na Blog.cz

Román o létě, o vzpomínání na dětství a o starém domě s velkou zahradou, ve kterém se odehrálo už mnoho příběhů. Asi tak by se do několika slov dalo shrnout to, co vám tato kniha od německé spisovatelky Kathariny Hageny nabízí. Ale je toho mnohem víc, tudíž... čtěte dále! :-)

Hlavní postava, mladá a jak jinak než nezadaná žena jménem Iris, přijíždí z města na venkov do malé vesnice, kde jako dítě a dospívající dívka pobývala každý rok o prázdninách. Zúčastňuje se pohřbu své babičky a později s překvapením zjišťuje, že ji babička ve své závěti označila za dědičku svého domu. Iris by se tedy měla do domu přestěhovat. Nebo jej snad prodat? Mohla by v tom domě vůbec žít? Iris se nakonec rozhodne strávit v domě pár dní, než se dědictví právně vyřeší. A tím vlastně příběh začíná.

Román je vyprávěn v několika rovinách. V jedné, která se odehrává v současnosti, kdy Iris prozkoumává starý dům, který v ní vyvolává tolik vzpomínek. Kdy se prochází po okolí a chodí si zaplavat do místního jezírka, jako to dělávala v dětství. Samozřejmě také řeší právní záležitosti související s dědictvím a shodou okolností, ten právník, který má tuto záležitost na starost, je Irisin dávný kamarád Max. Max bydlící v sousedství. Vtipný, chytrý a zdrženlivý Max. Ano, chápete správně, romantická zápletka prostě musí být.

Mám teď před sebou důležité rozhodování. Moje 16GB paměťová karta je z 95 % plná a já už ji tedy musím po několika měsících cvakání konečně vyčistit. Většinu fotek, které jsem si z toho obrovského množství chtěla uchovat, jsem si už průběžně ukládala do PC a na externí pevný disk, ale přesto tam je i dost těch, u kterých jsem si řekla, že se k nim ještě vrátím (a nakonec jsem se nevrátila). Mám se k nim vracet teď? Které smazat a které ještě nechat? A je to vůbec k něčemu dobré? :D

Tady je pár fotek, které jsem zatím vylovila a trochu "oprášila".

Vzpomínka na jedno letní odpoledne. Byl to takový rychlý výcvak - mé bosé nohy a náš spící Miky. Něco mě nutilo se nad tou fotkou vždycky pozastavit. Asi ta kompozice, i když není ideální... :D

Po roce a půl jsem tu změnila design. Současný stav berte spíš jako provizorní, pravděpodobně totiž projde ještě několika úpravami, než s ním budu spokojená jako s předchozím. Asi se mi po něm trochu zasteskne, ale změna už byla nutná. Předešlý design tu byl dlouho, už jsem jej měla okoukaný a zatoužila jsem po něčem jiném. Tentokrát jsem ale chtěla něco jednoduššího a jen s jedním sloupcem, no a nakonec z toho vyplynulo tohle. Tak snad vám tu bude příjemně.

Fotku v záhlaví jsem vyfotila před pár dny někdy kolem půlnoci, kdy mě náhle osvítil nápad, jak fotkou propojit literární i fotografické zaměření blogu. :-) Bylo šero, takže jsem fotku musela dost upravovat ve Photoshopu a obrazová kvalita není nic moc, ale svůj účel fotka splnila. Ten foťáček je přívěsek na klíče, který jsem dostala od své sestřičky k Vánocům. Při zmáčknutí spouště z něj vyletí "blesk" a ozve se zvuk závěrky. Stylové. :D

Omluvte tedy zatím nefunkčnost některých odkazů, ještě to budu doplňovat.

Dnes mi přišel krásný mail. Rozhodně na něj musím odepsat. Dobří lidé nevymřeli! :-)

Pak jsem si taky uvědomila, že má tenhle blog přesně dnes výročí. Připíjím tedy neexistující sklenkou šampaňského a gratuluji mu k jeho šestileté existenci. Páni, šest let! Nechce se mi tomu ani věřit, ale vážně je to tak. Před šesti lety mé znuděné patnáctileté já brouzdalo internetem a zkusilo - jen tak z dlouhé chvíle, samozřejmě - založit si blog. Je zajímavé, jak se blog za tu dobu změnil. Je zajímavé, že úplně stejně jsem se změnila i já. Ono by to ale jinak ani nešlo, že? Trochu se stydím, když se na ty články podívám - je to hrůza. Ale nedokážu to smazat. Alespoň si díky tomu uvědomím, že každý nějak začíná...