte o mých rodičích, ale že až někdy jindy, až bude víc času…"podíval se jí nesměle do očí.
"Takže ty chceš abych ti teď vyprávěla, co vím o tvých rodičích." zkonstatovala.
"Tak se to dá tak říct…" přikývnul Harry. Černovlasá čarodějka vstala a sundala z jedné velké hromady jednu z krabic s oblečením. Ne, to nebyla hromada! Bylo to obyčejné, zato pohodlně vypadající křeslo!
"Posaď se…" vybídla ho, "Bude to opravdu na dlouho."
Harry tedy udělal jak řekla a vyčkával v pohodlném měkkém křesle, co se bude dít.
"Možná ti přišlo zvláštní, proč tobě, jako jedinému z mých žáků, tykám. Je to z jednoduchého důvodu, který tě ale jistě překvapí. Letos v Bradavicích to nebylo poprvé, co jsem tě viděla, víš. Znala jsem tě už mnohem dřív, to jsi byl ale tak maličký, že si mě jednoduše nemůžeš pamatovat." vysvětlila mu. Harry se na ní nechápavě podíval.
"Neříkala jste náhodou, že jste z Austrálie?" zeptal se jí.
"Ne, to jsem neříkala." zakroutila hlavou, "Říkala jsem, že jsem přijela z Austrálie a to je dost podstatný rozdíl. Do školy jsem chodila jsem do Bradavic. Bydlela jsem totiž v Anglii. A jestli pak uhodneš, s kým jsem chodila do třídy?"
Harry pokrčil rameny. Jak by to mohl vědět.
"Fakt ani netušíš? No tak dobrá, řeknu ti to sama. V posteli vedle mě celých sedm let ležela Lili Evansová. Už chápeš? Já a Lili. Byli jsme něco jako sestry… Ani nevíš, jak moc jsem jí měla ráda." pozastavila se na chvíli. Harry na ní jen vyjeveně civěl. Do třídy s mojí matkou? To ale určitě znala i…
"To jste ale musela znát i -" nestačil doříct.
"Tvého tátu, Siriuse, Lupina a Petra? Jo, ty jsem znala. Sice jsem se s nima začla bavit až na konci sedmáku, když Lili začala chodit s Jamesem, ale znala jsem je tak y dobře. Byli to prostě Výtržníci…" zasmála se.
"A tak proč jste přijela z té Austrálie?" nechápal pořád Harry.
"Počkej. K tomu se teprve dostanu. Když tví rodiče umřeli, Siriuse zavřeli, Petr byl údajně mrtvý a Remus se nechtěl s nikým bavit, nevydržela jsem to tady a chtěla se odstěhovat a protože se mi Austrálie odmalička líbila, šla jsem tam. Až před rokem a půl jsem se z jistého důvodu jela podívat znovu do Británie. Zjistila jsem, že bych tu byla mnohem radši než v Austrálii a tak jsem tady." ukončila své vypravování.
Harry měl rozhodně o čem přemýšlet. Řekla mu toho hodně, ale zároveň měl pocit, že mu toho i hodně zatajila.
"Už bys měl asi jít, Harry." řekla, když na něm spatřila, že se chce ještě na něco zeptat.
Harry pochopil a s přáním dobré noci odešel.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kaky, Lolona Kaky, Lolona | E-mail | Web | 9. srpna 2006 v 18:41 | Reagovat

Máš to špatně npsaný! Nemohla s ní spát vedle sebe v postely 7. let! Lili se stala primuskou s Jamesem a oni dva měli oddělené pokoje.

2 brabikate brabikate | 11. srpna 2006 v 19:48 | Reagovat

Ale to není nikde napsáno, že byli s Jemesem primusové. Možná v nějakých povídkách na internetu, ale v originálech o tom není ani zmínka. Stejně tak jako není nikde zmínka o tom, že primusové mají oddělené ložnice.

3 Gorbag Gorbag | E-mail | 24. srpna 2006 v 12:20 | Reagovat

Zdravim, je to pekny, akorat si oprav gramatiku...obcas se tam vyskytnou dost velky chyby. Treba by jsme-ma to byt bychom. A je to Lily, ne Lili:)

4 brabikate brabikate | 25. srpna 2006 v 18:46 | Reagovat

Já jsem si těch chyb vědoma... Jenže jsem horzně líná opravovat celou povídku... Určtitě se do toho někdy pustím. Ale až budu nemocná nebo tak něco... :o)

5 katrin katrin | 28. října 2006 v 14:01 | Reagovat

ty chyby až zas tolik nevadí :-D tím skvělým příběhem to vynahradíš

6 Blytonka Blytonka | E-mail | 20. března 2007 v 18:07 | Reagovat

Jo. Ten příběh je totiž fakt super.

7 helix helix | Web | 20. března 2008 v 16:05 | Reagovat

Mě se to líbí a ty moc krásně píšeš...těch chyb bych si kolikrát ani nevšimla,já jich dělám ještě víc:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama