na Blog.cz

Mám teď před sebou důležité rozhodování. Moje 16GB paměťová karta je z 95 % plná a já už ji tedy musím po několika měsících cvakání konečně vyčistit. Většinu fotek, které jsem si z toho obrovského množství chtěla uchovat, jsem si už průběžně ukládala do PC a na externí pevný disk, ale přesto tam je i dost těch, u kterých jsem si řekla, že se k nim ještě vrátím (a nakonec jsem se nevrátila). Mám se k nim vracet teď? Které smazat a které ještě nechat? A je to vůbec k něčemu dobré? :D

Tady je pár fotek, které jsem zatím vylovila a trochu "oprášila".

Vzpomínka na jedno letní odpoledne. Byl to takový rychlý výcvak - mé bosé nohy a náš spící Miky. Něco mě nutilo se nad tou fotkou vždycky pozastavit. Asi ta kompozice, i když není ideální... :D

Po roce a půl jsem tu změnila design. Současný stav berte spíš jako provizorní, pravděpodobně totiž projde ještě několika úpravami, než s ním budu spokojená jako s předchozím. Asi se mi po něm trochu zasteskne, ale změna už byla nutná. Předešlý design tu byl dlouho, už jsem jej měla okoukaný a zatoužila jsem po něčem jiném. Tentokrát jsem ale chtěla něco jednoduššího a jen s jedním sloupcem, no a nakonec z toho vyplynulo tohle. Tak snad vám tu bude příjemně.

Fotku v záhlaví jsem vyfotila před pár dny někdy kolem půlnoci, kdy mě náhle osvítil nápad, jak fotkou propojit literární i fotografické zaměření blogu. :-) Bylo šero, takže jsem fotku musela dost upravovat ve Photoshopu a obrazová kvalita není nic moc, ale svůj účel fotka splnila. Ten foťáček je přívěsek na klíče, který jsem dostala od své sestřičky k Vánocům. Při zmáčknutí spouště z něj vyletí "blesk" a ozve se zvuk závěrky. Stylové. :D

Omluvte tedy zatím nefunkčnost některých odkazů, ještě to budu doplňovat.

Dnes mi přišel krásný mail. Rozhodně na něj musím odepsat. Dobří lidé nevymřeli! :-)

Pak jsem si taky uvědomila, že má tenhle blog přesně dnes výročí. Připíjím tedy neexistující sklenkou šampaňského a gratuluji mu k jeho šestileté existenci. Páni, šest let! Nechce se mi tomu ani věřit, ale vážně je to tak. Před šesti lety mé znuděné patnáctileté já brouzdalo internetem a zkusilo - jen tak z dlouhé chvíle, samozřejmě - založit si blog. Je zajímavé, jak se blog za tu dobu změnil. Je zajímavé, že úplně stejně jsem se změnila i já. Ono by to ale jinak ani nešlo, že? Trochu se stydím, když se na ty články podívám - je to hrůza. Ale nedokážu to smazat. Alespoň si díky tomu uvědomím, že každý nějak začíná...

Právě teď mi začínají Vánoce! Před dvěma hodinami mi skončila škola, před hodinou jsem v přelidněném Tescu na Andělu koupila poslední dárek a teď už mám úplné volno - jen ještě přijet z koleje domů, všechny ty dárky zabalit a jsem naprosto připravená na Štědrý den! :-) Znám sice pár lidí, co mají všechno hotovo už několik týdnů, ale to není můj styl... Jak se říká, co můžeš udělat dnes, odlož na pozítří - a máš dva dny volno! :-) Občas se tenhle přístup člověku vymstí, ale prokrastinace je bohužel vážná nemoc a není snadné se jí ani při nejlepší vůli zbavit. Už je to bohužel tak.